3 Tdo 234/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 234/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 8. 2025 Spisová značka:3 Tdo 234/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.234.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právo na spravedlivé soudní řízení Podílnictví Legalizace výnosů z trestné činnosti Dotčené předpisy:§ 20 odst. 1 předpisu č. 6/2002 Sb. § 214 tr. zákoníku § 216 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 234/2025-1996 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2025 ve věci dovolání obviněného J. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, sp. zn. 67 To 202/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 34/2021, takto: Podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, se věc obviněného J. S. postupuje velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 44 T 34/2021, byl obviněný J. S. (dále rovněž „dovolatel“) uznán vinným zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v měsíci dubnu roku 2018 poté, co si s jeho svolením u něho v jeho provozovně „XY“ v Praze uskladnil A. L. konvolut archiválií, čítající několik balíků historických písemností, které si A. L. zakoupil pro sebe od M. D. za částku cca 100.000 Kč jako pozůstalost po zemřelém otci, z tohoto konvolutu archiválií vyňal nespecifikovatelné množství cenných archiválií, přinejmenším: 1. „notářský instrument Petra Reindla z 1. června 1414, vydaný ve věci rozhodnutí odebrat Janovi z Jesenice doktorát kanonického práva a vyhlásit nad ním (v souvislosti s Janem Husem) ztíženou klatbu“, 2. „notářský instrument Martina, kdysi Havla z Trnavy, ze dne 2. prosince 1406, kterým se zveřejňuje rozsudek Blažeje, řečeného Vlk ze Strážné, děkana královské kaple Všech svatých a konzerváta pražské univerzity, ve sporu scholia pražské univerzity Jana z Borotína proti Pechovi z Borotína o dědictví“, 3. „listinu papeže Klimenta VI. ze dne 26. ledna 1347 (Avignon), kterou papež Kliment VI. dává souhlas k založení Univerzity Karlovy“, a 4. „transsumpt této listiny v podobě notářského instrumentu veřejného notáře Petra Michalova z Prahy ze dne 30. června 1347 (Praha)“, následně si uvedený konvolut archiválií (bez již vyňatých archiválií bod body 1. až 4.) nechal posoudit z hlediska jeho charakteristiky, provenience, struktury a obsahu soudním znalcem PhDr. Vladimírem Růžkem, jmenovaným pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací oceňování archiválií, a byl ve znaleckém posudku, vypracovaném dne 13. 5. 2018, znalcem výslovně upozorněn na to, že jde o konvolut archiválií, které si ze sbírek Zemského archivu Království Českého neoprávněně přisvojil F. D., jenž k nim měl jako tehdejší zaměstnanec a pozdější ředitel Zemského archivu Království Českého v období mezi rokem 1863, kdy začal v archivu pracovat jako kopista, a rokem 1903, kdy byl z funkce ředitele odvolán, přístup a jenž si z neoprávněně přisvojených archiválií vytvořil svoji privátní sbírku, a dále byl upozorněn, že z tohoto důvodu je třeba archiválie vrátit Zemskému archivu v Opavě nebo předat do Státního oblastního archivu v Praze, případně Literárnímu archivu Památníku národního písemnictví nebo Národnímu archivu jakožto právnímu nástupci bývalého Zemského archivu Království Českého, jelikož ke konvolutu archiválií nenabyl vlastnické právo ani F. D., ani jeho dědicové a ani nikdo jiný, a přesto listiny ad 1. a 2., tj. „notářský instrument Petra Reindla z 1. června 1414, vydaný ve věci rozhodnutí odebrat Janovi z Jesenice doktorát kanonického práva a vyhlásit nad ním (v souvislosti s Janem Husem) ztíženou klatbu“ a „notářský instrument Martina, kdysi Havla z Trnavy, ze dne 2. prosince 1406, kterým se zveřejňuje rozsudek Blažeje, řečeného Vlk ze Strážné, děkana královské kaple Všech svatých a konzerváta pražské univerzity, ve sporu scholia pražské univerzity Jana z Borotína proti Pechovi z Borotína o dědictví“ poté v přesně nezjištěné době a za nezjištěných podmínek převedl na další osobu, a ad 3. a 4., tj. „listinu papeže Klimenta VI. ze dne 26. ledna 1347 (Avignon), kterou papež Kliment VI. dává souhlas k založení Univerzity Karlovy“ a „transsumpt této listiny v podobě notářského instrumentu veřejného notáře Petra Michalova z Prahy ze dne 30. června 1347 (Praha)“ prodal prostřednictvím bankovní instituce J & T Banka, a.s. kupní smlouvou ze dne 25. 6. 2018 Univerzitě Karlově, za což od J & T Banka, a.s. inkasoval dne 27. 6. 2018 převodem z bankovního účtu číslo XY na jeho na bankovní účet číslo XY částku 20.000.000 Kč. 2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 214 odst. 4 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen peněžitý trest ve výměře 250denních sazeb po 20.000 Kč, celkem tedy ve výši 5.000.000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost vydat poškozené Univerzitě Karlově bezdůvodné obohacení ve výši 19.990.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. za období od 25. 6. 2021 do zaplacení. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak byl poškozený M. D. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Obviněný si podal proti všem výrokům odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, sp. zn. 67 To 202/2022, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 25. 5. 2023 (jeho obhájci již dne 12. 4. 2023), lhůta pro podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř. tak připadla na den 25. 7. 2023. 4. Dne 2. 5. 2023 obviněný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Jádrem dovolatelovy argumentace bylo tvrzení, že nebyl prokázán tzv. zdrojový trestný čin, tedy, že věc byla získána trestným činem hlavního pachatele, kterým měl být podle zjištění soudů F. D., zemský archivář z konce a přelomu 19. století, zemřelý roku 1907. Tato podmínka pro vyvození jeho trestní odpovědnosti nebyla v řízení vůbec zjišťována ani prokazována, pouze byly převzaty hypotézy a právní domněnky některých svědků – historiků, tedy osob bez právního vzdělání. Soudy ignorovaly a opomenuly důkazy, které naopak svědčily o tom, že F. D. měl u sebe archiválie zapůjčeny legálně až do své smrti a nikdy si je neoprávněně nepřisvojil. Nebylo spolehlivě prokázáno, že byly předmětné listiny získány trestným činem. Dovolatel namítl, že tuto otázku měly soudy zkoumat přednostně jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř., v projednávané věci však soudy jen účelově řešily jeho navazující jednání týkající se nakládání s uvedenými listinami v současné době, a proto zůstala v rovině neprokázaných spekulací. Obviněný v této souvislosti poukazoval na tu část hodnotících úvah soudu prvního stupně, podle nichž se okrajově zabýval předpokládaným pohybem předmětných listin v různých archivech v dávné historii, a to ve spojení s konstatováním, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že tyto archiválie byly neoprávněně vyneseny ze Zemského archivu, a popsané jednání by tak mohlo být v tehdejší době kvalifikováno jako krádež, případně jako zpronevěra. Základní premisa, že čtyři historické listiny byly získány trestným činem, kterého se měl dopustit F. D., prokázána nebyla, neboť nebylo bez pochybností prokázáno, že tyto listiny byly uloženy v Zemském archivu v době, kdy tam F. D. působil, dále že byly odneseny právě jím, a nikoli jinou osobou, že je měl u sebe neoprávněně a že si je přivlastnil trestným činem, tedy při naplnění všech znaků skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Svědek J. H. a svědkyně J. K. shodně vypověděli, že neexistuje protokol či dobový doklad, že konkrétně předmětné čtyři listiny byly zapůjčeny do Zemského archivu, a kdy k tomu mělo dojít. Nedatované kartotéční lístky takovou skutečnost nedokazují. 5. Obviněný soudu prvního stupně vytkl, že veškerá skutková zjištění o zdrojovém trestném činu F. D. založil na