3 Tdo 118/2016 — Nejvyšší soud

3 Tdo 118/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 2. 2017 Spisová značka:3 Tdo 118/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.118.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 240 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 118/2016-34 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 2. 2017 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný I. H. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 10. 2015, č. j. 4 To 53/2015-3174, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 5/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. Odůvodnění : Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2015, č. j. 43 T 5/2014-3098, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2015, č. j. 43 T 5/2014-3006, a obviněný I. H. byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále „tr. zákoník“/) za jednání spočívající v tom, že jako jednatel a jediný společník obchodní společnosti 1. HV Motor, s. r. o., IČ: 283 75 742, se sídlem Gajdošova 7/4392, Brno, registrované jako plátce daně z přidané hodnoty se čvrtletním zdaňovacím obdobím, s daňovým identifikačním číslem, v době od července 2009 do března 2010 včetně jménem této společnosti nakupoval sám nebo prostřednictvím jiných osob motorová vozidla v jiných členských zemích Evropské unie a Švýcarsku za cenu bez daně z přidané hodnoty a tato dovezená vozidla následně opět jménem této společnosti sám nebo prostřednictvím jiných osob prodával v České republice dalším fyzickým a právnickým osobám, a to za cenu již zatíženou daní z přidané hodnoty, a to v roce 2009 ve výši 19 % a v roce 2010 ve výši 20 %, přičemž v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty a v rozporu s § 23 odst. 1, § 25 odst. 1 a § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004, o dani z přidané hodnoty, nezahrnoval tyto nákupy a prodeje do jednotlivých přiznání k dani z přidané hodnoty, v nichž vykazoval v položkách „pořízení zboží u jiného členského státu“ a „dovoz zboží“ nulové hodnoty a naopak vykazoval plnění v položce „nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců“ a předstíral tak, že prodávaná vozidla nebyla nakoupena v zahraničí, ale v České republice, přičemž z uskutečněných prodejů vozidel nepřiznal ani neodvedl daň na výstupu a konkrétně tak učinil u 70 vozidel specifikovaných ve výroku rozsudku, přičemž poté, co Finanční úřad Brno II zjistil nesrovnalosti v daňových přiznáních společnosti za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí roku 2009 a zaslal společnosti výzvu k odstranění pochybností, výzvu k dokazování a rozhodnutí o udělení pokuty, dne 17. 3. 2010 převedl svůj obchodní podíl ve společnosti na slovenského občana J. H., který se téhož dne stal formálně jednatelem společnosti, ovšem fakticky ve společnosti jednal, disponoval s jejím bankovním účtem, prováděl nákupy a prodeje motorových vozidel a přebíral uhrazené kupní ceny, J. H. nepředal účetnictví společnosti a zatajil mu provedené nákupy a prodeje vozidel, přičemž J. H. následně formálně podepsal daňové přiznání za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2010, které bylo podáno dne 26. 4. 2010 u Finančního úřadu Brno II a do něhož nebyly zahrnuty nákupy a prodeje 19 ve výroku specifikovaných vozidel, a tímto jednáním obviněný ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem Brno II, nyní Finančním úřadem pro Hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, zkrátil daň z přidané hodnoty v celkové výši 5.760.554,12 Kč. Za to byl obviněný podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k společnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu soud uložil rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivních statutárních orgánů obchodních korporací v trvání pěti let. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 10. 2015, č. j. 4 To 53/2015-3174, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný I. H. následně dovoláním, v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) úvodem deklaroval svoji znalost toho, že v řízení o dovolání se obecně nelze domáhat změny skutkového stavu, jak byl zjištěn obecnými soudy. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu však zdůraznil, že přezkumná povinnost dovolacího soudu je dána i tam, kde učiněná skutková zjištění jsou v tzv. extrémním rozporu s provedenými důkazy, jak se podle jeho názoru stalo v jeho trestní věci. Dovolatel připustil svoji vinu pouze ve 30 vyjmenovaných případech, kdy podle svých slov alespoň mohl vědět, že konkrétní vozidlo bylo jménem společnosti 1. HV MOTOR, s. r. o., zakoupeno v zahraničí a následně prodáno v České republice. Nesouhlasí však s tím, že byl odsouzen i za neodvedení daně z přidané hodnoty z těch obchodních případů, o kterých ve skutečnosti nic nevěděl, když vozidla sám ani prostřednictvím jiných osob v zahraničí nenakupoval a v České republice neprodával. Soudy podle dovolatele v tomto směru rezignovaly na zjištění, kdo předmětná vozidla v zahraničí objednával, platil a následně prodával zákazníkům v tuzemsku a zda byl k tomu zmocněn či pověřen. Spokojily se pouze s konstatováním, že na nákupních fakturách ze zahraničí je uveden jako kupující 1. HV MOTOR, s. r. o., a na prodejních fakturách v České republice jako prodávající tatáž společnost. V uvedených souvislostech dovolatel provedl vlastní hodnocení svědeckých výpovědí kupců některých z inkriminovaných vozidel (svědků Ing. M., M., T. a Č.) a namítl, že v řízení nebyl proveden jediný důkaz svědčící o tom, že by předmětná vozidla sám nebo prostřednictvím jiných k tomu pověřených osob ve Spolkové republice Německo koupil a těmto svědkům následně i prodal. Právě tento obchodní případ měl být podle dovolatele signálem, že je nutno důsledně zkoumat veškeré nákupy a prodeje vozidel uvedené v obžalobě. Dovolateli není jasné, jak mohly soudy bez provedení úplného dokazování dospět k závěru, že věděl o každém z obchodních případů, jež byly uvedeny v obžalobě, a že se na nich jakkoli aktivně podílel. Dále má za to, že soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na nesprávném hmotněprávním posouzení norem obchodního práva o jednání podnikatele a jeho zastoupení. Citoval ustanovení § 13, § 15 a § 16 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném v době spáchání skutků, a § 22 a § 23 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy účinném znění, s poukazem na to, že za právnickou osobu mohl podle těchto ustanovení platně jednat mimo její provozovnu pouze statutární orgán nebo zástupce právnické osoby na základě plné moci. Současně zdůraznil, že jako jednatel společnosti 1. HV MOTOR, s. r. o., k jednání za společnost nikoho mimo svědků K. a K. nezmocnil ani nepověřil. Odvolací soud však podle dovolatele zcela nesprávně dovodil, že společnost zavazovalo v roce 2009 při nákupech a prodejích motocyklů, automobilů a letadla jednání jakýchkoli osob. Z obchodů provedených nezmocněnými osobami podle jeho přesvědčení nelze požadovat přiznání a zaplacení daně z přidané hodnoty. Nelze mu tedy ani klást k tíži, že nepřiznal a neodvedl tuto daň z těch obchodů, které někdo provedl pod hlavičkou 1. HV MOTOR, s. r. o., bez jeho vědomí a souhlasu. Tím méně pak mohl být zodpovědný za prodeje vozidel po datu 17. 3. 2010, kdy byl za společnost oprávněn jednat pouze nový jednatel J. H. a jím zplnomocněný svědek P. K. V tomto směru označil dovolatel za nesprávné i hodnocení výpovědi svědka H., který tvrdil, že mu nebylo předáno v době nástupu do funkce veškeré účetnictví společnosti. Jednalo se o výpověď zcela nevěrohodnou, nehledě na to, že svědek je pravidelným konzumentem alkoholu a jedná permanentně pod jeho vlivem. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející řízení zrušil a podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K podanému dovolání se v souladu s