3 Tdo 1284/2019 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1284/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 1. 2020 Spisová značka:3 Tdo 1284/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1284.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1284/2019-398 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný R. K., nar. XY trvale bytem XY, okres Strakonice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 3 To 639/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 4 T 73/2016, takto: I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2019 sp. zn. 3 To 639/2018 a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 9. 10. 2018 sp. zn. 4 T 73/2016 zrušují. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Prachaticích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 4 T 73/2016, byl obviněný R. K. uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě, že „v období od měsíce ledna 2010 do měsíce června 2015 v místě svého trvalého bydliště ani jinde neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost ke svému synovi AAAAA (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, okres Prachatice, ačkoliv mu tato povinnost do 31. 12. 2013 vyplývala ze zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a od 1. 1. 2014 vyplývá ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jejíž výše mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 7. 5. 2003, č. j. 8 P 204/2000-173, pravomocným dne 29. 8. 2003, a to 2 500 Kč měsíčně splatných předem vždy do každého 5. dne v měsíci k rukám matky M. K., nar. XY, trvale bytem XY, okres Prachatice, a od 21. 4. 2014, kdy syn AAAAA dosáhl zletilosti, k jeho rukám, když v uvedeném období na výživném uhradil pouze dne 30. 1. 2015 částku ve výši 2 500 Kč, dne 3. 3. 2015 částku ve výši 2 500 Kč, dne 24. 4. 2015 částku ve výši 2 500 Kč, dne 13. 5. 2015 částku ve výši 2 500 Kč, dne 19. 5. 2015 částku ve výši 2 500 Kč, dne 4. 7. 2015 částku ve výši 2 500 Kč a dne 1. 9. 2015 částku ve výši 2 500 Kč, dále dne 31. 5. 2016 částku 20 000 Kč a dne 20. 8. 2018 částku 26 000 Kč, přičemž v roce 2009 uhradil M. K. ve čtyřech splátkách celkovou částku 152 000 Kč na rekonstrukci bytu, kdy se domníval, že tato částka bude započtena na výživné pro syna AAAAA až do jeho osmnácti let věku ve výši 2 000 Kč měsíčně a z tohoto důvodu výživné vyjma shora uvedené částky nehradil, a to ačkoliv věděl, že peníze jsou určeny na rekonstrukci bytu a nikoliv na výživu pro jeho syna; celkem tak za uvedené období dluží celkem 91 500 Kč“. Za to byl podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby doplatil dlužné výživné. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 3 To 639/2018, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 3. 2019 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu]. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu ve spojení s důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný uvedl, že jej soud prvního stupně na základě vlastních skutkových zjištění dvakrát zprostil obžaloby, přičemž potřetí jej, aniž by bylo doplněno dokazování, na základě stejných důkazů uznal vinným, když plně respektoval názor odvolacího soudu vyslovený v jeho rozhodnutí. Odvolací soud totiž ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí uzavřel, že po novém projednání věci nezbude soudu prvního stupně jiná možnost než vyslovení viny přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku ve formě nedbalosti, kdy zproštění obžaloby nepřipadá v úvahu. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 01. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14-1, obviněný namítl, že odvolací soud nesmí soudu prvního stupně udělovat závazné pokyny, k jakým závěrům má dospět při hodnocení jednotlivých důkazů. Předmětným postupem došlo podle názoru obviněného k porušení práva na spravedlivý proces a rovněž i zásady presumpce neviny. Obviněný dále popsal průběh dokazování, který se týkal jeho obhajoby, že v prosinci 2007 předal M. K. částku 152.000 Kč jako úhradu výživného do doby zletilosti syna, a to z toho důvodu, že M. K. popírala jak předmětnou dohodu, tak převzetí částky 152.000 Kč. Žádné z jeho tvrzení nebylo a nemohlo být označeno jako nevěrohodné, naopak jeho tvrzení byla dalšími důkazy potvrzena. S právním posouzením skutku jako trestného činu zanedbání povinné výživy spáchaného z nedbalosti podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku obviněný nesouhlasí, neboť jeho jednání postrádá známky společenské škodlivosti podle § 12 odst. 1 trestního zákoníku. Upozornil i na občanskoprávní rovinu celého případu, zejména s akcentem na úpravu nového občanského zákoníku, který v § 921 odst. 1 připouští, aby se povinný rodič dohodl s druhým rodičem či se zletilým dítětem o placení výživného odchylně od zákonné úpravy. Byť k dohodě o vyplacení výživného předem došlo v roce 2007, je podle názoru obviněného, v rámci posuzovaní jeho trestnosti třeba přihlédnou k tomu, že nová občanskoprávní úprava dohodu rodičů o jednorázové úhradě výživného předem umožňuje. Zopakoval, že v prosinci 2007 předal k rukám matky mimořádnou částku určenou na rekonstrukci jejich bydlení se synem, kterou považoval za výživné, neboť se mu tento účel použití peněz jevil jako potřebný pro jeho syna. To, že matka peníze pro daný účel nepoužila, nemůže být vykládáno v jeho neprospěch. Proto se podle svého názoru nedopustil přisouzeného trestného činu, byť z nedbalosti. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2019, č. j. 3 To 639/2018-357, jakož i další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal soudu nové projednání a rozhodnutí věci, případně aby sám ve věci v souladu s tímto dovoláním rozhodl. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovoláním uvedla, že v předmětné věci došlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Je zřejmé, že odvolací soud v předchozím kasačním rozhodnutí hodnotil důkazy, aniž by je provedl a nad míru přiměřenou zavázal soud prvního stupně svým názorem, neboť kategoricky uzavřel, že není možné dospět k jinému právnímu závěru, než k závěru o vině obviněného přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 ve formě nedbalosti. Pokud jde o námitku obviněného, že jeho jednání nemohlo být posouzeno ani jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný z nedbalosti z důvodu porušení § 12 odst. 2 trestního zákoníku, státní zástupkyně nesouhlasí s názorem obviněného, že současná občanskoprávní úprava připouští jednorázovou úhradu výživného pro nezletilé dítě na základě dohody s druhým rodičem, kterému dítě bylo svěřeno do péče. Na druhou stranu, pokud obviněný jednal v představě, že výživné na syna uhradil, když jednorázová platba pokrývá náklady na placení jednotlivých stanovených měsíčních částek výživného až do 21. 4. 2014, jednal v omylu o normativních znacích skutkové podstaty. Takový omyl se posuzuje podle zásad platných pro posouzení skutkového omylu negativního. Právě z naznačených důvodů by mohla mít obhajoba obviněného trestněprávní význam. V případě, že by se ji nepodařilo obviněnému vyvrátit, vylučoval by jeho omyl zavinění ve formě úmyslu i vědomé nedbalosti. Státní zástupkyně rovněž zd