3 Tdo 1367/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1367/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:3. 11. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1367/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1367.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1367/2010U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. listopadu 2010 o dovolání podaném obviněným J. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 7 To 113/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 39/2007, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2008, č. j. 17 T 39/2007-848, byl obviněný J. V. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „ tr. zák.“) na tom skutkovém základě, že „dne 2. 3. 2002 kolem 0.15 hodin v P., v prostoru před domem v Č. ulici, po požití nejméně tří desetistupňových piv a dvou velkých odlivek whisky, pod vlivem alkoholu maje v krvi kolem 0,82 – 1,00 g/kg alkoholu, napadl poškozeného M. C., vystřelovacím nožem o délce rukojeti 11,5 cm a délce čepele 9 cm, v postavení čelem proti poškozenému, bodl jej zepředu kolmo na stěnu hrudní tak, že čepel celou délkou vnikla do hrudníku, a kolmo na stěnu břišní nejméně střední silou a způsobil mu bodnou ránu hrudníku pod levou prsní bradavkou pronikající do dutiny hrudní pod levou prsní bradavkou dvakrát do těla a způsobil mu bodnou ránu hrudníku pod levou prsní bradavkou pronikající do dutiny hrudní, levou plící a přední stěnou levé srdeční komory do jejího nitra a bodnou ránu levého podbřišku pronikající k lopatě kosti kyčelní, čímž mu způsobil delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví a poškodil srdce a plíce, přičemž věděl, že útok vede do části těla, kde se nachází životně důležité orgány, jejichž poškozením hrozí napadenému smrt, k níž u poškozeného nedošlo pouze v důsledku včasné specializované chirurgické pomoci; při následném fyzickém napadení s poškozeným M. L., tohoto bodl nožem do pravého stehna a způsobil mu bodnořeznou ránu pravého stehna, lehké zranění vyžadující léčbu v délce kolem 14 dnů“. Za to mu byl podle § 219 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla současně obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozeným. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2008, č. j. 7 To 113/2008-907, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 30. 9. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Na základě dovolání obviněného J. V. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 3 Tdo 439/2009, podle § 265k odst. 1 tr. ř. předmětné usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém v pořadí již druhém zrušujícím rozhodnutí zároveň podrobně rozvedl, jaké vady a pochybení v rozhodnutí odvolacího soudu zjistil, a uložil mu, aby se z těchto hledisek věcí znovu zabýval a vytýkané vady odstranil (k tomu v podrobnostech viz str. 7 - 9 citovaného zrušujícího usnesení). Nejvyšší soud v projednávané věci nesdílel názor soudů prvního a druhého stupně, že ve věci učiněná skutková zjištění dovolovala spolehlivý hmotně právní závěr, že se obviněný ve vztahu k poškozenému M. C. dopustil pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák. Především totiž nebylo zjištěno, z jakého důvodu vlastně obviněný poškozeného pobodal a zda vůbec jednal ve vražedném úmyslu, byť nepřímém. Tedy zda existovaly nějaké okolnosti subjektivní povahy, jež by vedle způsobu a intenzity provedení činu svědčily o tom, že vůle obviněného ve formě chtění nebo alespoň srozumění vyjadřovala aktivní vztah ke způsobenému následku, a to nikoli jen k poranění poškozeného, nýbrž i k jeho usmrcení (§ 219 tr. zák.). Vrchní soud v Praze poté ve věci rozhodl novým rozsudkem ze dne 9. 3. 2010, č. j. 7 To 113/2008-986, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2008, č. j. 17 T 39/2007-848, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že na stejném skutkovém základě jako soud prvního stupně uznal obviněného vinným trestným toliko činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, k jehož výkonu ho podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Současně byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. opět uložena povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu. Také toto rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. V. následně dovoláním, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že napadené rozhodnutí nereflektuje tu skutečnost, že v mezidobí došlo ke změně hmotně právních trestních předpisů a že tedy bylo namístě zcela jiné právní posouzení skutku, a to podle § 146a zákona č. 40 /2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/). Ze znaleckých posudků mělo podle dovolatele vyplývat, že mohl jednat a zřejmě i jednal ze strachu, úleku i zmatku, že nemá sklony k chorobnému agresivnímu chování a je emočně labilní. Protože se ani v řízení po zrušení předcházejícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nepodařilo zjistit žádný motiv (pohnutku) jeho jednání, znamená to, že tak nelze vyloučit, že skutečně jednal v silném rozrušení a ve strachu, úleku, zmatku nebo z jiného omluvitelného hnutí mysli nebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Za takového stavu, který nebyl dosavadním dokazováním vyloučen, pak podle dovolatele nelze s přihlédnutím k zásadě in dubio pro reo naznačovoanou možnost vyloučit. V závěru dovolání pak s ohledem na výše uvedené důvody dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 7 To 113/2008, a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i v případě jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní stav řízení a obsah předcházejících rozhodnutí soudů v dané věci, jakož i argumentaci dovolatele obsaženou v jeho posledním mimořádném opravném prostředku. Následně poukázal na obsah ustanovení § 146a tr. zákoníku a rozvedl zákonné podmínky, které musí být splněny, aby bylo možno jednání pachatele právně kvalifikovat jako trestný čin (přečin) ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky. Následně shrnul, že pro tuto právní kvalifikaci je významná existence skutkových okolností, které lze následně posoudit buď jako podnět mimořádné intenzity (tedy nikoli jakýkoli podnět), způsobující omluvitelné hnutí mysli (nikoli jakékoli emoce) nebo jako zavrženíhodnou (tzn. nikoli jakoukoli) provokaci poškozeného. Taková situace však v posuzovaném případě podle názoru státního zástupce nenastala, neboť z výsledků provedeného dokazování žádné obdobné skutkové okolnosti zjištěny nebyly. Z toho důvodu v dané věci nebylo možno dovodit naplnění všech znaků skutkové podstaty obviněným navrhovaného trestného činu (přečinu) ve smyslu § 146a tr. zákoníku. Státní zástupce proto své vyjádření uzavřel tím, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně připomněl, že navrhované rozhodnutí lze p