3 Tdo 1497/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1497/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 1. 2018 Spisová značka:3 Tdo 1497/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1497.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 5. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 2.5.2018 3.5.2018IV.ÚS 1514/18 IV.ÚS 1540/18JUDr. Jaromír Jirsa JUDr. Jan Filipodmítnuto -23.10.2018 - Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1497/2017-60 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 o dovoláních, která podali obvinění F. Š., a P. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 To 40/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 178/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 9 T 178/2015, byl obviněný F. Š. uznán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (bod I.) a obviněný P. V. byl uznán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku (bod II.). Za to byl podle § 329 odst. 1 trestního zákoníku obviněný F. Š. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněný P. V. byl podle § 329 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného R. S. O odvoláních obviněných F. Š. a P. V. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 To 40/2017, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 2. 2017 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu]. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění dovoláními. Obviněný F. Š. v něm uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Podle obviněného spočívají napadená rozhodnutí na skutkových zjištěních a právních závěrech, které jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a tím i v rozporu s principy vyplývajícími z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Za takový nesoulad považuje obviněný skutečnost, že v rámci trestního řízení byly nezákonným způsobem nařízeny odposlechy, které pak byly zásadním podkladem pro závěr o vině. Za nezákonné považuje obviněný příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydané Městským soudem v Brně dne 13. 6. 2013, č. j. V 42-2/2013, dne 22. 10. 2013, č. j. V 42-18/2013, a dne 24. 9. 2013, č. j. V 42-12/2013. Náležitosti příkazů jsou podle obviněného naplněny pouze formálním způsobem, když popsané skutkové okolnosti byly pouze zkopírovány z návrhu státního zástupce na vydání odposlechu. Okolnosti odůvodňující vydání příkazu pak byly podle návrhu státního zástupce především operativní povahy a není zřejmé, že je měl soudce k dispozici, seznámil se s nimi, vyhodnotil je a že je zahrnul do svých úvah o naplnění zákonných podmínek pro aplikaci § 88 odst. 1 trestního řádu. V příkazech není odůvodněna doba trvání odposlechu ani není odůvodněna neodkladnost či neopakovatelnost takového úkonu. Obviněný se rovněž domnívá, že příkazy byly vydány v rozporu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 Pzo 14/2016, a ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 4 Pzo 3/2013, a na nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, a ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06. Ačkoliv první z uvedených odposlechů nebyl podkladem pro rozhodnutí o jeho vině, má posouzení jeho zákonnosti vliv na vydání ostatních příkazů. Druhý z uvedených příkazů byl vydán věcně nepříslušným Městským soudem v Brně, jelikož se materiálně jednalo o prodloužení doby platnosti příkazu, o němž měl rozhodovat krajský soud. Obviněný dále namítl, že uvedené odposlechy navíc nemají žádnou vypovídací hodnotu, když zachycují jeho pouze zcela obecnou komunikaci s kolegou a manželkou. Nelze z nich dovozovat, že by měl v úmyslu zneužít pravomoci úřední osoby ve prospěch jiné osoby. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2017, č. j. 8 To 40/2017-2841, v rozsahu, který se týká zamítnutí odvolání podaného F. Š., jakož i část rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, č. j. 9 T 178/2015-2732, a to celý jeho výrok pod bodem I/2, a aby obviněného F. Š. podle § 226 písm. a) trestního řádu zprostil obžaloby, jelikož nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je obviněný stíhán. Obviněný P. V. v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že jednání popsané soudy nenaplňuje objektivní stránku přečinu zneužití pravomoci podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Soudy se totiž nevypořádaly s otázkou, jaké pravomoci jako celník měl. Jeho oprávnění podle § 29a zákona č. 191/1999 Sb. směřovala pouze ke zboží určenému k nabízení či prodeji. Taška s brýlemi se však nacházela volně v prostorách tržnice, bez jakékoliv souvislosti s případným nabízením či prodejem. V této části jde podle obviněného o jiné nesprávné hmotněprávní posouzení skutku. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení skutku spatřuje obviněný dále v chybné interpretaci předpisů vztahujících se ke zboží, jež požívá právní ochrany jako produkt duševního vlastnictví. Jeho pravomoc byla dána pouze v případě ve vztahu ke zboží, u něhož je podezření na porušení zvláštního právního předpisu, konkrétně zákona o ochraně spotřebitele a zákona o ochranných známkách. Jeho pravomoci nesměřovaly k nakládání se zbožím pro osobní potřebu fyzické osoby, které navíc nesloužilo k nabízení či prodeji, jako tomu bylo v posuzovaném případě. Obviněný se proto domnívá, že nemohl nesplnit povinnost vyplývající z jeho pravomoci, neboť danou pravomoc neměl. Obviněný rovněž nesouhlasí s tím, že u předmětných věcí šlo o padělky, jelikož takový závěr nalézací soud učinil pouze na základě úvahy, že výskyt padělků na vietnamských tržnicích je notorieta, kterou zná každý, natož celník s několikaletou praxí. V řízení rovněž nebyl učiněn jednoznačný závěr, jak a kde došlo k získání předmětných brýlí, což je však esenciální otázka pro posouzení subjektivní stránky. Obviněný závěrem namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu nesplňuje podmínky § 125 věty druhé trestního řádu. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2017, č. j. 8 To 40/2017-2841, a současně podle § 265k odst. 2 trestního řádu zrušil i odsuzující část rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, č. j. 9 T 178/2015-2732, jakož i veškerá další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, a dále aby věc podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí. Opisy dovolání obviněných byly samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovoláním nebude věcně vyjadřovat. Obvinění F. Š. i P. V. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájců (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadají pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z dů