3 Tdo 1472/2014 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1472/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2015 Spisová značka:3 Tdo 1472/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1472.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolené ozbrojování Těžká újma Těžké ublížení na zdraví Týrání osoby žijící ve společném obydlí Dotčené předpisy:§ 199 odst. 1 tr. zákoníku § 142 odst. 2 písm. g) tr. zákoníku § 279 odst. 1 tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 3. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.4.2015II.ÚS 1064/15JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto3.11.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1472/2014-34 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2015 o dovolání, které podal obviněný M. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 8 To 47/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 6/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění:I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 1 T 6/2014, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1) výroku o vině spočívajícím v tom, že „v době od 18. 6. 2013 do 11. 10. 2013 v P., P. l., v bytě v pátém patře, který obýval společně se svou přítelkyní poškozenou A. K., tuto poškozenou opakovaně, se stupňující se frekvencí a hrubostí, v posledních týdnech soužití již takřka každodenně urážel a ponižoval, zejména tak, že zlehčoval a vysmíval se náplni její pedagogické práce na základní škole, jejímu vyššímu vzdělání a slovně útočil na její snahy o další zvyšování odborné kvalifikace; nazýval ji „feťákem“ za to, že začala brát psychofarmaka proti zvýšenému stresu a úzkostem, které v důsledku jeho zlého jednání prožívala; dehonestoval před poškozenou její přátele, kolegy a školitele, pohrdavě a výsměšně se vyjadřoval o jejích dvou dospělých dětech, s nimiž se pro jeho apriorně negativní vztah k nim dost dobře nemohla již doma scházet; sekýroval poškozenou s křikem za to, že údajně nedostatečně či nesprávně provádí práce v domácnosti; osoboval si striktní kontrolu nad přesnou dobou jejích příchodů ze zaměstnání, takže se domů k soužití s obžalovaným vracela v narůstajícím strachu a úzkostech; nepředvídatelně se na poškozenou bez zjevných objektivních příčin s křikem a nadávkami utrhoval, ačkoli mu zkraje po prvních takových projevech sdělila, že ji takové jeho chování trápí a významně zhoršuje její psychický stav; opakovaně poškozené gesty i slovy dával najevo své znechucení její osobou a zároveň jí hrubě a vulgárně vyčítal její ochladnutí v intimní sféře; své soužití s poškozenou před ní ostentativně interpretoval jako své neštěstí a po celou dobu jí ve zjevně narůstající nenávisti častoval vulgárními výrazy uvedenými ve spise - což vše dohromady velmi těžce zhoršovalo sebecítění, psychické zdraví a životní pocity poškozené, která se na konci tohoto období začala zamýšlet nad tím, jak by pro ni již těžko snesitelné soužití s obžalovaným mohla ukončit“; dále zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. g) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 2) výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „dne 11. 10. 2013 v době mezi 18.45 hodin a 23.40 hodin v P., P. l., v bytě v pátém patře, který obýval se svou přítelkyni poškozenou A. K., poté, co se v průběhu dne opil, poškozenou po jejím příchodu domů napadl nejprve slovy „co tady chceš, zdechni, chcípni!“ a pak se slovy „co si o sobě myslíš, kurvo, píčo, tady zdechneš dneska, už toho mám dost“ napadl poškozenou opakovanými silnými údery malíkovou hranou ruky do obličeje, načež jí zkroutil ruce za záda, srazil ji tváří k podlaze a dále ji bil, nedbaje jejích proseb, aby násilí zanechal, a když se pokusila křičet o pomoc, stáhl deku z gauče, omotal ji kolem její hlavy a přitom ji zároveň rukou tiskl krk tak, že se dusila, což v ní vyvolalo akutní strach, že ji obžalovaný na místě zabije; po chvíli oddechu začal poškozenou bít do hlavy deštníkem, začala silně krvácet, a když se deštník silou úderů zlomil, obžalovaný pronesl „ještě tady mám nůžky“, nicméně pak od dalšího násilí upustil, nařídil však poškozené, aby se svlékla donaha a lehla si na podlahu, což ve strachu splnila, zatímco on opodál popíjel alkohol, při tom poškozenou zahrnoval zlobnými výčitkami, což ukončil sdělením, že ji má vlastně strašně rád, pak ochabl a nebránil poškozené v tom, aby se oblékla a později v noci i se psem odešla z bytu; očividně těžce zbitá poškozená se uchýlila ke své nedaleko bydlící kolegyni, která neprodleně přivolala rychlou záchrannou službu a policii; tímto jednáním obžalovaný způsobil poškozené A. K. pohmoždění obou očních bulbů, rozsáhlý podkožní krevní výron v okolí pravé očnice a obou víček pravého oka, uzavírající oční štěrbinu, šířící se do pravé spánkové krajiny, se splývajícím krevním výronem ve spojivce pravého oka; dále zlomeninu spodiny pravé očnice s vpáčením kostních úlomků do nitra pravé čelistní dutiny a se zakrvácením dutiny horní čelisti vpravo; dále podkožní krevní výron dolního víčka levého oka, otok měkkých tkání levé tváře, otok měkkých tkání v obou spánkově temenních krajinách - tedy způsobil poškozené středně těžké (fyzické) zranění, které si vyžádalo klidový režim s předpokladem jeho trvání po dobu čtyř až pěti týdnů, s omezením v běžném způsobu života v důsledku bolestivosti poranění a nezbytného klidového režimu, přičemž mechanismus, kterým byla tato zranění způsobena, byl ze soudně lékařského hlediska způsobilý k vyvolání závažného následku v podobě těžké újmy na zdraví pro delší dobu trvající poruchu (fyzického) zdraví či poškození důležitého orgánu; následně se však u poškozené rozvinul v důsledku surového, zraňujícího a její lidskou důstojnost snižujícího útoku obžalovaného posttraumatický stresový syndrom, z důvodu této vážné poruchy zdraví přes svou snahu nebyla schopna řádně vykonávat své povolání pedagožky, takže jí musela být v důsledku nejprve fyzických a posléze psychických traumat lékaři ordinována pracovní neschopnost od 12. 10. 2013 do 21. 11. 2013, poté od 29. 11. 2013 do 23. 12. 2013, a poté od 4. 2. 2014 trvající nepřetržitě dosud do dne vyhlášení rozsudku 24. 4. 2014, s předpokladem jejího dalšího nepřetržitého trvání dle zprávy odborného lékaře ­psychiatra do konce června 2014, a tohoto jednání se obžalovaný dopustil, přestože byl odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 18T 42/2001, pro pokus trestného činu (těžkého) ublížení na zdraví dle § 222 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona“; a taktéž přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 3) výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „od blíže nezjištěné doby do dne 11.10.2013 v P., P. l., v bytě v patře přechovával dlouhou střelnou kulovou zbraň, jednoranovou pušku - malorážku, blíže nezjištěné značky cal. 22 long rifle, nezjištěného výrobního čísla a 130 ks příslušných nábojů, které si v blíže nezjištěné době bez povolení opatřil nezjištěným způsobem, přičemž jejich držení podléhá registraci podle § 41 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu a povolení podle § 12 uvedeného zákona, které je vázáno na vydání zbrojního průkazu“. Za to byl obviněný odsouzen podle § 145 odst. 1, 2 tr. zákoníku s použitím § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 70 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to jednohranné pušky – malorážky, blíže nezjištěné značky, cal. 22 long rifle, nezjištěného čísla, a 130 příslušných nábojů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit: I. poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, částku 7.548 Kč; II. poškozené A. K., bytem P., P. L., náhradu majetkové újmy v celkové výši 91.266 Kč; III. poškozené A. K., bytem P., P. L., náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 40.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená A. K. se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4.