3 Tdo 1215/2018 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1215/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 11. 2018 Spisová značka:3 Tdo 1215/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1215.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:In dubio pro reo Spolupachatelství Škoda Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Zvlášť závažný zločin Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 240 odst. 3 tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku § 58 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1215/2018-67USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 o dovoláních, která podali obvinění E. C., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, a A. V., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 2 To 99/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 2/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných E. C. a A. V. odmítají. O d ů v o d n ě n í :I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 48 T 2/2008, byli obvinění E. C. a A. V., spolu se spoluobviněným R. S., nar. XY, uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v době od 14. 2. 2005 do 22. 4. 2005 v Karviné a V. T., ačkoliv si byli vědomi povinností vyplývajících z ustanovení zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, se záměrem vyhnout se přiznání a odvedení spotřební daně a daně z přidané hodnoty, dosáhnout tak zkrácení daní ke škodě státu a získat tak majetkový prospěch, zajistili dovozem z Polské republiky, následně skladovali, zpracovávali a uváděli do volného daňového oběhu líh a alkoholické nápoje, přičemž nejprve obvinění R. S. a E. C. prostřednictvím polských přepravců J. G., J. K., A. K. a J. M. zajistili dodání nejméně 110.673 litrů líhu, kromě poslední dodávky ze dne 22. 4. 2005 s minimálním obsahem etanolu 92,3 %, a to celkem ve 38 případech (podrobně rozepsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně), a takto opatřený líh v pronajatých prostorách na parcele XY v XY, vlastníka D. C., na ul. XY v XY, vlastníka K. s., a objektu č.p. XY ve XY, vlastníka S., obvinění společně skladovali, zpracovávali a následně líh a vyrobené alkoholické nápoje uváděli do volného daňového oběhu na území České republiky, přičemž konkrétně: obviněný E. C. a spoluobviněný R. S. - zajistili pronájem prostor ke skladování lihu a lihových produktů, - organizovali dovoz lihu a lihových produktů polskými přepravci do České republiky, - zajišťovali hladký průvoz dovážených lihových produktů přes česko-polskou státní hranici signalizováním přítomnosti hlídek policejních orgánů či celní stráže dovozcům, - skladovali dovezený líh v pronajatých prostorách, - převáželi líh a související suroviny jako vodu, aromatické esence, chlór a jiné potřeby jako čerpadla, filtry, nádoby, etikety a láhve mezi jednotlivými sklady, - prováděli filtraci lihových produktů, - odstraňovali hořkou chuť skladovaných lihových produktů, - vyráběli z lihových produktů alkoholické nápoje s využitím aromatických esencí, - plnili láhve lihovými produkty za účelem jejich následného prodeje, - prodávali líh a alkoholické nápoje odběratelům, - vozili hotové produkty v podobě alkoholických nápojů a lihu odběratelům, - udíleli konkrétní pokyny obžalovanému A. V., přičemž na základě těchto pokynů, obviněný A. V. - pomáhal uskladňovat dovezený líh z Polské republiky v pronajatých prostorách, - převážel líh a související suroviny jako vodu, aromatické esence, chlór a jiné potřeby jako čerpadla, filtry, nádoby, etikety a láhve mezi jednotlivými sklady, - spolupracoval s obžalovanými C. a S. na eliminaci nebezpečí odhalení policejními orgány signalizováním přítomnosti policejních kontrol při převozu lihu či výše uvedených potřeb mezi sklady, - prováděl filtraci lihových produktů, - podílel se na odstraňování hořké chuti skladovaných lihových produktů, - vyráběl z lihových produktů alkoholické nápoje s využitím aromatických esencí, - plnil láhve lihovými produkty za účelem jejich následného prodeje, - vozil hotové produkty v podobě alkoholických nápojů a lihu odběratelům, - vyvážel na skládku odpady v podobě plastových nádob od dovážených lihových produktů, takže porušením ustanovení § 4, § 66, § 68 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a ustanovení § 5, § 16, § 25, § 94, § 99, § 101 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, obvinění společně zkrátili ke škodě státu spotřební daň ve výši 27.074.520 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 6.168.681 Kč. Za výše popsanou trestnou činnost a dále za přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 T 224/2014-584, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2014, byl obviněný E. C. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 T 224/2014-584, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za výše popsanou trestnou činnost a dále za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2011, č. j. 10 T 164/2010-69, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2011, byl obviněný A. V. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2011, č. j. 10 T 164/2010-69, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného R. S. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 48 T 2/2008, podal obviněný E. C. odvolání, a to do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání podal dále i obviněný A. V., a to do výroku o vině. Odvolání do výroku o trestu podal i spoluobviněný R. S. O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 2 To 99/2017, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání všech obviněných zamítl. II. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 2 To 99/2017, podali obvinění E. C. a A. V. dovolání. Obviněný E. C. v rámci svého dovolání (č. l. 4704–4712) uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž vznáší námitky proti závěru, že jeho jednání vykazuje znaky trestné činnosti v rozsahu, jímž byl uznán vinným, kdy má současně za to, že se v jeho věci jedná o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Obviněný namítl, že soudy nesprávně neakceptovaly jeho námitky a uznaly jej vinným nad rámec skutečně prokázaného jednání. I kdyby bylo možno z provedených odposlechů a dalších důkazů učinit závěr o jeho jistém podílu na vytýkaném jednání, nelze přehlédnout, že u celé řady případů dovodil krajský soud vinu bez jakýchkoliv důkazů, významných pro výši zkrácení spotřební daně a daně z přidané hodnoty. Tvrzené plnění láhví v neprokázaném rozsahu, prodej v neprokázaném rozsahu, či převážení etiket není důkazem, který by jej spojoval se všemi vytýkanými dovozy líhu a z toho vyplývajícího zkrácení daně. Má za to, že neexistují důkazy o jeho účasti, vědomí či podílu na dovozu líhu v případech uvedených pod body 6), 8), 10), 11), 14), 20), 23), 24) a 38) výroku soudu prvního stupně. Ve vztahu ke skutku pod bodem 6) v této souvislosti zpochybňuje záznamy telefonického provozu a poukazuje na osobní či „rodinnou“ situaci ve vztahu ke