3 Tdo 1244/2011 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1244/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 1. 2012 Spisová značka:3 Tdo 1244/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1244.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důležitá povinnost uložená podle zákona Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 223 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 5. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.6.2012III.ÚS 2209/12JUDr. Vladimír Kůrkaodmítnuto31.7.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1244/2011-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. ledna 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný G. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2011, č. j. 39 To 73/2008-419, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 46/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 8. 2008, č. j. 1 T 46/2008-228, byl obviněný G. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že „v blíže nezjištěné době kolem dne 20. 12. 2006 v Š., na ulici V., v areálu a sídlech společností Italia Transport, s. r. o., a Europatransport, s. r. o., nejprve jako řídící pracovník bez stavebního povolení nařídil namíchání betonové směsi na ostění vjezdového otvoru objektu skladu, nedostatečné kvality s nízkou dávkou cementu, a poté dne 27. 12. 2006 kolem 09.00 hodin nařídil demontáž plastového bednění dodatečného dobetonování ostění, aniž si ověřil kvalitu a pevnost betonu, v důsledku čehož a z důvodu nepevnosti se ostění zřítilo a zasáhlo zde se pohybujícího zaměstnance M. O., který tak utrpěl zranění spočívající ve zhmoždění v temenní části hlavy a záhlaví, oděrkách, krevních podlitinách a otoku přední strany pravého bérce, dysfunkci krčně hrudního přechodu páteře s porušením stability krčního úseku a zlomenině těla 10. hrudního obratle s obvyklou délkou léčení v trvání 5 až 6 týdnů“. Za to byl podle § 223 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud odkázal poškozeného M. O. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 2. 2009, č. j. 39 To 73/2008-283, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. na částečně pozměněném skutkovém základě, že obviněný „v přesně nezjištěné době kolem 20. 12. 2006 v Š., na ul. V., v areálu a sídlech společností Italia Transport, s. r. o., a Europatransport, s. r. o., jako řídící pracovník bez stavebního povolení a příslušné dokumentace v rozporu s §§ 44 odst. 1, 54 a 55 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a § 4 odst. 1, 8 vyhlášky č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích a v rozporu s bodem 1. stavebního povolení Městského úřadu v Š. ze dne 22. 2. 2007 nařídil namíchání betonové směsi na ostění vjezdového otvoru objektu skladu nedostatečné kvality s nízkou dávkou cementu a dne 27. 12. 2006 kolem 09.00 hod. nařídil demontáž plastového bednění dodatečného dobetonování ostění, aniž si ověřil kvalitu a pevnost betonu, v důsledku čehož a z důvodu nepevnosti se ostění zřítilo a zasáhlo zde se pohybujícího zaměstnance M. O., který tak utrpěl zranění v podobě zhmoždění v temenní části hlavy a záhlaví, oděrek, krevních podlitin a otoku přední strany pravého bérce, dysfunkce krčně hrudního přechodu páteře s porušením stability krčního úseku a zlomeniny těla 10. hrudního obratle s obvyklou dobou léčení nejméně pěti týdnů“. Za to obviněného podle § 223 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu jednoho roku. O nároku poškozeného na náhradu škody rozhodl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 9. 2. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.). Na základě dovolání obviněného G. S. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 3 Tdo 883/2009, podle § 265k odst. 1 tr. ř. shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém usnesení současně uvedl, jaké vady a pochybení v napadeném rozhodnutí a jemu předcházejícím řízení zjistil a odvolacímu soudu přikázal, aby se z těchto hledisek věcí znovu zabýval a vytýkané vady odstranil (k tomu v podrobnostech viz str. 6 - 8 citovaného zrušujícího usnesení). Krajský soud v Ostravě poté ve věci rozhodl novým rozsudkem ze dne 21. 1. 2011, č. j. 39 To 73/2008-419, jímž obviněného znovu uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. na částečně modifikovaném skutkovém základě, že obviněný „v přesně nezjištěné době od 20. 12. 2006 v Š., na ulici V., v areálu a sídlech společností Italia Transport, s. r. o., a Europatransport, s. r. o., jako odpovědný pracovník ve smyslu § 2 písm. f) vyhlášky č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích, bez příslušné projektové dokumentace nařídil dodatečné dobetonování ostění, při kterém zvolil s ohledem na panující klimatické podmínky nesprávný technologický postup betonování v rozporu s § 33 odst. 3 vyhlášky výše uvedené a dále v rozporu s čl. 1.1.33.2, čl. 6.4.1., čl. 12.1.1., čl. 12.2.2 a čl. 12.3.1. ČSN 73 2400 Provádění a kontrola betonových konstrukcí, a poté dne 27. 12. 2006 kolem 9:00 hod., v rozporu s čl. 13.1.2.2. ČSN 73 2400 nařídil předčasně demontáž plastového bednění dodatečného dobetonování ostění, aniž si ověřil kvalitu a pevnost betonu, který s ohledem na výše uvedená pochybení nemohl dosáhnout požadované pevnosti, v důsledku čehož se ostění zřítilo a zasáhlo zde se pohybujícího zaměstnance M. O., který utrpěl zranění v podobě zhmoždění v temenní části hlavy a záhlaví, oděrek, krevních podlitin a otoku přední strany pravého bérce, dysfunkce krčně hrudního přechodu páteře s porušením stability krčního úseku a zlomeniny těla 10. hrudního obratle s obvyklou délkou léčení nejméně pěti týdnů“. Za to obviněného podle § 223 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto tak, že poškozený M. O. se s uplatněným nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Také proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný G. S. následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Namítl, že odvolací soud provedl poměrně rozsáhlé dokazování a upravil skutkovou větu výroku rozsudku, namísto aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu ji zpět k dalšímu řízení. Svým postupem, pokud ve věci sám rozhodl rozsudkem, na sebe de facto převzal roli soudu prvního stupně a v konečném důsledku tak porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Dovolatel je navíc přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu zcela neodpovídá ani požadavkům obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 3 Tdo 883/2009. Odvolací soud se totiž podle jeho názoru dostatečně nezabýval otázkou jeho postavení na stavbě ani tím, jakým způsobem porušil povinnosti upravující bezpečnost práce na pracovišti. Dovolatel připustil, že má odborné znalosti na úseku stavebních prací a výroby betonu. Nesouhlasí však s odůvodněním napadeného soudního rozhodnutí, podle kterého byl odpovědným pracovníkem ve smyslu § 2 písm. f) vyhlášky č. 324/1990 Sb. Pravomoc odpovědného pracovníka nemůže zakládat chování obviněného na pracovišti ani jakýkoli vztah k