3 Tdo 1304/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1304/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 2. 2022 Spisová značka:3 Tdo 1304/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1304.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Domovní prohlídka Důkaz Ohrožování výchovy dítěte Spravedlivý proces Subsidiarita trestní represe Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií Dotčené předpisy:§ 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 192 odst. 1 tr. zákoníku § 82 tr. ř. § 12 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 5. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1425/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1304/2021-716 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 7 To 149/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 74/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. F. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 4 T 74/2018, byl obviněný M. F. uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v blíže neurčené době, nejméně však od 13. 10. 2015 do 31. 12. 2015 opakovaně požadoval na sociální síti Facebook ze svého profilu "M. F." po nezletilé AAAAA (pseudonym), roč. XY, profil "XY", aby mu zasílala svoje erotické fotografie, což nezletilá učinila, a poté s ní obviněný vedl konverzaci s erotickým podtextem, ačkoliv na základě sdělení nezletilé znal její věk; dále v době nejméně od 20. 1. 2016 do 11. 11. 2016 opakovaně oslovil prostřednictvím sociální sítě Facebook ze svého profilu "XY" další nezletilé dívky, kdy s BBBBB (pseudonym) (roč. XY) komunikoval dne 20. 1. 2016, s CCCCC (pseudonym) (roč. XY) komunikoval dne 11. 4. 2016, s DDDDD (roč. XY) komunikoval dne 1. 5. 2016, s EEEEE (pseudonym) (roč. XY) komunikoval od 1. 9. 2016 do 18. 10. 2016, s FFFFF (pseudonym) (roč. XY) komunikoval dne 11. 11. 2016, přičemž s nezletilými vedl konverzaci s erotickým podtextem, s narážkami na sex, případně pohlavní styk, požadoval po nich zasílání erotických fotografií přesto, že z předchozí komunikace věděl, že jsou mladší 15ti let, přičemž u nich tímto nevhodným chováním a předčasným zájmem o sexualitu ohrozil jejich další mravní vývoj, a pod bodem 2) výroku o vině přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že od blíže neurčené doby do 13. 4. 2017 v místě svého trvalého bydliště v XY, XY ulici čp. XY, ve svém počítači zn. ASUS, Intel Core i5 bez výrobního čísla s nápisem "XY" přechovával nejméně 32 videí a 23 fotografií, na kterých jsou zachyceny dívky ve věku od 10 do 14ti let v sexuálně vyzývavých pozicích, jejich účelem je snaha o vyvolání sexuálního vzrušení a uspokojení. Za to byl obviněný odsouzen podle § 204 odst. 1 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 4 T 74/2018, podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 7 To 149/2021, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 7 To 149/2021, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 680-682), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítl, že stát coby procesní strana v rámci trestního řízení disponoval ve srovnání s ním dalším procesním prostředkem, kterým byl přístup k soudu bez přítomnosti dovolatele. Konkrétně se jednalo o to, že po skončení hlavního líčení dne 9. 5. 2019 zůstala státní zástupkyně v jednací síni, o čemž však nebyl učiněn řádný zápis do protokolu o hlavním líčení a současně se jednalo o porušení ustanovení § 16 odst. 4 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále jen „vyhláška č. 37/1992 Sb.). Obviněný v tomto přístupu soudu spatřuje porušení principu kontradiktornosti řízení a rovného přístupu stran k soudu a de facto tedy porušení svého práva na spravedlivý proces. Vedle práva na spravedlivý proces má obviněný rovněž za to, že bylo porušeno i jeho právo na obhajobu, neboť nalézací soud v obou vydaných rozsudcích zcela pominul jeho argumentaci a námitky. Uvedl, že se k věci opakovaně vyjadřoval, jak k jednotlivým důkazů, tak i v závěrečné řeči, a to buď osobně, nebo prostřednictvím svého obhájce. Nalézací soud však v žádném z napadených rozsudků nezmínil žádnou z jeho námitek či obsah jeho vyjádření. Stejně tak zcela opominul i jeho návrhy. Obviněný dále namítl, že skutkový stav, který byl soudy zjištěn, nenaplňuje znaky trestného činu podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. nejedná se o trestný čin. Má za to, že jednání kladené mu za vinu, tj. komunikace s nezletilými, není trestným činem, neboť nemělo takovou intenzitu, aby s ohledem na osobu dítěte a povahu takového jediného či jen krátkodobého negativního působení si poškozená nemorální či jiné vadné návyky osvojila, čímž by fakticky nastal následek spočívající v ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte. Obviněný poukázal na stávající judikaturu (zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 8 Tdo 138/2016), která podle jeho názoru podporuje jeho obhajobu v tom směru, že svým jednáním nevydal poškozené v nebezpečí zahálčivého anebo nemravného života. Je přesvědčen, že zde absentuje následek spočívající v ohrožení mravního vývoje dítěte. Soud přitom podle dovolatele hodnotil důkazy ve vztahu k následku spočívajícím v ohrožení mravního vývoje svévolně, bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03). V řízení nebylo ani prokázáno, že by v důsledku jeho působení vzniklo reálné nebezpeční, že se poškozené budou chovat promiskuitně nebo se živit prostitucí, případně vést jiný parazitní způsob života. Svědkyně AAAAA vypověděla, že komunikace s dovolatelem na ní žádné následky nezanechala. Podle dovolatele se totéž podává i z dalších protokolů o výslechu osob mladších patnácti let. Dodal, že ne každé nevhodné či nemorální chování pachatele vede k následkům předpokládaným v ustanovení § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dovolatel rovněž nesouhlasí se závěry soudů stran naplnění subjektivní stránky jemu za vinu kladeného trestného činu podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tedy, že se jednání dopustil přinejmenším v úmyslu nepřímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Má za to, že závěry o jeho úmyslu byly učiněny pouze na základě vlastních úvah soudu, bez jakýchkoli objektivních závěrů a podkladů. Obviněný dále shledává porušení svého práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces ve skutečnosti, že nalézací soud nikdy neprojednal trestný čin pod bodem 2) výroku o vině, tj. přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, neboť hlavní líčení dne 19. 2. 2019 bylo zahájeno pro skutek podle § 193b tr. zákoníku, k němuž byl vyslechnut, nebyl však nikdy vyslechnut ke skutku podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. K prokázání skutku kvalifikovaného soudem jako přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku nebyl soudem proveden jakýkoli důkaz. Obviněný uvedl, že nalézací soud v tomto ohledu neprovedl žádné pornografické dílo jako důkaz. Touto opakovanou námitkou se přitom doposud podle dovolatele nikdo nezabýval. V řízení rovněž bylo porušeno tajemství dopravovaných zpráv, neboť byly provedeny důkazy bez předchozího zajištění souhlasu se vstupem do dopravovaných zpráv (komunikace). Tímto důkazem byla zajištěná facebooková komunikace. Rovněž poukazuje na to, že sice dal policii souhlas s provedením zálohy jeho facebookového profilu, nikoli vš