3 Tdo 1215/2018 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1215/2018-67USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 o dovoláních, která podali obvinění E. C., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, a A. V., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 2 To 99/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 2/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných E. C. a A. V. odmítají. O d ů v o d n ě n í :I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 48 T 2/2008, byli obvinění E. C. a A. V., spolu se spoluobviněným R. S., nar. XY, uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v době od 14. 2. 2005 do 22. 4. 2005 v Karviné a V. T., ačkoliv si byli vědomi povinností vyplývajících z ustanovení zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, se záměrem vyhnout se přiznání a odvedení spotřební daně a daně z přidané hodnoty, dosáhnout tak zkrácení daní ke škodě státu a získat tak majetkový prospěch, zajistili dovozem z Polské republiky, následně skladovali, zpracovávali a uváděli do volného daňového oběhu líh a alkoholické nápoje, přičemž nejprve obvinění R. S. a E. C. prostřednictvím polských přepravců J. G., J. K., A. K. a J. M. zajistili dodání nejméně 110.673 litrů líhu, kromě poslední dodávky ze dne 22. 4. 2005 s minimálním obsahem etanolu 92,3 %, a to celkem ve 38 případech (podrobně rozepsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně), a takto opatřený líh v pronajatých prostorách na parcele XY v XY, vlastníka D. C., na ul. XY v XY, vlastníka K. s., a objektu č.p. XY ve XY, vlastníka S., obvinění společně skladovali, zpracovávali a následně líh a vyrobené alkoholické nápoje uváděli do volného daňového oběhu na území České republiky, přičemž konkrétně: obviněný E. C. a spoluobviněný R. S. - zajistili pronájem prostor ke skladování lihu a lihových produktů, - organizovali dovoz lihu a lihových produktů polskými přepravci do České republiky, - zajišťovali hladký průvoz dovážených lihových produktů přes česko-polskou státní hranici signalizováním přítomnosti hlídek policejních orgánů či celní stráže dovozcům, - skladovali dovezený líh v pronajatých prostorách, - převáželi líh a související suroviny jako vodu, aromatické esence, chlór a jiné potřeby jako čerpadla, filtry, nádoby, etikety a láhve mezi jednotlivými sklady, - prováděli filtraci lihových produktů, - odstraňovali hořkou chuť skladovaných lihových produktů, - vyráběli z lihových produktů alkoholické nápoje s využitím aromatických esencí, - plnili láhve lihovými produkty za účelem jejich následného prodeje, - prodávali líh a alkoholické nápoje odběratelům, - vozili hotové produkty v podobě alkoholických nápojů a lihu odběratelům, - udíleli konkrétní pokyny obžalovanému A. V., přičemž na základě těchto pokynů, obviněný A. V. - pomáhal uskladňovat dovezený líh z Polské republiky v pronajatých prostorách, - převážel líh a související suroviny jako vodu, aromatické esence, chlór a jiné potřeby jako čerpadla, filtry, nádoby, etikety a láhve mezi jednotlivými sklady, - spolupracoval s obžalovanými C. a S. na eliminaci nebezpečí odhalení policejními orgány signalizováním přítomnosti policejních kontrol při převozu lihu či výše uvedených potřeb mezi sklady, - prováděl filtraci lihových produktů, - podílel se na odstraňování hořké chuti skladovaných lihových produktů, - vyráběl z lihových produktů alkoholické nápoje s využitím aromatických esencí, - plnil láhve lihovými produkty za účelem jejich následného prodeje, - vozil hotové produkty v podobě alkoholických nápojů a lihu odběratelům, - vyvážel na skládku odpady v podobě plastových nádob od dovážených lihových produktů, takže porušením ustanovení § 4, § 66, § 68 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a ustanovení § 5, § 16, § 25, § 94, § 99, § 101 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, obvinění společně zkrátili ke škodě státu spotřební daň ve výši 27.074.520 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 6.168.681 Kč. Za výše popsanou trestnou činnost a dále za přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 T 224/2014-584, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2014, byl obviněný E. C. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 T 224/2014-584, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za výše popsanou trestnou činnost a dále za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2011, č. j. 10 T 164/2010-69, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2011, byl obviněný A. V. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 3. 2011, č. j. 10 T 164/2010-69, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného R. S. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 48 T 2/2008, podal obviněný E. C. odvolání, a to do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání podal dále i obviněný A. V., a to do výroku o vině. Odvolání do výroku o trestu podal i spoluobviněný R. S. O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 2 To 99/2017, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání všech obviněných zamítl. II. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 2 To 99/2017, podali obvinění E. C. a A. V. dovolání. Obviněný E. C. v rámci svého dovolání (č. l. 4704–4712) uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž vznáší námitky proti závěru, že jeho jednání vykazuje znaky trestné činnosti v rozsahu, jímž byl uznán vinným, kdy má současně za to, že se v jeho věci jedná o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Obviněný namítl, že soudy nesprávně neakceptovaly jeho námitky a uznaly jej vinným nad rámec skutečně prokázaného jednání. I kdyby bylo možno z provedených odposlechů a dalších důkazů učinit závěr o jeho jistém podílu na vytýkaném jednání, nelze přehlédnout, že u celé řady případů dovodil krajský soud vinu bez jakýchkoliv důkazů, významných pro výši zkrácení spotřební daně a daně z přidané hodnoty. Tvrzené plnění láhví v neprokázaném rozsahu, prodej v neprokázaném rozsahu, či převážení etiket není důkazem, který by jej spojoval se všemi vytýkanými dovozy líhu a z toho vyplývajícího zkrácení daně. Má za to, že neexistují důkazy o jeho účasti, vědomí či podílu na dovozu líhu v případech uvedených pod body 6), 8), 10), 11), 14), 20), 23), 24) a 38) výroku soudu prvního stupně. Ve vztahu ke skutku pod bodem 6) v této souvislosti zpochybňuje záznamy telefonického provozu a poukazuje na osobní či „rodinnou“ situaci ve vztahu ke spoluobviněnému R. S. s tím, že účast jednotlivých obviněných na tvrzené trestné činnosti nelze dovozovat nějakým zobecňujícím výkladem, ale je ji nutno u jednotlivých obviněných bez pochyb prokázat ve vztahu k jednotlivým dovozům lihu. Rozporuje podle svého názoru nesprávný závěr krajského a vrchního soudu, pokud jde o obsah etanolu v lihu (viz bod 5 a 22 odůvodnění usnesení vrchního soudu). Nejenom v bodě 6), ale i v jiných případech, obviněný R. S. namítal špatnou kvalitu lihu, tedy není pravdou tvrzení, že by dovážený líh z hlediska obsahu etanolu nereklamovali, ale naopak ho ředili. Ve vztahu ke skutku pod bodem 8) zpochybnil, že by byl účasten dovozu lihu, výroby, prodeje, plnění či převozu etikety, tedy, že jej s tímto jednáním cokoli spojuje. Zpochybňuje evidenci vedenou spoluobviněným R. S., stejně jako skutečnost, že by snad do jeho počítače cokoli sám psal či o těchto záznamech věděl. Dále obviněný uvedl, že dne 22. 4. 2005 se v objektu,