3 Tdo 1602/2016 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1602/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 4. 2017 Spisová značka:3 Tdo 1602/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1602.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 6. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1602/2016-30 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 5. 4. 2017 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 9 To 194/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 24/2016, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 9 To 194/2016, zrušuje. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 16 T 24/2016, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 věta druhá trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále také jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „dne 28. 12. 2015 v 15.20 hod. v P. na mezinárodním letišti Václava Havla – Terminál 1 při příletu do České republiky se příslušníkům pasové kontroly Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně prokázal neoprávněně pozměněným cestovním dokladem Indické republiky č. ... vydaným původně na osobu E. V., státní příslušnosti Indie, který byl na straně 18 opatřen padělkem výstupního schengenského přechodového razítka, ze dne 24. 12. 2015“. Za to byl podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl zároveň uložen trest vyhoštění na dobu čtyř let. Proti předmětnému rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch také státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Obviněný je zaměřil do všech výroků rozsudku, státní zástupce pak pouze do výroku o trestu vyhoštění. Městský soud v Praze jako soud druhého stupně o nich rozhodl usnesením ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 9 To 194/2016, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 5. 2016 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. ). Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. V. následně dovoláním, v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný soudům obou stupňů v prvé řadě vytkl, že se v odůvodněních svých rozhodnutí vůbec nezabývaly jeho námitkami vznesenými v průběhu řízení. Zejména argumentace soudu druhého stupně postrádala jakékoli vysvětlení, jakým způsobem se vypořádal s odvolacími námitkami, které byly v obecné rovině toliko negovány. Odvolací řízení se v důsledku toho zcela minulo se svou úlohou nezávislého soudního přezkumu. Oba soudy navíc argumentovaly skutečnostmi, jež měly dovolateli přitěžovat, ačkoliv neměly žádnou oporu v důkazech obsažených v procesním spise. Obhajobou navržené důkazy provedeny nebyly. To spolu s porušením zásady předvídatelnosti soudního rozhodování a principu právní jistoty vedlo k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces. K právnímu posouzení jeho jednání jako přečinu podle § 348 odst. 1 věta druhá tr. zákoníku dovolatel namítl, že padělek „výstupního razítka“, které není obligatorní součástí veřejné listiny, pod předmětnou skutkovou podstatu trestného činu nespadá. Tento jeho argument soudy bez nezbytné právní analýzy odmítly s poukazem na „ustálenou judikaturu“, která však ve skutečnosti chybí. Zároveň se nezabývaly ani otázkou, zda lze padělané razítko považovat za podstatnou změnu obsahu veřejné listiny (zde cestovního dokladu). Za podstatné považovaly především to, že dovolatel „vystupoval pod cizí identitou“. Takové jednání je ovšem zpravidla postihováno jenom na úrovni správního trestání, je jasně definováno v ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu na území České republiky, a cizinecká policie za ně uděluje správní vyhoštění. Tím je v právním řádu reflektován stupeň nebezpečnosti takového jednání ze strany cizinců, na které ustanovení § 348 tr. zákoníku vůbec nemíří. To podle dovolatele znamená, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou zatížena vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel považuje za nezákonné i uložené sankce. Nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců byl podle jeho názoru trestem nepřípustným ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Soudy se totiž nijak nezabývaly limitující podmínkou pro ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody u přečinů s horní hranicí trestní sazby do pěti let, která je uvedena v § 55 odst. 2 tr. zákoníku. Kromě toho nezohlednily řadu polehčujících okolností, které vyšly najevo v průběhu trestního řízení, především pak dosavadní bezúhonností dovolatele. Odvolací soud jako důvod jeho odchodu z vlasti označil skutečnost, že nechtěl nastoupit do armády. Takové tvrzení, stejně jako konstatování soudu, že na Srí Lance nebyl politicky pronásledován, však nemají žádnou oporu ve spise a přísnost uloženého trestu jimi tedy nebylo možno odůvodnit. Za zcela neodůvodněný a současně nepřiměřený považuje dovolatel rovněž uložený trest vyhoštění, jehož účelem je v obecné rovině zabránit pachateli trestného činu, který není občanem České republiky a nemá v ní ani postavení uprchlíka, v páchání další trestné činnosti na jejím území. Uvedený trest má postihovat situace, kdy pobytem pachatele na našem území hrozí nebezpečí lidem, majetku nebo je jím porušen jiný obecný zájem. Takového jednání se však dovolatel nedopustil. S ohledem na výše rekapitulované důvody závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která úvodem připomněla, že obviněný je odůvodnil prakticky totožnými námitkami, jaké uplatňoval po celé trestní řízení a s nimiž se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly. Poukázala na závěry odvolacího soudu obsažené v odůvodnění napadeného usnesení, podle nichž se obviněný při vstupu na území České republiky prokázal cestovním pasem Indické republiky, patřícím osobě E. V., a vystupoval tak pod cizí identitou, přičemž pas byl současně opatřen padělkem výstupního schengenského přechodového razítka. Podle názoru státní zástupkyně šlo jednoznačně o přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 věta druhá tr. zákoníku. Zdůraznila, že dovolatel chtěl Českou republiku zneužít jako tranzitní zemi pro cestu do Francie, kde měl údajně mít známého. K jeho námitce stran nepřiměřenosti uloženého trestu státní zástupkyně uvedla, že za shora uvedený přečin mu bylo možno uložit trest odnětí svobody až na tři léta. Pokud mu tedy byl uložen ve výměře toliko osmi měsíců, stalo se tak v rámci trestní sazby podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v daném případě naplněn nebyl. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tudíž podle státní zástupkyně netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit či napravit cestou dovolání. Proto své vyjádření uzavřela návrhem, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Předmětné vyjádření zaslal Nejvyšší soud dne 16. 11. 2016 obhájci dovolatele s upozorněním, že obviněný k němu může jeho prostřednictvím zaujmout vlastní stanovisko (tzv. repliku). Do nařízení neveřejného zasedání však eventuální další reakci z jeho strany neobdržel. Obviněný M. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno