3 Tdo 1220/2018 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1220/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 10. 2018 Spisová značka:3 Tdo 1220/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1220.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1220/2018-36 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2018 o dovolání obviněného L. V. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 9 To 114/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 205/2017, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 9 To 114/2018, částečně zrušuje v celé odsuzující části [ve výroku, jímž byl ponechán beze změny výrok o vině pod bodem 1), a ve výroku o trestu] a zároveň se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 1 T 205/2017, ve výroku o vině pod bodem 1). II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Příbrami přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Obviněný L. V. (dále zpravidla jen „obviněný“) byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 1 T 205/2017, uznán vinným pod bodem 1) pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod body 2) až 4) dalším pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti dvou měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce (funkce) v ozbrojených sborech a v ozbrojených silách na dva roky a šest měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr ř. byl poškozený F. M. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Příbrami podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soudu v Praze rozsudkem ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 9 To 114/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek okresního soudu částečně zrušil ve výroku o vině pod body 2) až 4), ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněnému uložil za trestné činy, ohledně nichž zůstal výrok o vině pod bodem 1) nedotčen, podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců. Ohledně skutků uvedených pod body 2) až 4), kdy zrušil původní výrok o vině, věc podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupil řediteli Krajského ředitelství policie Středočeského kraje k projednání, neboť tyto skutky by mohly být posouzeny jako kárná provinění. 3. Trestné činnosti uvedené pod bodem 1) rozsudku okresního soudu se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil obviněný tím, že v období nejméně od 24. 4. 2015 do 3. 8. 2015 na svém pracovišti v sídle Územního odboru PČR P., ul. Ž., vědomě porušil ustanovení čl. 1 odst. 2 závazného pokynu policejního prezidenta č. 168/2009 o programu „Dotazy do informačních systémů“, ustanovení čl. 8 odst. 5 písm. a), c), d) závazného pokynu policejního prezidenta č. 215/2008 o ochraně osobních údajů, § 45 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění, a § 66 a § 115 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění, tím, že bez služebního důvodu provedl v informačních systémech Policie ČR, pod svým loginem zabezpečeným heslem opakované lustrace nejméně k šesti různým osobám, a zjištěné skutečnosti pak v úmyslu opatřit jiné osobě neoprávněný prospěch spočívající v získání poznatků z informačních systémů Policie ČR, které by legálním způsobem nezískala, předal osobě D. R., když konkrétně a) dne 24. 4. 2015 kolem 21:54 hodin provedl za shora uvedených podmínek lustraci osoby J. J. v „centrálním registru obyvatel (dále jen CRO)“, v registru „opatření na státních hranicích (dále jen OHPVL)“, a v registru Vězeňské služby ČR (dále jen CEVO), a osoby R. S. v CRO, b) dne 30. 4. 2015 kolem 22:10 hodin provedl za shora uvedených podmínek lustraci osoby J. Š. v CRO, OHPVL, CEVO a v registru „kontrolované osoby“ (dále jen KONTROLA), c) dne 15. 7. 2015 provedl za shora uvedených podmínek v době od 09:38 hodin do 09:50 hodin nejdříve lustraci osoby M. P. v CRO a následně lustraci osoby A. M., která je matkou M. P., také v CRO, přičemž D. R. následně takto získané poznatky použil při vymáhání údajného dluhu M. P. u bývalého zaměstnavatele, d) dne 3. 8. 2015 kolem 18:41 hodin provedl za shora uvedených podmínek lustraci osoby R. B. v CRO, OHPVL, v registrech „stíhané, podezřelé a prověřované osoby (SOV)“, „pátrání po osobách (dále jen PATROS)“, FIND-osoby (dále jen FIOS)“, „SIS 2 – pohřešované vydané doklady (dále jen S2ID)“ a „SIS 2 – osoby pátrání (dále jen S2WP)“. II. 4. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, které zaměřil výlučně proti odsuzující části tohoto rozhodnutí, tedy proti rozhodnutí o vině pod bodem 1) a proti výroku o trestu. Své dovolání opřel o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Podle obviněného nebylo prokázáno, že by se předmětného jednání dopustil v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Obviněný nechtěl zájem chráněný zákonem porušit nebo ohrozit, ani nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit. Svým jednáním sledoval jen plnění služebních povinností za pomoci informátora. Předáváním víceméně bezcenných informací D. R. chtěl obviněný dotyčného motivovat k další spolupráci a nikdy mu nepředával osobní údaje nebo jiné citlivé údaje, které by mohly být zneužity. I když obviněný nepostupoval v souladu s interními předpisy, nebyla u něj naplněna subjektivní stránka vyžadovaná pro posouzení jednání jako trestného činu. 6. Předmětnými údaji podle obviněného disponoval D. R. již před prováděním lustrací, sám je obviněnému sdělil a obviněný pak pouze ověřoval jejich pravdivost. Za této situace nelze za následek považovat neoprávněný prospěch D. R., či způsobení škody lustrovaným osobám. S ohledem na povahu naprosto nepodstatných informací nemohl mít D. R. z jejich předání skutečný prospěch a případný nepatrný prospěch by neodůvodňoval posuzovat jednání jako přečin. Celkově uvedené jednání nevykazuje znaky společenské škodlivosti, naopak jím byl sledován společensky prospěšný záměr týkající se odhalování trestné činnosti. I z tohoto důvodu nebyl důvod uplatňovat trestněprávní odpovědnost a postačovalo uplatnění kárné odpovědnosti při respektování principu subsidiarity trestní represe. 7. Obviněný proto pokládá napadené rozhodnutí za vadné, neboť odvolací soud vůbec neposuzoval otázku zavinění obviněného, nehodnotil stupeň společenské škodlivosti a nezohlednil, že na straně obviněného nemohlo být dáno jeho srozumění s tím, že komukoliv může způsobit škodu nebo opatřit neoprávněný prospěch. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud (v dovoláním dotčené části) zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 9 To 114/2018, a věc znovu přikázal tomuto soudu k projednání a rozhodnutí. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že v části, v níž obviněný popírá předání informací svědku R., vyjadřuje nesouhlas se skutkovým zjištěním obsaženým v popisu skutku v rozsudku nalézacího soudu a v této části námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. Pokud však nesouhlasí s tím, že by jedn