3 Tdo 1379/2019 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1379/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 3. 2020 Spisová značka:3 Tdo 1379/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1379.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krajní nouze Poškození cizí věci Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 tr. zákoníku § 28 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1379/2019-305 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2020 o dovolání, které podal obviněný F. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 8 To 213/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 94/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného F. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 33 T 94/2018, byl obviněný F. K. zproštěn obžaloby pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se měl podle obžaloby dopustit jednáním spočívajícím v tom, že: dne 27. 6. 2018 v přesně nezjištěném čase, v XY, na pozemku parcelního čísla XY, pravděpodobně za pomocí štípacích kleští, odstranil visací zámek v hodnotě 199 Kč, kterým byla zajištěna plechová elektrická rozvodná skříň, do níž následně vnikl a za pomocí štípacích kleští přeštípnul veškeré vodiče elektrické energie, dále vnikl do nezajištěné dřevěné elektrické rozvodné skříně, v níž rovněž přeštípnul veškeré vodiče elektrické energie, čímž způsobil poškozené společnosti Delemont Casa, s. r. o., IČ: 27595374, škodu na poškození kabeláže v elektrických rozvodných skříních v celkové výši 9.608 Kč. Podle § 229 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) soud odkázal poškozenou společnost Delemont Casa, s. r. o., se sídlem Vídeňská 423/123, Praha 4 – Kunratice, se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 33 T 94/2018, podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 odvolání v neprospěch obviněného, které směřovala do výroku o vině. O podaném dovolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 8 To 213/2019, tak, že napadený rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a znovu rozhodnul tak, že za použití § 222 odst. 2 tr. ř. se skutek spočívající v tom, že obviněný dne 27. 6. 2018 v přesně nezjištěném čase, v XY, na pozemku parcelního čísla XY neoprávněně vnikl do dvou nezajištěných elektrických rozvodných skříní, v nichž za pomoci štípacích kleští přeštípal vodiče elektrické energie, čímž způsobil poškozené společnosti Delemont Casa, s. r. o., IČ: 27595374, škodu na poškození kabeláže v elektrických rozvodných skříních v celkové výši nejméně 900 Kč, postoupil k projednání a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4, neboť nejde o trestný čin a tento skutek by mohl být posouzen jako přestupek. II. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 8 To 213/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 285–293), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod uvedený § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný namítá nesprávné vyhodnocení přisouzených skutkových okolností, kdy má za to, že jednal ve stavu krajní nouze podle § 28 tr. zákoníku, resp. § 24 zákona č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), což správně vyhodnotil nalézací soud, ale naopak nesprávně vyhodnotil soud odvolací, který dospěl k závěru, že obviněný ve stavu krajní nouze nejednal a tedy nebyly dány podmínky zproštění obviněného obžaloby podle § 226 odst. 1 písm. b) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že naplnil veškeré zákonem stanovené předpoklady, aby jeho jednání mohlo být posuzováno jako jednání v krajní nouzi ve smyslu § 28 tr. zákoníku, resp. § 24 zákona o přestupcích, konkrétně tedy, že odvracel bezprostředně hrozící nebezpečí zájmům chráněných trestním zákoníkem, které nebylo možné za daných okolností odvrátit jinak a současně nezpůsobil následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější, než který hrozil. Nebezpečí, které obviněný odvracel, představovalo závažné, skutečné a nezpochybnitelné riziko způsobení újmy na zdraví, životě i majetku všem, kteří by se na předmětném místě danou dobu ocitli a vystavili se tak nevědomky riziku zasažení elektrickým proudem, a to prostřednictvím kontaktu s přístupovou bránou a jejími sloupky či jiného možného vystavení úrazu elektrickým proudem plynoucího z neodborně nainstalovaných rozvodných skříní, které probíjely do blízké brány, k němuž pouze díky náhodě nedošlo, přičemž se jedná o fakt, který aproboval nalézací i odvolací soud. Předpoklad ochrany zájmů chráněných trestním zákoníkem před nebezpečím, minimálně v rozsahu ochrany zdraví, života a majetku, tak byl naplněn. Přesvědčení, že se jednalo o nebezpečí bezprostředně hrozící, dovozuje obviněný na podkladě toho, že šlo o závažný stav, kdy vývoj událostí rychle spěl k poruše a hrozící porucha na zájmech chráněných trestním zákoníkem mohla kdykoliv v důsledku bezprostřední a pravděpodobné náhody nastat. Jinými slovy, nebylo objektivně možné jednat tak, aby v eventuálním mezidobí, tj. do eventuálního zabránění vzniku poruchy jiným subjektem, nedošlo v důsledku pravděpodobné náhody ke vzniku poruchy na zdraví člověka či zvířete (zasažením elektrickým proudem), případně ke vzniku poruchy na majetku (například vznikem požáru). Nebylo objektivně možné zabezpečit dané místo tak, aby nedošlo k některé z výše uvedených poruch. Bylo naléhavé odvrátit bezprostředně hrozící nebezpečí okamžitě a bez prodlení. Z hlediska subjektivního pak obviněný podle svého přesvědčení jednal naléhavě a vycházel ze situace tak, jak se mu jevila v místě, kdy jednal po zjištění závažností nebezpečí způsobem popsaným v rozhodnutích nalézacího i odvolacího soudu. Předpoklad bezprostřednosti hrozícího nebezpečí tak byl podle obviněného rovněž naplněn. Obviněný dále poukazuje na naplnění požadavku subsidiarity, tedy toho, že nebezpečí nebylo možno odvrátit za daných okolností jiným způsobem než tím, který byl použit k odvrácení hrozícího nebezpečí, které spočívalo zejména v probíjecí přístupové bráně. Popírá představu odvolacího soudu, že hrozící nebezpečí bylo odvratitelné oznámením nebezpečného stavu příslušným orgánům např. Technické inspekci České republiky nebo Policii ČR, neboť by tyto orgány nebyly schopny okamžitě reagovat na bezprostředně hrozící nebezpečí, jak ostatně uváděl i soud prvního stupně. Odvolací soud se ve svém odůvodnění dostatečně nevypořádal právě s tímto aspektem, kdy nevysvětlil, jak by hrozící nebezpečí mohlo být okamžitě odvráceno oznámením těmto orgánům, neboť v situaci toho času existující nebylo objektivně možné postupovat jiným způsobem, než jak obviněný učinil. K naplnění podmínky proporcionality, tedy, že způsobený následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než odvracený následek, dovolatel uvedl, že není možno se ztotožnit s tvrzením odvolacího soudu, že následek způsobený odvrácením hrozícího nebezpečí byl přinejmenším stejně závažný jako odvracený následek. Toto tvrzení postrádá právní i skutkový základ. Jednáním obviněného bylo totiž zamezeno hlavnímu škodlivému následku, probíjející bráně, která ohrožovala náhodné kolemjdoucí. Přestřižením elektrických vodičů přístupová brána přestala probíjet, neboť do ní již nešel elektrický proud. Riziko z nebezpečí úrazu elektrickým proudem, které odvolací soud zdůraznil je velmi nepravděpodobné, a pokud by k takové situaci došlo, jednalo by se o nebezpečí zcela marginální, neporovnatelné s nebezpečím odvraceným. K takovému úrazu by mohlo dojít akorát v případě přímého kontaktu ruky s odhalenou malou částí drátu (v přestřiženém místě), což lze považovat za téměř nereálné. Obviněný zdůraznil, že rozvodné skříně byly nainstalovány naprosto neodborným a nebezpečným způsobem. Úvaha odvolacího soudu o následku stejně závažném je pak úvahou zjevně mylnou, kdy nesprávně posoudil okolnosti skutkové povahy. Obviněný je tak přesvědčen, že nedošlo k vybočení z mezí subsidiarity ani proporcionality, v předmětné věci je tedy zřejmé, že jeho jednání naplnilo veškeré znaky jednání v krajní nouzi podle ustanovení § 28 tr. zákoníku, resp. § 24 zákona o přestupcích. Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby dovolací soud z