3 Tdo 1363/2020 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1363/2020- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 o dovoláních, která podali obviněný R. S., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, obviněný J. P., nar. XY, bytem XY, XY, a M. H., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 5 To 57/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 6/2015 a 4 T 7/2018, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá. II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá. III. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 4 T 6/2015, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1960 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „trestní zákon“), – jednání pod body 1) až 3), zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku – jednání pod body 4) až 9) a 11) až 19), trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona – jednání pod bodem 20), zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku – jednání pod bodem 21), zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku – jednání pod body 24) a 25), zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku – jednání pod body 32) a 34). V případě dvou dalších jednání byl tento obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby zproštěn. 2. Týmž rozsudkem byl obviněný J. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním pod body 28) a 29). 3. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu prvního stupně obvinění dopustili převážně v souvislosti s poskytováním půjček osobám, jež nemohly získat půjčku či úvěr u bankovních institucí, a to za použití zajišťovacího převodu vlastnického práva k nemovitostem poškozených, o které je následně obvinění pomocí cíleně nastavených podmínek půjčky připravili. 4. Obviněný R. S. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest, přičemž tento byl podle § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložen v rozsahu 100 denních sazeb s výší denní sazby 5.000 Kč, celkem tedy ve výši 500.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oblasti nabízení, poskytování a zprostředkovávání půjček či jiných finančních produktů a dále i v oblasti realitní, a to na dobu deset let. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí v rozsudku blíže specifikovaných věcí. 5. Obviněný J. P. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce čtyř let a šesti měsíců. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest, přičemž tento byl podle § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložen v rozsahu 100 denních sazeb s výší denní sazby 2.000 Kč, celkem tedy ve výši 200.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. 6. Citovaným rozsudkem bylo dále podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit poškozeným škodu způsobenou trestným činem a podle § 229 odst. 1, 2, 3 tr. ř. byla část poškozených se svými nároky na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 7. Uvedeným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody v případě dalších obviněných Š. S., R. F., M. H., R. K., D. K., D. Č. a P. H., kteří dovolání nepodali a nebylo ani podáno v jejich prospěch či neprospěch. 8. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 4 T 7/2018 (část trestní věci vedené pod sp. zn. 4 T 6/2015 vyloučená k samostatnému projednání), pak byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem lichvy podle § 253 odst. 1 trestního zákona – jednání pod bodem 1), zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku – jednání pod bodem 2), a zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku – jednání pod body 3) až 6). Obviněný se těchto trestných činů dopustil rovněž jednáním stručně popsaným v bodě 3. odůvodnění tohoto usnesení. 9. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se trestné činy podrobně uvedené v rozsudku byl obviněný M. H. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest, přičemž tento byl podle § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložen v rozsahu 200 denních sazeb s výší denní sazby 1.000 Kč, celkem tedy ve výši 200.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí v rozsudku blíže specifikovaných věcí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozeným škodu, přičemž část poškozených byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytky svých nároků odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 10. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 4 T 6/2015, podali odvolání obviněný R. S., Š. S., M. H., R. K., D. K., D. Č., J. P., P. H. a tři poškození, a proti rozsudku téhož soudu ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 4 T 7/2018, obviněný M. H. 11. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 5 To 57/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 4 T 6/2015, a to ohledně obviněné D. Č. a J. P. ve výroku o uložení peněžitého trestu a náhradního trestu odnětí svobody. Podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. pak tento rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody ohledně obviněného D. K., D. Č. a P. H. ve vztahu k jedné z poškozených a ve výroku o náhradě škody ohledně obviněného R. S. ve vztahu k jednomu z poškozených. V ostatních výrocích ponechal vrchní soud napadený rozsudek ohledně obviněných R. S., Š. S., M. H., R. K., D. K., D. Č., J. P. a P. H. nezměněn a podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných Š. S., M. H. a R. K. a odvolání tří poškozených zamítl. 12. Vrchní soud v Praze dále podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 4 T 7/2018, týkající se obviněného M. H., a to ve výroku o náhradě škody ve vztahu ke dvěma poškozeným, a podle § 259 odst. 2 tr. ř. per analogiam v tomto rozsudku doplnil ve výroku o uložení souhrnného trestu neúplný výrok podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku tak, že se zároveň zrušuje též výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 17 T 85/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 12 To 141/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 13. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z