3 Tdo 186/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 186/2025-938 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 1 To 88/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 53 T 6/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného D. K. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 53 T 6/2024, byl obviněný D. K. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 aliena první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že po ukončení společného setkání s poškozenou E. Š., které proběhlo za účasti Z. B. v XY v noci ze dne 1. 8. 2023 na den 2. 8. 2023, prosadil obžalovaný v době kolem 01:00 hod. dne 2. 8. 2023 přes sdělení poškozené, že už domů na adresu XY v XY dojde sama, že ji doprovodí až k domu, poškozená si před domem chtěla dát ještě cigaretu, tak si sedla na lavičku, která byla poblíž, obžalovaný si stoupl před poškozenou, k poškozené se přiblížil obkročmo kolem jejích nohou, začal po ní požadovat orální styk tak, že tlačil hlavu poškozené ke svému penisu, tomuto se však poškozená bránila tím, že uhýbala hlavou, poté obžalovaný v dalším naléhání na orální styk nepokračoval a umožnil poškozené z lavičky vstát, poškozená se rozešla směrem ke vchodu do domu, kde vytáhla klíče od domu, ty jí obžalovaný vytrhl z rukou s tím, že poškozená nikam nejde, natlačil poškozenou do vchodu, poškozená obžalovaného odžďuchovala, podařilo se jí vytlačit jej z domu, a později, když poškozená sdělila obžalovanému, že pokud se svým jednáním nepřestane, tak zavolá policii, obžalovaný poškozené řekl, ať si jde, k čemuž dodal, že „do rána chcípne“, poškozená odběhla ke vchodu do svého domu, než však stihla otevřít dveře, obžalovaný přišel za ní a požadoval, aby mu vrátila peníze, za které pro ni v době jejich předchozího setkání zakoupil cigarety, poškozená mu řekla, že peníze u sebe nemá, ať jí dá obžalovaný číslo účtu, obžalovaný řekl, že chce peníze hned a že má jít poškozená s ním, čemuž poškozená vyhověla, obžalovaný poškozené během cesty říkal, že zdechne, že poškozená neví, kdo on je, když pak došli k lavičkám, obžalovaný po poškozené nejprve požadoval orální sex, poté se snažil poškozenou svlékat, čemuž se poškozená bránila tak, že tiskla ruce k tělu, říkala obžalovanému, že nechce, obžalovaný poškozenou přiměl, aby se opřela rukama o lavičku, přitom jí stáhl kalhoty ke kolenům, kalhotky posunul stranou a pronikl penisem do pochvy poškozené, současně nazval poškozenou kurvou, poškozená řekla obžalovanému, že ji to bolí, že nechce, posunula se tělem směrem dolů, v důsledku čehož obžalovaný svého jednání zanechal, dále obžalovaný požadoval, ať s ním jde poškozená k jiné lavičce, poškozenou přiměl k tomu, aby si před něj klekla tak, že jí zatahal za vlasy, v této pozici pak po ní požadoval orální styk, čemuž se poškozená bránila tak, že říkala, že nechce, obžalovaný cpal poškozené svůj penis do úst a říkal jí, že si má vybrat, že buď uspokojí obžalovaného orálně, nebo se má ohnout přes lavičku, a takto nutil poškozenou k felaci až do jeho pohlavního uspokojení s tím, že současně prohlašoval, že poškozená bude muset jeho ejakulát spolknout, což poškozená ze strachu před možným fyzickým násilím učinila, dále obžalovaný následoval poškozenou do jejího bytu, kde si lehl na postel poškozené, poškozená se mezitím převlékla do pyžama a lehla si na kraj své postele s tím, že jde spát, obžalovaný po chvilce požadoval po poškozené další pohlavní styk, osahával ji mezi nohama, proto poškozená dávala nohy k sobě a obžalovanému sdělovala, že pohlavní styk nechce, není jí dobře, poté obžalovaný přiměl poškozenou k tomu, aby byla v poloze na čtyřech, obžalovaný pronikl svým penisem do vagíny poškozené, poté si poškozená lehla na břicho a odstrčila obžalovaného s tím, ať ji nechá, obžalovaný ve svém jednání nepokračoval a usnul, ráno obžalovaný požadoval po poškozené znovu sex, ta mu ale říkala, že nechce, že musí do práce, a poté oba byt opustili, kdy poškozená E. Š. v důsledku jednání obžalovaného utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní projevovala poklesem nálady, úzkostí, hypodehonií, znovuprožíváním traumatických sekvencí, nočními můrami, zvýšenou úlekovou reaktivitou, vyhýbavým chováním, sebepoškozováním, narušením spánku, poklesem chuti k jídlu, a z tohoto důvodu byla poškozená v době od 2. 8. 2023 do 8. 9. 2023 v pracovní neschopnosti, následně byla hospitalizována v Psychiatrické léčebně Šternberk od 3. 1. 2024 do 8. 2. 2024, přičemž dopady posttraumatické stresové poruchy omezovaly poškozenou v obvyklém způsobu života od 2. 8. 2023 nejméně do 8. 2. 2024. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČO 47672234, sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava, na náhradě majetkové škody částku 141.741 Kč. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému rovněž uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené E. Š. částku 350.000 Kč. 5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená E. Š. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 53 T 6/2024, podal obviněný odvolání. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci podala v neprospěch obviněného odvolání do výroku o uloženém trestu. Odvolání podala rovněž poškozená E. Š., a to do výroku, jímž byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 7. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 1 To 88/2024, a to tak, že: I. Podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek z podnětu odvolání státní zástupkyně ve výroku o trestu, z podnětu odvolání obviněného ve výroku, kterým mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené E. Š. částku 350.000 Kč, a z podnětu odvolání poškozené ve výroku, kterým byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněnému za zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, uložil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené E. Š. na náhradě nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách (§ 2956 obč. zákoníku) částku 300.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 4. 7. 2024 do zaplacení a na náhradě nemajetkové újmy spočívající ve vytrpěné bolesti (§ 2958 obč. zákoníku) částku 80.706 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 4. 7. 2024 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená E. Š. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. III. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. 8. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 1 To 88/2024, podal obviněný dovolání (č. l. 904–906 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 9. Obviněný namítl, že soudy v napadeném rozhodnutí a v řízení, jež rozhodnutí předcházelo, porušily jeho právo na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování věci, kdy jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů nepřihlédly k důkazům svědčícím v jeho prospěch. Je přesvědčen, že skutková zjištění učiněná soudy a způsob hodnocení provedených důkazů vybočují ze zákonných mezí, neboť soudy prováděly důkazy v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když byly provedeny důkazy, které jej měly pouze usvědčovat a nebyly provedeny důkazy, které by svědčily ve prospěch obhajoby. Vzniklé rozpory pak byly hodnoceny jednostranně v jeho neprospěch. 10. Obviněný trvá na tom, že se jemu za vinu kladeného jednání nedopustil, přičemž v řízení vyšla najevo celá řada skutečností, které toto jeho tvrzení podporují a vyvracejí jeho vinu. Provedenými důkazy bylo objektivizováno, že poškozená ve vztahu k němu projevovala náklonnost, došlo mezi nimi k fyzickému sblížení, držení za r