3 Tdo 160/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 160/2025-363 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 55 To 309/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 6 T 47/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 8. 2023, sp. zn. 6 T 47/2023, byl obviněný R. Č. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 31. 7. 2022 v místě společného bydliště na ulici XY, v XY, okres XY, v rodinném domku, kde se toho času zdržoval, minimálně v jednom případě si sedl v dětském pokoji k poškozené I. G. na její postel, kdy ji pod peřinou začal osahávat na intimních partiích, kdy celou dlaň jí přikládal nejprve přes pyžamo mezi nohy a pak strčil ruku pod pyžamo poškozené a zasouval prst do její pochvy, poškozená ho odstrkovala a dávala mu jeho ruku pryč, v jiném případě ji vyzval, aby mu pomohla v pokoji, kam poškozená I. G. došla, tu pak povalil na postel a opět ji začal osahávat v oblasti genitálií, následně jí zasouval prst do pochvy se slovy, že je krásná, že má krásnou mezírku, poškozená se snažila z pokoje utéct, říkala obviněnému, aby toho zanechal, obviněný před ní zavřel dveře a bránil jí v odchodu svým tělem, kdy vytáhl před poškozenou svůj penis, který si před ní začal třít a požadoval, aby jej vzala rovněž do rukou, což odmítla a následně se poškozené podařilo z pokoje utéct, z lékařské zprávy z gynekologické ambulance Nemocnice Hranice, a.s., ze dne 6. 9. 2022 mj. vyplývá, že u poškozené I. G. k defloraci nedošlo, kdy takto jednal, když využil bezbrannosti poškozené, neboť poškozená je osobou s duševní poruchou, a dle znaleckého posudku, který byl vypracovaný na duševní stav poškozené I. G., trpí lehkou mentální retardací, kdy její celkové rozumové a mentální schopnosti korespondují s vývojovou úrovní dítěte středního školního věku (8–12 let, tj. před rozvinutím abstraktního myšlení), její povědomost a znalosti v sexuální tématice jsou povšechné a nedostatečné, odpovídají možnostem jejího psychosexuálního vývoje, jeho úroveň odpovídá věku prepuberty (7–9 let), obv. R. Č. v době vytýkaného jednání navíc zneužil svého postavení, protože po dobu 10 let žil s pěstounkou poškozené H. K. a poškozenou I. G. ve společné domácnosti, a takto jednal v době, kdy byla H. K. v práci a poškozená se nacházela se svou nezl. sestrou AAAAA (pseudonym), v době letních prázdnin sama v domě. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 36 (třiceti šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené I. G., trvale bytem XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100.000 Kč. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 8. 2023, sp. zn. 6 T 47/2023, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 55 To 309/2023, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 31. 7. 2022 v místě společného bydliště na ulici XY, v XY, okres XY, v rodinném domku, kde se toho času zdržoval, minimálně v jednom případě si sedl v dětském pokoji k poškozené I. G. na její postel, kdy ji pod peřinou začal osahávat na intimních partiích, kdy celou dlaň jí přikládal nejprve přes pyžamo mezi nohy a pak strčil ruku pod pyžamo poškozené a zasouval prst do její pochvy, poškozená ho odstrkovala a dávala mu jeho ruku pryč, v jiném případě, v době letních prázdnin roku 2022, po 18. narozeninách poškozené I. G., nejpozději dne 31. 7. 2022, ji obžalovaný vyzval, aby mu pomohla v pokoji, kam poškozená I. G. došla, tu pak povalil na postel a opět ji začal osahávat v oblasti genitálií, následně jí zasouval prst do pochvy, poškozená se snažila z pokoje utéct, říkala obžalovanému, aby toho zanechal, obžalovaný před ní zavřel dveře a bránil jí v odchodu svým tělem, kdy vytáhl před poškozenou svůj penis, který si před ní začal třít a požadoval, aby jej vzala rovněž do rukou, což odmítla a následně se poškozené podařilo z pokoje utéct, z lékařské zprávy z gynekologické ambulance Nemocnice Hranice, a.s., ze dne 6. 9. 2022 mj. vyplývá, že u poškozené I. G. k defloraci nedošlo, kdy takto jednal, když využil bezbrannosti poškozené, neboť poškozená je osobou s duševní poruchou a dle znaleckého posudku, který byl vypracovaný na duševní stav poškozené I. G., trpí lehkou mentální retardací, kdy její celkové rozumové a mentální schopnosti korespondují s vývojovou úrovní dítěte středního školního věku (8–12 let, tj. před rozvinutím abstraktního myšlení), její povědomost a znalosti v sexuální tématice jsou povšechné a nedostatečné, odpovídají možnostem jejího psychosexuálního vývoje, jeho úroveň odpovídá věku prepuberty (7–9 let), obžalovaný R. Č. v době vytýkaného jednání navíc zneužil svého postavení, protože po dobu 10 let žil s pěstounkou poškozené H. K. a poškozenou I. G. ve společné domácnosti, a takto jednal v době, kdy byla H. K. v práci a poškozená se nacházela se svou nezl. sestrou AAAAA sama v domě. 6. Nově byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 7. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené I. G., trvale bytem XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100.000 Kč. II. 8. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 55 To 309/2023, podal obviněný dovolání (č. l. 346–348 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l), m) tr. ř. 9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že v napadeném rozsudku absentuje řádný výrok o tom, jak bylo rozhodnuto o jeho odvolání, resp. absentuje výrok o zamítnutí jeho odvolání. 10. Současně má obviněný za to, že došlo k porušení zásady zákazu reformationis in peius, neboť nové rozhodnutí odvolacího soudu shledává obviněný jako mu přitěžující, tedy za stávající situace nezákonné. 11. Obviněný nesouhlasí ani s konstrukcí skutkového děje, neboť nebyla respektována zásada vyhledávací podle § 2 odst. 5 tr. ř. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se nedostatečně zabývaly jednotlivými vznesenými námitkami a jím předloženými důkazními návrhy, které jeho vinu zpochybňovaly. Namítá neprovedení výslechů svědků I. H. a P. K., kteří mohli potvrdit, že se v den spáchání skutku, tj. 31. 7. 2022, vůbec v domě nenacházel, ale byl na narozeninové oslavě svědka K. Soudy však důkazy vyvracející jeho vinu neprovedly. Závěry o jeho vině založily pouze na výpovědi poškozené I. G., jejíž věrohodnost je však podle závěrů znalce z důvodu neúplného rozvoje psychických a mentálních schopností obecně snížena, přičemž poškozená je v důsledku takové poruchy snadno ovlivnitelnou a manipulovatelnou osobou. Navzdory tomu však soudy vyhodnotily její výpověď jako věrohodnou. Soudy se rovněž nevypořádaly s rozpory ve výpovědích poškozené a svědkyně AAAAA. Ta uváděla, že kontakt mezi obviněným a poškozenou (kdy tento si podle svědkyně sedl pouze na postel) trval v řádu 5 až 7 minut, zatímco poškozená mluvila o 1 až 2 hodinách. Svědkyně AAAAA rovněž neuvedla, kdy k jednání mělo vůbec dojít. Obviněný poukazuje i na to, že poškozená ho již jednou v minulosti křivě obvinila, a to za obdobný delikt, přičemž trestní stíhání bylo následně odloženo, neboť stále měnila svou verzi. Obviněný poukázal s odkazem na judikaturu Ústavního soudu na zákaz tzv. deformace důkazů (nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97) a pravidlo in dubio pro reo (nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II ÚS 4266/16). 12. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 55 To 309/2023, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 8. 2023, sp. zn. 6 T 47/2023, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal nové projednání a rozhodnutí ve věci. 13. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího