3 Tdo 1408/2009 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1408/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1408/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1408.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1408/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. ledna 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Ing. J. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2009, č. j. 11 To 231/2009-229, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 34/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2009, č. j. 6 T 34/2009-202, byl obviněný Ing. J. N. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že „mezi obcemi O. a B. dne 31. 7. 2008 kolem 15.50 hodin řídil po předchozím požívání alkoholických nápojů osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia combi, kdy při kontrole strážníky Obecní policie O. mu bylo dechovou zkouškou na přístroji Dräger Alcotest 6810, v 16.00 hodin naměřeno 1,82 promile alkoholu v dechu, poté týmž přístrojem v 16.51 hodin mu bylo naměřeno 1,57 promile alkoholu v dechu a dále v 17.08 hodin mu bylo hlídkou PČR na přístroji Dräger Alcotest 7410, naměřeno 1,64 promile alkoholu v dechu“. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 201 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 25.000,-Kč. Pro případ, že by uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu soud stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali obviněný, a v jeho neprospěch - proti výroku o trestu - též státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 8. 2009, č. j. 11 To 231/2009-229, jímž obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 11. 8. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, které současně směřovalo i proti rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že oba ve věci rozhodující soudy chybně vycházely z nepřípustných důkazů, které byly opatřeny contra legem, neboť strážníci Obecní policie O. postupovali při jeho zadržení a provedení dechové zkoušky na alkohol v rozporu s ustanovením § 76 odst. 2 tr. ř., protože jejich povinností bylo předat ho orgánům Policie ČR. V důsledku toho, že oba soudy následně akceptovaly důkazy získané procesně nezákonným způsobem pak podle dovolatele došlo k vadě spočívající v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel poukázal na to, že ho strážníci zastavili cca 200 metrů za hranicí katastru obce O., pro kterou byla teritoriální působnost tamní obecní policie vymezena. Uvedená skutečnost vyplývá z ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v tehdy platném znění, když obec O. neměla uzavřenou veřejnoprávní smlouvu ve smyslu ustanovení § 3a odst. 1 cit. zákona, na jejímž základě by její obecní policie vykonávala úkony stanovené zákonem na území jiné obce, která si obecní policii nezřídila. Ostatně město H. K., v jehož katastru se dovolatel již v době zadržení pohyboval, svou městskou policii má. Pokud tedy odvolací soud odůvodnil oprávněnost zásahu strážníků obecní policie O. proti dovolateli i za hranicemi jejich teritoriální působnosti, byl jeho závěr zjevně nesprávný. Žádným důkazem nebylo zároveň prokázáno, že by snad jel nepřiměřeně rychle nebo se snažil strážníkům ujet. Strážníci obecní policie naopak měli dostatek času ho zadržet dříve, tj. ještě na území, kde k tomu byli oprávněni. Avšak i v případě, že by jeho zadržení strážníky bylo shledáno zákonným, rozhodně tito dle názoru dovolatele nebyli oprávněni podrobit ho dechové zkoušce na zjištění alkoholu. V ustanovení § 76 odst. 2 tr. ř. je totiž zřetelně zakotvená jejich povinnost předat zadrženou osobu policejnímu orgánu a bylo věcí Policie České republiky, aby si prověřila, zda dovolatel před jízdou požil alkoholické nápoje či nikoliv. K opakované dechové zkoušce prováděné strážníky v 16.00 hod. a v 16.51 hod. proto nemělo být přihlíženo a soud měl vycházet pouze z výsledku jediné dechové zkoušky provedené hlídkou policie České republiky s výsledkem 1,64 promile alkoholu v dechu. V další části dovolání obviněný připomněl aktuální rozhodovací praxi soudů, podle které není trestní stíhání obviněného řidiče pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 tr. zák. vyloučeno ani v případě, pokud se nepodaří objektivně, tj. odběrem a vyšetřením krve zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy. Výsledek dechové zkoušky však sám o sobě není dostačující k úvaze o množství požitého alkoholu a je nezbytné, aby byl ověřen dalšími důkazy. Jen tak lze učinit spolehlivé zjištění, že řidič byl v době řízení ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k řízení motorového vozidla. V posuzované věci však podle dovolatele nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že před jízdou vypil pouze cca 2 dcl bílého vína, což navíc potvrdil i svědek S., a to včetně časového údaje, kdy k tomu mělo dojít, tj. při setkání na pláži u rybníka. Podle znaleckého posudku z oboru soudního lékařství MUDr. P. L. by se pak hladina alkoholu v krvi dovolatele pohybovala pouze v rozmezí od 0,26 do 0,39 g/kg. Přitom všichni ostatní svědci usoudili toliko z dechu dovolatele, že před jízdou požil alkoholické nápoje s tím, že se všichni shodli na slušném chování obviněného a nikdo z nich nezmínil zásadní projevy svědčící pro podstatnější ovlivnění alkoholem. Ošetřující lékařka MUDr. M. na záchytné stanici, kam byl policisty převezen, po vyšetření do protokolu uvedla, že v orientačních testech obstál co do chování, které bylo označeno jako zdvořilé, s hbitou výbavou představ, měl bledé spojivky, normální zornice a ani nejevil nejistotu při chůzi po čáře. Pouze proto, že z jeho dechu byl cítit alkohol, bylo do protokolu uvedeno, že vyšetřovaný jeví mírné známky požití alkoholu. O jeho umístění na protialkoholní záchytnou stanici rozhodla MUDr. M. pouze pro jeho nekritičnost, která se měla projevit v tom, že si odmítl nechat odebrat krev. Dovolatel v této souvislosti poukázal na skutečnost, že předmětem zkoumání mohla být i jeho moč. To znamená, že MUDr. M. postupovala nesprávně, což konečně potvrdil i znalec MUDr. P. L. A konečně, výraznější známky ovlivnění dovolatele alkoholem nejsou podle jeho názoru patrny ani z videozáznamu, který byl pořízen strážníky obecní policie O. při jeho zadržení. Pokud soudy přesto přijaly závěr o jeho ovlivnění alkoholem v míře přesahující v praxi uznávanou hranici 1 g/kg, a to jen na základě výsledků dechových zkoušek v kombinaci s neurčitými výpověďmi ve věci slyšených svědků, a jeho jednání právně kvalifikovaly jako trestný čin podle § 201 tr. zák., pak podle dovolatele postupovaly v rozporu s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1975/08. Podle kautel v něm uvedených musí mimo jiné být jednoznačně zjištěno, že se skutek objektivně stal a že představuje skutečnou závažnou hrozbu pro společnost jako celek, přičemž princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese důkazní břemeno, a pokud existuje jakákoliv pochybnost, je nutno ji vykládat ve prospěch obviněného. Dechová zkouška - byť jinak prováděná kvalitními přístroji - ještě sama o sobě nezaručuje zákonem požadovaný stupeň jistoty alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“, na což v citovaném nálezu Ústavní soud rovněž poukázal. V daném případě přitom skutková zjištění soudů nebyla doplněna žádnými podstatnými důkazy, které by poskytovaly reálný podklad pro právní posouzení dovolatelova jednání jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z