3 Tdo 24/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 24/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 1. 2025 Spisová značka:3 Tdo 24/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.24.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Vydírání Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku § 175 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 24/2025-293 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání obviněného K. R., podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2024, č. j. 3 To 148/2024-256, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 125/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. R. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2024, č. j. 3 T 125/2023-210, byl obviněný K. R. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným dvěma skutky, přičemž ve skutku pod bodem 1. byl shledán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ve skutku pod bodem 2. pak přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto jednání se dopustil tak, že 1. dne 27. 8. 2022 okolo 22:00 hodin v XY č. XY v penzionu XY, využil situace, kdy byl sám s poškozenou AAAAA (pseudonym), o níž věděl, že již dosáhla věku 15 let a dosud neměla pohlavní styk, uzamknul vstupy do restaurace a postavil se do rámu dveří vedoucích z prostoru kuřárny do restaurace, čímž poškozené AAAAA znemožnil odchod z místnosti, poškozenou objal okolo trupu přes obě ruce tak, že jí znemožnil pohyb a líbal ji na krk a ústa, čemuž se poškozená snažila uhýbat, odstrkovala jej a žádala, aby ji pustil, což učinil, načež poškozená z místa odešla, avšak po zjištění, že vstupní dveře jsou uzamknuty se vrátila a požádala obžalovaného, aby jí otevřel, načež obžalovaný ji opětovně chytil zezadu okolo pasu a rukou tak, že jí znemožnil pohyb, líbal ji na krku, čemuž se opět bránila odstrkáváním a sdělením, že toto nechce, načež ji pustil a nabízel jí pohlavní styk, což poškozená odmítla, načež k ní opětovně přistoupil, zvedl jí tričko a osahával ji na prsou, čemuž se bránila odstrkáváním, načež si obžalovaný svlékl kalhoty a spodní prádlo, snažil se poškozené svléknout kalhoty, což se mu přes odpor poškozené nepodařilo, poté ji osahával na hýždích a přirození přes oblečení, pevně poškozenou jednou rukou uchopil okolo pasu tak, aby nemohla odejít, a druhou rukou si před poškozenou třel přirození, poškozená se mu bránila, snažila se z jeho sevření vymanit, volala o pomoc a žádala jej, ať toho nechá, přičemž obžalovaný se jí pouze ptal, zda se jí to líbí a žádal ji, ať mu rukou tře pohlavní úd, což odmítla, a svého jednání zanechal až poté, co na chodbě penzionu zaslechl babičku poškozené, 2. v přesně nezjištěnou dobu na přelomu srpna a září 2022 po odjezdu poškozené AAAAA z XY tuto v XY telefonicky kontaktoval na telefonním čísle jejího dědečka J. M., neboť věděl, že na základě události ze dne 27. 8. 2022 podala rodina poškozené na ubytovacím portálu Booking.cz na penzion XY, jež provozuje, negativní recenzi týkající se jeho osoby a poškozené AAAAA sdělil, že je svině, když to řekla, že patří do pasťáku a pokud věc ohlásí na Policii ČR, tak za ní přijedou jeho kamarádi a ublíží jí, kdy z tohoto důvodu věc nenahlásila na Policii ČR a trestní oznámení učinila až po konzultaci s psycholožkou s odstupem několika měsíců. 2. Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené AAAAA, k rukám jejího zákonného zástupce, otce J. M., na náhradě nemajetkové újmy částku 50.000 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný do všech výroků a státní zástupkyně do výroku o vině pod bodem 2. a výroku o trestu v jeho neprospěch. O tomto opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 3 To 148/2024-256, tak, že z podnětu odvolání obou odvolatelů podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek nalézacího soudu ve výroku o vině pod bodem 2. výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. pak při nezměněných skutkových zjištěních uznal obviněného pod bodem 2. vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. f) tr. zákoníku. Následně mu podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon v souladu s § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené AAAAA, k rukám jejího zákonného zástupce, otce J. M., na náhradě nemajetkové újmy částku 50.000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný K. R. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, aniž by specifikoval jeho konkrétní výroky. V rámci svého mimořádného opravného prostředku pak uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný nejprve obšírně připomněl obsah a zaměření jím uplatněného dovolacího důvodu, včetně judikatury Ústavního soudu týkající se mezí dovolacího přezkumu procesních vad a skutkových otázek. V rámci samotné dovolací argumentace poukázal na zásadu bezprostřednosti a princip kontradiktornosti trestního řízení, zpochybnil procesní „dostatečnost“ výslechu poškozené a zdůraznil, že postupem podle § 102 odst. 2 tr. ř., kdy její výpověď byla v hlavním líčení pouze přečtena, bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Akcentoval především to, že ze spisu nevyplynuly závažné skutečnosti a překážky, které by bránily výslechu poškozené před soudem. Obviněný se ohradil vůči závěru soudu, že přečtením její výpovědi byla naplněna zásada bezprostřednosti. Tím byl ovšem opomenut ústavněprávní rozměr celého problému. 6. Další námitkou vznesenou vůči postupu policejního orgánu bylo porušení principu kontradiktornosti řízení, neboť obviněný nebyl o konání výslechu poškozené vyrozuměn. Výslechu se tak zúčastnil toliko obhájce. Přítomnost obviněného byla bezpodmínečně nutná pro zachování kontradiktornosti a tím i spravedlnosti celého řízení. Tím, že mu nebylo umožněno položení otázek svědkyni, přičemž na výslech se nelze nijak připravit, byl prostřednictvím státem ustanoveného obhájce připraven o vlastní právo. Zdůraznil, že i podle § 101b tr. ř. je zachováno právo obviněného klást otázky, avšak prostřednictvím obhájce. V této souvislosti pak obviněný argumentoval i tím, že mu nelze hrozit pod ztrátou možnosti jedinkrát se svědkyně zeptat, aby předem vyzradil svoji obhajovací taktiku, kterou nechtěl sdílet ani se svým obhájcem. Odsuzující rozsudek vzešel z řízení, v němž bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, což nezvrátí ani ta okolnost, že šlo o postup předvídaný trestním řádem. Obviněný v této souvislosti připomněl § 2 odst. 4 tr. ř., podle kterého je povinností orgánů činných v trestním řízení projednávat trestní věci s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod. 7. Výpovědi poškozené též vyčetl, že některé detaily si vybavila až v návaznosti na návodné a kapciózní otázky státního zástupce a v její výpovědi jsou rozpory. Zároveň zdůraznil i to, že soud ji neměl možnost pozorovat. 8. V rámci své argumentace připomněl též genezi od spáchání trestného činu po učinění oznámení. Zdůraznil, že „policejní stanice v Jeseníku“ měla povinnost sepsat oznámení ihned po jeho přijetí, přičemž pokud by tak učinila, tak mohly být zajištěny i podstatné důkazy vyvracející verzi poškozené – její spodní prádlo a biologické a genetické stopy z jejího těla. Trestní oznámení pak bylo podáno až s odstupem několika měsíců. 9. Závěrem tedy označil výroky o vině i trestu za neakceptovatelné a navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2024, č. j. 3 To 148/2024-256, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2024, č. j. 3 T 125/2023-210, zrušil a podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Bruntále