3 Tdo 29/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 29/2025-2953 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný Mgr. Martin ŠAŠEK, trvale bytem Slavašovská 575, 266 01 Beroun-Závodí, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 10 To 196/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 33/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného Mgr. Martina Šaška odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 8 T 33/2024, byl obviněný Mgr. Martin Šašek uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že nejméně od 19. 6. 2020 do 22. 6. 2020 v provozovnách tří trafik v ulici XY, XY, v ulici XY, XY a v ulici XY, XY, jako provozovatel sázkových terminálů společnosti FORTUNA GAME, a.s., IČO 430 03 575, se sídlem Praha 1, Nové Město, Na Florenci 2116/15, 110 10, které provozoval jako „Prodejce“ na základě smluv o spolupráci ze dne 15. 3. 2019 uzavřených mezi společností GOLDEN FLEECE TRADE s.r.o., IČO 27874630, se sídlem Slavašovská č. p. 575, 266 01 Beroun, zastoupenou jednatelem obviněným Mgr. Martinem Šaškem, a společností FORTUNA GAME a.s., IČO 430 03 575, když jako provozovatel měl přístup k terminálům a dle smluvních podmínek měl za povinnost pravidelně a bez zbytečného odkladu, řádně odvádět společnosti FORTUNA GAME a.s., IČO 430 03 575, odvody, tyto neodvedl, přičemž se konkrétně jednalo o částku ve výši 692.199,- Kč z terminálu umístěného v trafice v ulici XY, XY, částku ve výši 242.407,- Kč z terminálu umístěného v trafice v ulici XY, XY, a částku ve výši 699.123,- Kč z terminálu umístěného v trafice v ulici XY, XY, tedy uvedené částky v celkové výši 1.633.729 Kč si ponechal a využil přesně nezjištěným způsobem pro svoji vlastní potřebu, čímž poškozené společnosti FORTUNA GAME a.s., IČO 430 03 575, způsobil škodu v celkové výši 1.633.729,- Kč. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost FORTUNA GAME a.s., IČO 430 03 575, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 8 T 33/2024, podal obviněný odvolání do výroků o vině i trestu. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 10 To 196/2024, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání (č. l. 2934–2939 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný ve skutečnosti, že odvolací soud se nevypořádal se závěrem celního úřadu, že společnost FORTUNA GAME a.s. (dále jen „společnost Fortuna“), při slosování porušila ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 186/2016, o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“), když prováděla slosování na adrese neznámé a nepřístupné veřejnosti, a naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak podle obviněného dáno tím, že soudy nevzaly v úvahu ustanovení § 28 odst. 1 tr. zákoníku o krajní nouzi, kdy neodvedením vkladů pouze hájil vlastní majetkové právo. 8. Poukázal na to, že tím, že společnost Fortuna prováděla slosování v rozporu s ustanovením § 25 odst. 1 zákona o hazardních hrách, k čemuž v roce 2021 doložil Celnímu úřadu důkazy, které pořídil na podzim roku 2020, veřejnost si nemohla ověřit pravdivost tažených čísel. Zpráva Celního úřadu, kterou obdržel v průběhu roku 2021, sdělovala, že bylo shledáno porušení zákona společností Fortuna, její námitky byly zamítnuty a „je předávána k potrestání“. Na podkladě této zprávy bylo v roce 2021 odloženo trestní oznámení na jeho osobu podanou společností Fortuna. V důsledku porušení zákona podle obviněného měly sázky povahu bezdůvodného obohacení a měly být vráceny sázejícím. Obviněný nicméně o vrácení prostředků, které u něho prosázeli anonymní sázející, žádat nemusel, protože tyto sázky (vklady) poté, co zjistil, že společnost Fortuna porušuje zákon, preventivně neodvedl. Má za to, že na ně společnosti Fortuna nevznikl právní nárok a on tedy ani neměl povinnost vklady anonymních sázejících odvést. Obviněný namítá, že se nemohl před konáním hlavního líčení seznámit se závěrečnou zprávou Celního úřadu, resp. mu to nebylo ze strany okresního soudu umožněno. Závěry této zprávy však byly v rozporu s jím předanými důkazy, neboť jejím závěrem bylo, že provádění slosování bez možnosti účasti veřejnosti není ani přestupkem, přičemž okresní soud se s touto zprávou a jejími závěry spokojil a zcela rezignoval na zkoumání takovéhoto „závěru“ Celního úřadu. Na rozpor mezi předanými důkazy a závěry oddělení kontroly nijak nereagoval ani odvolací soud. Obviněný trvá na tom, že svým jednáním pouze hájil vlastní majetkové právo. Dále rozvádí svou hypotézu stran precedentu, který závěrečná zpráva Celního úřadu a soudní rozhodnutí v projednávané věci vytváří ve vztahu k otázce zveřejňování výsledků jednotlivých losování i bez přítomnosti veřejnosti. Rovněž uvádí, že jím podniknutý pokus o sebevraždu nemá nic společného s činností společnosti Fortuna. Soudům rovněž vytýká, že se nevypořádaly s otázkou existence skutečných finančních prostředků a nijak neprokázaly, že by přijal finanční prostředky od anonymních sázejících, těm je nevrátil a použil je pro vlastní potřebu. Bez důkazů však bylo konstatováno, že sázky prováděl pouze on sám, a tedy je oním anonymním sázejícím. Uvedl, že se tak dělo na žádost sázejících z důvodu časové náročnosti opakovaní sázek, kdy případné výhry do 25.000 Kč není nutno vyplácet oproti ztotožnění výherce, a tedy pro zachování anonymity sázejících se sází vícekrát po menších obnosech. Závěrem obviněný upozornil, že důkazy, které předal Celnímu úřadu, nejsou součástí spisu. 9. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. 10. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 27. 11. 2024, sp. zn. 1 NZO 860/2024. 11. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a obecná východiska uplatněných dovolacích důvodů, uvedl, že sám obviněný se v rámci hlavního líčení před Okresním soudem v Berouně doznal k činu, resp. část skutečností prohlásil za nespornou, čímž byl vymezen rozsah dokazování před soudem prvního stupně v projednávané věci. Lze poukázat na vypořádání repetitivní obhajoby vedené naznačeným směrem zejména v bodě 10. odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Berouně a v bodě 9. odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze. Ostatně obviněný byl uznán vinným zcela v souladu s podanou obžalobou. Lze ještě zdůraznit, že soud si opatřil i výsledky avizovaného šetření Celního úřadu, kam obviněný podal oznámení o neregulérnosti sázek, přičemž z jeho závěrů vyplývá absence zjištění o zásadním pochybení obchodní společnosti Fortuna. 12. Státní zástupce stran námitky, že obviněný jednal v krajní nouzi podle § 28 tr. zákoníku, uvedl, že obviněný odkazoval na právní institut krajní nouze nepatřičným způsobem, přičemž v posuzovaném případě je zřetelná absence již podmínky existence přímého, bezprostředního nebezpečí. Poukázal na to, že celní úřad neshledal zásadní nedostatky ohledně zmiňované ovlivnitelnosti nebo manipulaci slosování probíhající u společnosti Fortuna v dikci zákona o hazardních hrách. Připustit lze leda dílčí pochybení v prezentování místa, kde probíhalo veřejné slosování. Naopak obviněný záměrně neodvedl finanční prostředky poškozené obchodní společnosti Fortuna, které mu byly svěřeny na základě smlouvy v souvislosti s provozováním terminálů hazardních her, a tyto použil pro vlastní potřebu. Oznámení o údajné manipulaci slosování, které se ani nepotvrdilo, formuloval až s více než půlročním odstupem od doby, ve které zpronevěřil finanční prostředky nalézající se ve vlastnictví společnosti Fortuna. Podle státního zástupce jde o účelově pojaté tvrzení, resp. snahu dodatečně ospravedlnit neoprávněné majetkové dispozice. Co se týče požadavku subsidiarity, jde o další přistupující podmínku pro jednání v krajní nouzi, kterou by bylo nezbytné se zabývat. Ani v tomto ohledu nelze obviněnému vůbec přisvědčit, neboť se před majetkovou dispozicí neobrátil s konkrétním podezřením na orgán dozoru nad prováděním hazardních her. 13. Státní zástupce s ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Mgr. Martina Šaška odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno