3 Tdo 136/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 136/2025-197 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. L. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 5 To 176/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 39/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného V. L. odmítá. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 67 T 39/2024, byl obviněný V. L. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 2. 6. 2024 kolem 15:15 hod. v Praze XY, v prostorách prodejny XY, odcizil z volného prodeje pánskou černou bundu zn. Lee v hodnotě 2.519 Kč, kterou si ukryl pod své oblečení a prošel s ní kolem pokladem bez zaplacení, a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti MESTRA HOUSE, s.r.o., IČ: 27103030, se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 831/21 škodu ve výši 2.519 Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil navzdory tomu, že mimo jiné dne 13. 2. 2023 byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 3 T 77/2022, který nabyl právní moci dne 13. 4. 2023, mimo jiné pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal dne 24. 1. 2024. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (desíti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti MESTRA HOUSE, s.r.o., se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 831/21, IČ: 27103030 částku ve výši 2.519 Kč. 4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 67 T 39/2024, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. 5. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 5 To 176/2024, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 6. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 5 To 176/2024, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 167–171 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 7. Obviněný v rozhodnutích soudů nižších stupňů spatřuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Uvedl, že ačkoliv se v daném čase nacházel v prostorách prodejny XY, tak žádnou bundu neodcizil a jemu za vinu kladeného skutku se proto nedopustil. Tvrzení obsažená v rozsudku soudu prvního stupně nejsou podložena jediným přímým důkazem. Soud prvního stupně vycházel pouze z výpovědi zaměstnance bezpečnostní agentury J. L., a zcela opomenul další důkazy, zejména kamerový záznam, ze kterého jasně vyplývá, že se skutek nemohl stát tak, jak uvedl soud prvního stupně a následně potvrdil odvolací soud. Z tohoto kamerového záznamu, na kterém jej měl svědek J. L. sledovat, není absolutně patrno, že by dovolatel předmětnou bundu odcizil. Podle obviněného nelze pro posouzení jeho viny vycházet výlučně z výpovědi jednoho svědka, zejména za situace, kdy je jeho tvrzení v rozporu s kamerovými záznamy. Soudy přitom rovněž pominuly naprostou bizarnost celé situace, kdy je dovolateli na základě tohoto jednoho svědectví kladeno za vinu, že měl do zkušební kabinky odnést bundu a uschovat ji do svých upnutých kalhot, což měl prokazovat štítek bundy trčící mu z kalhot. Následně byl zastaven svědkem a navzdory žádostem tohoto svědka, aby se podrobil osobní prohlídce, měl odjet výtahem do vyššího patra a poté se za svědkem zase vrátit. Svědkem prezentovaný děj však nedává smysl, jelikož do kalhot nebylo s ohledem na jejich střih možné bundu uschovat, což vyplývá jak z kamerového záznamu, tak z fotografií založených ve spise. Obviněný dodal, že štítek údajně trčící z jeho kalhot nic neprokazuje, neboť jasně vysvětlil, že se mu stává, že mu z kalhot trčí štítek od spodního prádla, což doložil fotografií předloženou při hlavním líčení dne 4. 6. 2024. Stejně tak je zcela pochopitelné, že nastoupil do výtahu, neboť se nechtěl svlékat veřejně, kdy požadavek na to, aby se na veřejnosti svlékl a podrobil osobní prohlídce, vnímal jako nedůstojný, což mu rozhodně nelze klást k tíži. Pokud by nastoupil do výtahu v úmyslu se vyhnout dopadení a chtěl utéct, tak nedává smysl, že se následně vrátil zpět. Na rozdíl od výpovědi svědka J. L. jeho výpověď plně koresponduje s kamerovými záznamy. Zdůrazňuje, že na nich není patrné, že by měl bundu uschovanou v kalhotách, ani to, že by ji měl údajně ve vyšším patře odhodit. I státní zástupce totiž ve své závěrečné řeči potvrdil, že na kamerových záznamech není patrná přímá manipulace s předmětnou bundou. Přikloněním se k verzi prezentované svědkem a obžalobou navzdory jeho vysvětlením a veškerým rozporům ve výpovědi svědka L. s kamerovým záznamem soudy přijaly za svá skutková zjištění v naprosto evidentním rozporu s provedenými důkazy. Obviněný zdůraznil, že soud je sice oprávněn hodnotit jednotlivý důkaz podle svého vnitřního přesvědčení, ale musí jej posuzovat především v souhrnu s dalšími provedenými důkazy. Závěr o jeho vině založený toliko na výpovědi svědka J. L. jakožto jediného důkazu je podle obviněného nepřípustný, k čemuž poukázal na rozhodnutí ESLP ze dne 22. 1. 2021 ve věci Tseber proti České republice (stížnost č. 46203/08). Soudy nesprávnou realizací důkazního řízení porušily zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. 8. Obviněný rovněž vyčetl odvolacímu soudu, že se ve svém rozhodnutí neobtěžoval s vypořádáním jeho argumentů, ale pouze odkázal na rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud neuvedl, jaké důkazy měly tvořit jím tvrzený ucelený řetězec nepřímých důkazů prokazující jeho vinu. Odůvodnění jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, není z něj zřetelně patrné, z jakého důvodu se odvolací soud postavil věci tímto způsobem, o jaké důkazy své rozhodnutí opřel a z jakého důvodu nepovažoval odvolání obviněného za důvodné. Podané odvolání nelze podle dovolatele odbýt s odkazem na odůvodnění rozsudku soudu nižšího stupně, a už vůbec ne v situaci, kdy je v odvolání polemizováno se závěry soudu nižšího stupně a je v něm zpochybněn jeho postup, neboť tyto námitky v odůvodnění napadeného rozhodnutí nepochybně vyřešeny nebyly. Postup odvolacího soudu působí velmi nepřesvědčivě, tak jako by se odvolací soud podaným odvoláním vůbec nezabýval a pouze převzal závěry soudu nižšího stupně. V takovém postupu spatřuje dovolatel zásah do svého práva na spravedlivý proces, k čemuž citoval nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. III. ÚS 3001/20, a ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. III. ÚS 1481/08. Závěrem své argumentace pak poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. IV. ÚS 638/22, kde Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil pro vnitřní rozpornost jeho odůvodnění. 9. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 5 To 176/2024 (dovolatelem nesprávně označené jako rozsudek), a to tak, že jej zprostí obžaloby v plném rozsahu. Pro případ, že by dovolací soud neshledal důvody pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel navrhl, aby byly jak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 67 T 39/2024, tak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 5 To 176/2024, zrušeny a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. 10. Součástí podaného dovolání obviněný učinil i návrh na odklad výkonu napadeného rozhodnutí s tím, že rozhodnutími soudů nižších stupňů a jejich nezákonným postupem bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv. Nastoupením do výkonu trestu na podkladě takových rozhodnutí by byl porušen čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že je dovolání důvodné, mohl by být obviněný zcela zproštěn obvinění, případně by mohla být výměra trestu zcela odlišná, což je také důvodem, proč žádá o odklad vykonatelnosti rozhodnutí Městského soudu do doby, než dovolací soud rozhodne o podaném dovolání. 11. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 25. 2. 2025, sp. zn. 1 NZO 116/2025. 12. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska uplatněných dovolacích důvodů, poukázal na to, že obviněný opřel dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž však předvídal existenci i dalších dovolacích důvodů, byť výslovně neuvedl konkrétní ustanovení, v nichž jsou zakotveny [dovolací důvody podle § 265b