3 Tdo 1329/2009 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1329/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2009 Spisová značka:3 Tdo 1329/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1329.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1329/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 o dovolání podaném I. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 159/2009 ze dne 21. 4. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 99 T 103/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 99 T 103/2008 ze dne 19. 1. 2009 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, jí byl uložen náhradní trest odnětí svobody ve výměře dvou měsíců. O odvolání I. D. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 3 To 159/2009 ze dne 21. 4. 2009 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o uloženém peněžitém trestu ve výši 15.000,- Kč a náhradním trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala I. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku a s tím souvisejícím nesprávným hmotně právním posouzením předběžné otázky, na níž je závislý výrok o vině dovolatelky. Nesprávnost hmotně právního posouzení namítla dovolatelka ohledně posouzení, že porušení oznamovací povinnosti dle § 61 odst. 1 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, nelze považovat za porušení zákonné povinnosti, na niž doléhají normy trestního práva. Neoznámení skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku státní sociální podpory je dle dovolatelky spojeno s povinností neoprávněně přijatou dávku vrátit, v čemž je dovolatelkou spatřován primární význam daného ustanovení zákona. Soudy v této věci nesprávně vycházely z premisy, že v tomto případě došlo k zatajení sňatku před jednou organizační složkou státu a tím k uvedení státu v omyl. Dovolatelka v této souvislosti poukázala zejména na tu skutečnost, že uzavírání sňatků a vedení matrik je výkonem státní správy, při kterém je proveden zápis do knihy manželství a sňatek dovolatelky tak byl úkonem učiněným před orgánem státní správy. Ze skutkové věty přitom vyplývá, že poškozeným, tedy tím, kdo byl jednáním poškozené uveden v omyl, je stát, který sňatek provedl prostřednictvím svých orgánů a zaznamenal jej do svých evidencí, včetně záznamu do občanského průkazu. Z těchto skutečností dovolatelka vyvodila, že nemohlo dojít k naplnění jednoho ze základních znaků jí přisuzovaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., když samotné nesplnění výše uvedené oznamovací povinnosti nenaplňuje žádnou skutkovou podstatu trestného činu dle trestního zákona. Dále se dovolatelka zabývala posouzením předběžné otázky podle § 9 odst. 1 tr. ř., zda její manžel byl skutečně společně posuzovanou osobou ve smyslu § 7 odst. 2 písm. c) zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, neboť z dokazování vyplynulo, že její manžel s ní nežil ve společné domácnosti a nepodílel se na výživě jejích dětí, přičemž z § 7 odst. 7 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře vyplývá, že dané osoby (tedy manželé) nejsou společně posuzovanými v případě, že spolu 3 měsíce prokazatelně nežijí, přitom zákon nijak nedefinuje okamžik počátku běhu uvedené doby tří měsíců. Dovolatelka připustila, že z formálního hlediska tedy povinnost oznámit uzavření sňatku vznikla, avšak po materiální stránce k žádné změně rozhodných skutečností nedošlo, když ona jako matka žila i nadále odkázána sama na sebe a žádné příjmy z titulu výživného jí od manžela neplynuly. Z výše uvedených důvodů proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu Brně ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 3 To 159/2009, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 99 T 103/2008, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a podle § 265l odst. 3 tr. ř. nařídil, aby tento soud věc projednal a rozhodl jiným samosoudcem.“ K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státní zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatelka v celé šíři svých námitek zmíněný dovolací důvod uplatnila dle státní zástupkyně právně relevantními námitkami, avšak zjevně neopodstatněně. Dovolatelka tak dle státní zástupkyně prokazatelně uvedla v omyl Ú. p. B.-m., odbor státní sociální podpory, a to tím, že zamlčela podstatnou skutečnost, tedy skutečnost, která mohla zásadním způsobem ovlivnit výši výplaty, či samotnou výplatu jí dříve v minulosti přiznaných dávek, tedy sociálního příplatku a přídavku na děti. Nešlo pouze o porušení administrativní povinnosti, ale o opomenutí s trestně právními následky. Dovolatelka zamlčela podstatnou skutečnost, že uzavřela manželství, na jehož základě bezpochyby vzniká vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely, přičemž jde o povinnost soudně vynutitelnou. S ohledem na skutečnost, že dovolatelka tuto podstatnou okolnost neoznámila na Ú. p. B.-m., odboru státní sociální podpory, přičemž tak prokazatelně učinit měla, je v zásadě bezpředmětné zabývat se úvahou o tom, že manžel nemusí být posuzován jako společně posuzovaná osoba za situace, kdy spolu manželé prokazatelně déle než tři měsíce nežijí a nepodílí se na úhradě společných potřeb. Šetření v této otázce ani nemohlo být vedeno, neboť dovolatelka před orgánem státní sociální podpory změnu stavu vůbec nepřiznala. Navíc státní zástupkyně připomněla s odkazem na ustanovení § 7 odst. 3 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., v tehdy platném znění, že podmínka, že osoby spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, se považuje vždy za splněnou, není-li dále stanoveno jinak, jde-li o manžele. Uzavřením manželství tedy minimálně po dobu tří měsíců byla splněna podmínka pro to, aby manžel obviněné byl posuzován jako tzv. společně posuzovaná osoba ve smyslu zákona č. 117/1995 Sb., neboť skutečnost, že s dovolatelkou nevedl společnou domácnost byla z hlediska citovaného zákona významná až po uplynutí tří měsíců (viz ustanovení § 7 odst. 7 zákona č. 117/1995 Sb., v němž je uvedeno, že Úřad státní sociální podpory může při rozhodování o dávkách v případech, kdy osoby uvedené v odst. 3 písm. a) – c) spolu nejméně po dobu tří měsíců prokazatelně nežijí rozhodnout, že se neposuzují jako osoby společně posuzované nebo jde-li o příspěvek na bydlení v případech, kdy některá ze společně posuzovaných osob nejméně po dobu tří měsíců prokazatelně byt neužívá rozhodnout, že se k ní při posouzení nároku na příspěvek na bydlení a jeho výši nepřihlíží, i když je v bytě hlášena k trvalému pobytu). Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když