3 Tdo 1536/2009 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1536/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1536/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1536.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1536/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2010 o dovolání podaném R. O., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 114/2007 ze dne 27. 2. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 54 T 40/2005, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, sp. zn. 54 T 40/2005 ze dne 30. 11. 2006 byl dovolatel uznán vinným pod bodem A. 1) citovaného rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.) částečně dokonaným, částečně ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., 2) trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák.; pod bodem B. 1) citovaného rozsudku (body 1., 2.) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., 2) pod bodem 3. trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle § 176a tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl dovolatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 11. 2003, č. j. 6 T 119/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. J. O odvolání R. O. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem, sp. zn. 9 To 114/2007 ze dne 27. února 2008 tak, že napadený rozsudek k odvolání R. O. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) ohledně tohoto (a ohledně J. J. z důvodu uvedeného v § 261 tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že shledal dovolatele vinným pod bodem I. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod bodem II. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a pod bodem III. trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle § 176a tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. Naproti tomu byl dovolatel podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky, kterými měl dle obžaloby spáchat dílčí skutky trestných činů podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., částečně dokonaného, částečně ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal R. O. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestný čin spáchaný podle § 176a tr. zák. „předpokládá existenci státního razítka nebo existenci předmětu způsobilého jeho funkci plnit.“ Dovolatel uvedl, že mu nebylo známo, že je u něj uschováno razítko notáře, schoval si jej u něj spoluobviněný. Ani skutečnost, že u něj bylo zjištěno v počítači naskenované razítko JUDr. M. K., není sama o sobě trestná a nebylo prokázáno, zda se jedná o skutečné razítko tohoto notáře. Soudy tak dle dovolatele rozhodovaly pouze na základě spekulací bez dostatečně prokázaného skutkového stavu. Co se týká trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., uvedl, že byl ze spáchání tohoto trestného činu usvědčen pouze výpověďmi svědkyň B. a P., jejichž věrohodnost dovolatel ve svém podání zpochybnil. Poukázal na rozpory co do množství, které od něj měly svědkyně obdržet a označil za nevěrohodnou tu skutečnost, že měl svědkyním dávat drogy zdarma. K jednání, ve kterém byl soudy spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. dovolatel uvedl, že se odvolací soud při rozhodování o tomto trestném činu nevypořádal s jeho námitkami. Současně vyjádřil přesvědčení, že jeho jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku rozsudku (citovaného) vrchního soudu neobsahuje popis jak objektivní, tak subjektivní stránky tohoto trestného činu, neboť v této skutkové větě není popsáno, že někdo byl uveden v omyl, jak tento omyl vedl ke vzniku škody a není z ní zřejmé, komu tato škoda měla vzniknout. Z výroku o náhradě škody, který zní na částku 5.600,- Kč, dovolatel dovodil, že nemohlo dojít ke vzniku škody ve výši předpokládané odst. 4 § 250 tr. zák., neboť mu žádná škoda nebyla dána k náhradě. Dle dovolatele „není nikde v soudních rozhodnutích vysvětlena subjektivní stránka mu přisuzované trestné činnosti, motiv, který by ho k takovémuto jednání měl vést“. Dovolatel dále vyjádřil nesouhlas s kvalifikací svého jednání jako pokračujícího trestného činu, neboť prodlevy mezi jednotlivými skutky jsou min. 150 dní, kdy žádnou trestnou činnost nepáchal, nelze tedy mít za to, že po celou tuto dobu měl v úmyslu v trestné činnosti pokračovat. Navíc první skutek byl spáchán v září 1999, další dílčí skutky až v září 2000, zde je tedy časová prodleva rok. V další části dovolání namítl, že každý dílčí skutek nebyl prokázán stejnými důkazy, proto nelze paušálně hovořit o všech skutcích, nýbrž by „správně mělo být popsáno, na základě jakých důkazů dospěl soud k určení jeho viny“. Soudem dle dovolatele nebylo dostatečně zjišťováno, jakým způsobem mělo dojít ke generování karet, stejně tak byl zcela opomenut proces autorizace a ohledně této skutečnosti zpochybnil ve věci provedené důkazy a výslechy svědků. Z důkazů podle něj vyplynulo, že nemohl znát všechny údaje potřebné pro úspěšné provedení autorizace ani si je vygenerovat. Také ohledně situací, kdy došlo k platbě nad limit kreditní karty dovolatel uvedl, že se muselo jednat o chybu na straně banky. Dále dovolatel namítl, nesprávnost posouzení důkazní situace ohledně konkrétních držitelů platebních karet, přičemž žádal provedení důkazu, zda jednotlivé karty byly mezinárodní a jaké měly limity, čemuž však soud nevyhověl, a proto v uvedeném spatřuje porušení svého práva na obhajobu. Namítl i to, že nebylo prokázáno, zda a komu skutečně škoda vznikla, proto nemohlo být jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin podvodu, když způsobení škody je jedním ze základních znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. Závěrem svého podání dovolatel vyjádřil nesouhlas i s trestem, který mu byl uložen, neboť soudy dle jeho názoru nepřihlédly k tomu, že jej odsuzují za trestný čin spáchaný ve formě pokusu ani k tomu, že od roku 2002 žije dovolatel řádným životem. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby „dovolací soud rozhodl o zrušení obou rozsudků a přerušení výkonu trestu, který mu byl uložen“. K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jakékoli jiné porušení procesních předpisů. Pokud se týká nejzávažnějšího souzeného skutku, tj. pokusu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., celá řada uplatněných námitek deklarovanému dovolacímu důvodu dle státního zástupce obsahově neodpovídá. Deklarova