3 Tdo 1236/2011 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1236/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:5. 10. 2011 Spisová značka:3 Tdo 1236/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1236.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5 tr. ř. § 2 odst. 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1236/2011-18U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. října 2011 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2011, č. j. 4 To 1077/2010-407, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 67/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 11. 2010, č. j. 7 T 67/2009-380, byl obviněný prap. M. H. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. na skutkovém základě, že „dne 26. 12. 2008 v době kolem 03:00 hod., jako službu konající příslušník Policie ČR, služebně zařazený na Policii ČR, Krajské ředitelství Policie ČR, Územní odbor vnější služby – OHS Č. B. s volacím znakem, na křižovatce ulic R. a O. v Č. B., poté, co vystoupili s obžalovaným prap. PČR P. P. ze služebního vozidla, aby žádali prokázání totožnosti poškozeného J. K., když tento na policejní hlídku ukazoval vulgární posunky a svou totožnost neprokázal, poškozeného J. K. fyzicky napadl, a to tak, že poškozeného J. K. společně s obžalovaným prap. PČR P. P. narazili na zeď budovy „I.“, následně jej srazili na zem tak, že mu podtrhli nohy, a obžalovaný H. mu nasadil služební pouta, přičemž obžalovaný H. ležícího poškozeného J. K. opakovaně v průběhu zákroku, a to před tím, než ležícího poškozeného spoutal, i po spoutání, nejméně 3x udeřil pěstí do pravé části obličeje a různých částí těla za současného přihlížení obžalovaného P. a když následně poškozeného násilím společně naložili do služebního vozidla, a to za účelem převozu na Protialkoholní záchytnou stanici v Č. B., tak obžalovaný H. spoutanému poškozenému J. K. během jízdy služebním vozidlem dal nejméně 10 facek vedených do oblasti obličeje, aby mu zabránil v plivání po interiéru vozidla, a po příjezdu na Protialkoholní záchytnou stanici Č. B. obžalovaný H. na poškozeném roztrhal tričko a následně dne 26. 12. 2008 po svém propuštění poškozený navštívil kolem 11:00 hod. Úrazovou a plastickou chirurgii v Č. B. a ošetřujícím lékařem bylo zjištěno, že v důsledku napadení obžalovaným H. utrpěl poškozený J. K. podkožní krevní výron dolního víčka pravého oka, drobné podkožní krevní výronky na vnitřní a zevní ploše levé paže ve střední třetině, drobné podkožní výronky na vnitřní ploše pravé paže na rozhraní střední a dolní třetiny, dva drobné podkožní krevní výrony na zadní ploše levé paže ve střední třetině, podslizniční krevní výron dolního rtu, otok (zhmoždění) krajiny dolní čelisti vpravo, zlomeninu dolní čelisti vpravo v místě jejího úhlu se zlomeninou jednoho z kořenů poslední stoličky (zubu moudrosti), svislé oděrky na přední ploše levého bérce ve střední třetině a oděrku s podkožním krevním výronem na vnitřní ploše pravého stehna s hospitalizací v Nemocnici v Č. B., a. s., od 26. 12. 2008 do 28. 12. 2008 a celkovou délkou pracovní neschopnosti od 26. 12. 2008 do 15. 2. 2009, načež tímto jednáním obžalovaný jako příslušník Policie ČR hrubým způsobem porušil nejméně ustanovení § 2 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1, § 38 odst. 5 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, účinného do 31. 12. 2008“. Za to byl obviněný podle § 158 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud zároveň obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. K. částku ve výši 26.485,- Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, L., Č. B., částku ve výši 8.954,- Kč. Poškozený J. K. byl se zbytkem svého nároku a náhradu škody odkázán podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 2. 2011, č. j. 4 To 1077/2010-407, jímž podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o náhradě škody. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak sám znovu rozhodl tak, že poškození J. K. a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR se podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nedotčen. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 10. 2. 2011 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl právní moci v nezrušených výrocích i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. H. následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení. Poukázal na to, že soud prvního stupně rozhodoval ve věci podruhé, přičemž v pozměněném složení oproti předchozímu hlavnímu líčení vyslechl k projednávanému skutku pouze svědka P. K., a aniž by se vypořádal zejména s vnitřními rozpory ve výpovědi poškozeného J. K., upravil skutkový základ a rozhodl v té podobě, že excesem ze standardního zákroku policisty byly tři údery do pravé části obličeje a těla poškozeného ještě před nástupem do policejního vozidla a že byly prokázány i facky do obličeje poškozeného během jízdy služebním vozem na záchytnou stanici a rovněž to, že obviněný na poškozeném na záchytné stanici roztrhal tričko. Dovolatel tvrdí, že výše uvedené závěry soudu prvního stupně, které odvolací soud napodruhé aproboval jako správné, vycházejí z procesního postupu, který byl v rozporu s § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť soud opřel závěr o jeho vině o výpověď poškozeného J. K. a jeho kamaráda, svědka P. K., ač se tyto výpovědi v průběhu řízení měnily a mezi sebou navzájem se navíc v podstatných rysech lišily. Skutkový závěr, že dovolatel třikrát pěstí udeřil na zemi ležícího poškozeného před nástupem do služebního vozidla, přitom z žádného provedeného důkazu nevyplývá. Podle dovolatele nebylo především zjištěno, zda vůbec a kdy mělo z jeho strany dojít k překročení pravomoci veřejného činitele. Připustil, že nemůže zpochybnit závěry lékařské zprávy stran zranění poškozeného, avšak má zato, že poškozený se bránil nástupu do služebního vozidla, kdy mohl utrpět zjištěné hematomy, přičemž se mohl zranit ještě před kontaktem s policejní hlídkou, popř. vůči němu mohlo být užito násilí až na záchytné stanici personálem tohoto zdravotnického zařízení. Dokazování podle něj nebylo provedeno v takovém rozsahu, aby vyloučilo kteroukoliv z výše uvedených možností. Z tohoto důvodu pak nelze akceptovat závěr odvolacího soudu, že v předcházejícím řízení byl opatřen náležitý skutkový základ, který umožňoval jednoznačně stanovit právní kvalifikaci jeho jednání. Dovolatel je přesvědčen, že postupem obou ve věci činných soudů došlo k porušení těch ustanovení trestního řádu, která zabezpečují právo obžalovaného na obhajobu a zajišťují řádné zjištění skutkového stavu věci. Skutkový stav, z něhož soudy vycházely při právním posouzení skutku, je tak s použitou právní kvalifikací ve zjevném rozporu. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k argumentaci obviněného uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze napadat skutková zjištění učiněná soudy prvního a druhého stupně ani namítat nesprávnost jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v