3 Tdo 1329/2016 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1329/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 10. 2016 Spisová značka:3 Tdo 1329/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1329.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1329/2016-38 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný T. N., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 8 To 477/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 108/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 1 T 108/2014, byl obviněný T. N. uznán vinným ze spáchání přečinu týrání zvířat podle § 302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku. Za to byl podle § 302 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu chovu zvířat na dobu tří let. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 8 To 477/2015, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu na podkladě odvolání obviněného zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 trestního řádu na upraveném skutkovém základě, že „od 1. do 6. června 2014 v areálu bývalého JZD v T. v okrese R. nezajistil pro vynesené slepice a křepelky japonské vyváženou krmnou dávku, a pro křepelky ani dost vody, což způsobilo výraznou vyhublost, dehydrataci, atrofii kosterních svalů a absenci potravy v zažívadlech těchto zvířat, a také to, že přeživší slepice a křepelky požíraly uhynulé kusy, které z chovu neodstranil, dále řádně a včas neodstraňoval podestýlku pod chovem, přičemž si musel být vědom, že zanedbáním péče působí uvedeným zvířatům velkou bolest a utrpení, a jelikož po kontrole z 5. června 2014 neučinil žádná opatření k nápravě a v chovu přibylo uhynulých a apatických zvířat a nedala se vyloučit nákaza přenosná na hrabavou drůbež, nařídila 6. června 2014 Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Plzeňský kraj utratit zbylých 170 slepic a 150 křepelek, což se týž den stalo,“ uznal obviněného ze spáchání přečinu týrání zvířat podle § 302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku. Za to jej podle § 302 odst. 3 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku mu dále uložil na tři roky trest zákazu činnosti spočívající v zákazu chovat hospodářská zvířata, tj. zvířata ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících předpisů. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Podle obviněného nelze z ničeho usuzovat, že by byl zastřeným majitelem společnosti ARKAS, s. r. o., a že by zatajoval svůj majetek, jak dovodil odvolací soud. Nesouhlasí ani s názorem krajského soudu, že jeho odpovědnost za chov vyplývá z toho, že otci s chovem pomáhal. Činil tak totiž nepravidelně a vždy na základě dohody s otcem. Jednalo se o dohodu na stejném základě, jako byla dohoda otce s dalšími osobami, které se o chov staraly. Chovatelem a ošetřovatelem chovu tak byl právě jeho otec. Obviněný dále namítl, že krajský soud nesprávně posoudil jeho odpovědnost z hlediska občanského práva hmotného. Podle názoru soudu se měl stát vlastníkem všech věcí, které vlastnil jeho otec, automaticky podle § 1479 občanského zákoníku. Obviněný k tomu odkázal na § 1670 občanského zákoníku, z něhož jasně vyplývá, že dědictví dědici nabývají až na základě potvrzení soudem s účinky ke smrti zůstavitele. Podle názoru obviněného mělo být po smrti jeho otce postupováno na základě § 157 zákona o zvláštních řízeních soudních, tedy soud měl jmenovat správce pozůstalosti, který by spravoval společnost ARKAS, s. r. o., tedy i chov zvířat. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2016, č. j. 8 To 477/2015-405, zrušil, aby podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil jako vadnou část předcházejícího řízení také rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 T 108/2014-284, a dále aby ve smyslu § 265k odst. 2 trestního řádu zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a konečně aby Okresnímu soudu v Rokycanech přikázal, aby podle § 265l odst. 1 trestního řádu věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při právní vázanosti názorem Nejvyššího soudu. Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že z porovnání dovolací námitky obviněného s jeho výhradami uplatněnými v předchozích stadiích řízení vyplývá, že jsou obsahově zcela shodné, přičemž oba soudy se jimi ve svých rozhodnutích řádně zabývaly, na tyto reagovaly a argumentačně se s nimi vypořádaly. Státní zástupce dále připomněl, že týrat zvířata ve smyslu § 302 trestního zákoníku může obecně vzato kdokoli. Ačkoli dovolatel tvrdí, že odpovědnou osobou a vlastníkem zvířat byl jeho otec jakožto statutární orgán společnosti ARKAS, s. r. o., skutečným „provozovatelem“ chovu drůbeže a osobou, která z něj hodlala profitovat, byl právě obviněný. On byl tím, kdo se zvířaty nakládal jako s vlastními a zpočátku zajišťoval a měl zajišťovat péči o ně. Tento závěr učinily soudy na podkladě provedení a zhodnocení celé řady důkazů. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl. Obviněný T. N. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu). Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového