3 Tdo 127/2023 — Nejvyšší soud

3 Tdo 127/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 3. 2023 Spisová značka:3 Tdo 127/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.127.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 127/2023-383 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2023 o dovolání, které podal obviněný L. S., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. 6 To 242/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 47/2021 takto: I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2022 č. j. 6 To 242/2022-340 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 3. 2022 č. j. 19 T 47/2021-272. II. Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Opavě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 3. 2022, sp. zn. 19 T 47/2021, byl obviněný L. S. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Za to byl podle § 201 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. 2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 6 To 242/2022, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného na skutkovém základě, podle kterého „v období od 1. 9. 2020 do 30. 3. 2021 v XY, okres Opava, ani jinde, jako zákonný zástupce nezletilých AAAAA (pseudonym), narozeného XY, a BBBBB (pseudonym), narozeného XY, v rozporu se svou povinností danou ustanovením § 865 odstavec 1 zákona č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku a § 22 odstavec 3 písmeno a) zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, nedbal na jejich řádnou docházku do XY. třídy Základní školy a mateřské školy XY, a vědomě neučinil žádná adekvátní opatření směřující k tomu, aby nezletilí absolvovali výuku ve výše uvedeném vzdělávacím zařízení, náležitě nespolupracoval s pedagogickými pracovníky, podílejícími se na vzdělávání jmenovaných, kteří jej opakovaně na absenci synů při vyučování upozorňovali, v důsledku čehož nezletilí zameškali každý neomluveně celkem 432 vyučovacích hodin, z toho 377 hodin při prezenční výuce a 55 hodin při distanční výuce, povinné školní docházky se vůbec neúčastnili, a tak nemohli být na konci 1. pololetí školního roku 2020/2021 hodnoceni; na komisionální přezkoušení z osmi předmětů stanovené základní školou na dobu od 23. 3. 2021 do 26. 3. 2021 se s nezletilými nedostavil, a v důsledku výše popsaného jednání tak u nezletilých vyvolal nebezpečí vzniku nežádoucích sklonů, zájmů či návyků a osvojení si laxního přístupu k plnění základních povinností spojených s povinnou školní docházkou, které se mohou do budoucna projevit nedostatečnou úrovní znalostí a dovedností nezbytných alespoň k důstojnému zařazení a uplatnění se v občanské společnosti i pracovním procesu“, uznal vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Za to mu podle § 201 odst. 3 trestního zákoníku uložil trest odnětí svobody ve výměře desíti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků. 3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný zdůraznil, že z šetření v rodině provedeného Magistrátem města Ostravy, odborem sociálních věcí a zdravotnictví, bylo zjištěno, že chlapci mají vytvořeny návyky na přípravu do školy, řádně je s nimi procvičováno učivo a jsou připraveni na přezkoušení. Obviněný namítl, že soudy neprovedly jím navrhované podstatné důkazy k prokázání důvodů, pro které obě nezletilé děti odmítaly plnit povinnou školní docházku na Základní škole XY, k prokázání způsobu vzdělávání nezletilých v místě bydliště, chování matky vůči dětem, skutečností, pro které matka odmítala udělit svůj souhlas s vyšetřením nezletilých pedagogicko-psychologické poradně a s přestupem obou dětí ke vzdělávání do spádové základní školy pro obec XY. Soudy také neprovedly důkaz výslechem obou nezletilých, kteří v loňském roce dovršili věk deseti let, jsou velmi rozumově vyspělí, přičemž v tomto případě je již třeba přihlížet k názorům a přáním dětí. Obviněný dále namítl, že při úvahách ohledně naplnění znaků přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 trestního zákoníku je třeba rozlišovat, zda se jedná o objektivní překážky na straně dítěte a rodiny nebo o úmysl neposílat dítě do školy. Na základě pouhého zjištění zameškané školní docházky nelze učinit závěr o tom, že absence školní docházky nezletilé dítě v jeho rozumovém a mravním vývoji ohrožovala. Obviněný se domnívá, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby děti proti jejich vůli nutil docházet do základní školy v XY, neboť podle § 884 odst. 2 občanského zákoníku výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18, podle kterého předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí musí být nejlepší zájem dítěte. Rovněž zdůraznil, že i když byli nezletilí na základě soudního rozhodnutá umístěni v dětském centru, přesto nadále odmítali docházet do základní školy v XY a rovněž pracovníci tohoto zařízení nebyli schopni zajistit jejich školní docházku. Následně poté, kdy soud předběžně nahradil souhlas matky k podání žádosti o přestup nezletilých ke vzdělávání do Základní školy a Mateřské školy XY, obě děti do této školy řádně docházejí, plní si vzorně svou povinnou školní docházku a dosahují výborných výsledků. Poukázal také na skutečnost, že na konci školního roku 2020/2021 byli oba nezletilí hodnoceni Základní školou XY ze všech předmětů jedničkami, jak vyplývá z jejich vysvědčení, což by v případě, kdyby se s dětmi do školy v domácím prostředí nepřipravoval, nebylo zcela zjevně možné. 4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2022, č. j. 6 To 242/2022-340 v celém rozsahu, aby podle § 265k odst. 2 trestního řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek a současně podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl. 5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019 sp. zn. 7 Tdo 1469/2019, podle kterého za umožnění dítěti vést zahálčivý život lze považovat jednání rodičů, kteří neposílají po delší dobu do školy a ani jinak nezajišťují jejich vyučování. Z hlediska naplnění znaků umožnění zahálčivého života či závažného porušení rodičovské péče není v případě zmeškání školní docházky rozhodné, zda bylo individuální vzdělávání dítěte formálně povoleno. V posuzované trestní věci nebylo zjištěno, že by nezletilí synové obviněného měli zásadní nedostatky nebo mezery ve znalostech, že by se sociálně nezařadili do kolektivu, případně, že by neměli odpovídající pracovní návyky a kázeň. Naopak bylo prokázáno, že měli vynikající školní výsledky. Obviněný své nezletilé děti k zahálčivému životu nesváděl. Podle názoru státní zástupkyně daleko škodlivější z hlediska porušování rodičovských práv ze strany obviněného bylo to, jak s nezletilými manipuloval a jak narušoval jejich vztah k matce. 6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. 6 To 242/2022, dále aby zrušil jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne