3 Tdo 1598/2016 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1598/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 12. 2016 Spisová značka:3 Tdo 1598/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1598.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Přijetí úplatku Úřední osoba Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění do 30.11.2011 § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku ve znění do 30.11.2011 § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku ve znění do 30.11.2011 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 3. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 3.4.2017IV.ÚS 1022/17JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto30.5.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1598/2016-30 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2016 o dovolání podaném JUDr. D. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 9 To 31/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 85/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 18 T 85/2013, byl JUDr. D. N. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu volené funkce v obecní samosprávě na dobu tří let. Stejným rozsudkem bylo rozhodováno o vině P. U. V předmětné věci podali JUDr. D. N. a P. U. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 9 To 110/2014, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku, kterým byl obviněnému JUDr. D. N. uložen trest zákazu činnosti. Odvolání P. U. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. O dovoláních JUDr. D. N. a P. U. podaných proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 3 Tdo 376/2015, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 9 To 110/2014, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 18 T 85/2013, zrušil v části týkající se obviněného JUDr. D. N., dále podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal, aby věc obviněného JUDr. D. N. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání P. U. bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Okresní soud ve Znojmě následně rozsudkem ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 18 T 85/2013, uznal JUDr. D. N. vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 11. 2011 po poslední novelizaci provedené zákonem č. 306/2009 Sb.), přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 11. 2011 po poslední novelizaci provedené zákonem č. 306/2009 Sb.), a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 11. 2011 po poslední novelizaci provedené zákonem č. 306/2009 Sb.), čehož se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „jako starosta obce H., okres Z., oznámil písemně dne 19. 5. 2011 Probační a mediační službě ČR ve Z., že odsouzený P. U. ukončil a splnil dne 14. 5. 2011 výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, ke kterému byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 4. 2010, č. j. 21 T 196/2009-67, s nabytím právní moci dne 13. 4. 2010, kdy usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 12. 2010, č. j. 21 T 196/2009-87, které nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto, že výkon trestu obecně prospěšných prací, spočívající v pomocné práci při úklidu a údržbě majetku obce, vykoná obž. U. pro Obecní úřad H. na základě Dohody o realizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací ze dne 7. 1. 2011 mezi obž. U. a Obecním úřadem H., kdy výkon trestu měl zahájit v obci H. dne 1. 2. 2011, ačkoliv obž. U. tento trest nevykonal, přičemž obž. JUDr. N. za to, že obž. U. nepravdivě potvrdil řádný výkon tohoto trestu, přijal od obž. U. jako úplatek finanční hotovost v přesně neustanovené výši“. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. V předmětné věci podal JUDr. D. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 9 To 31/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. poté nově rozhodl tak, že obviněnému JUDr. D. N. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal JUDr. D. N. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Obviněný JUDr. D. N. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Předně podotkl, že si je vědom podstaty dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a námitek, které lze pod tímto dovolacím důvodem relevantně uplatňovat. I tak ovšem nesouhlasil s učiněnými skutkovými zjištěními, ke kterým soudy dospěly, a okrajově též poukázal na nepřiměřenost uloženého trestu. Dále předestřel, v čem by dle něj mělo spočívat postavení „úřední osoby“ ve smyslu ustanovení § 127 tr. zákoníku a „používání svěřené pravomoci“ a shrnul, že v posuzované věci nevystupoval ve „vrchnostenském“ postavení vůči osobě vykonávající obecně prospěšné práce, neboť ve svém postavení nebyl nadán takovou mocí, která by rozhodovala o právech a povinnostech jiných subjektů (resp. klienta Probační a mediační služby). V tomto ohledu uvedl, že předpokladem trestní odpovědnosti úřední osoby je, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností. Kvalifikovaná trestní odpovědnost úřední osoby se neváže na určitou osobu nebo funkci, nýbrž na výkon určité kvalifikované činnosti a vždy je třeba zkoumat konkrétní situaci a činnosti během ní prováděné. Samotná funkce starosty obce anebo postavení člena zastupitelstva obce poté bez dalšího automaticky neznamená, že by tento vždy musel jednat v pozici úřední osoby, neboť v běžných aspektech lidské činnosti jedná jako běžná fyzická osoba. Zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.) poté neupravuje povinnosti, pravomoc a s ní související odpovědnost zastupitele či starosty při organizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací. Zastupitel ani starosta nadto nejsou v žádném vztahu vůči Ministerstvu spravedlnosti a jeho organizačním složkám, ani vůči Probační a mediační službě. Nadto poukázal na konkrétní ustanovení zákona o Probační a mediační službě (č. 257/2000 Sb.) a celkově v tomto bodě shrnul, že jeho jednání nemohlo být v žádném případě posuzováno jako jednání v postavení úřední osoby. V dalším bodě svého dovolání obviněný namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutku, neboť byl (mj.) uznán vinným přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, avšak toto ustanovení podle trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011 postihuje pachatele, který maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel vazby. Což je tedy situace zcela nepřiléhavá pro skutek, jímž byl obviněný uznán vinným. Dále pak, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §