3 Tdo 290/2016 — Nejvyšší soud

3 Tdo 290/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 3. 2016 Spisová značka:3 Tdo 290/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.290.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 290/2016-51 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 2. 3. 2016 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným P. J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2015, č. j. 10 To 207/2015-542, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 236/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 5. 2015, č. j. 2 T 236/2013-484, byl obviněný P. J. uznán vinným v bodě ad 1) výroku o vině zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), a v bodě ad 2) přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě, že „1) jako strážník Městské policie J. v době mezi 13:00 hod. až 13:20 hod. dne 14. 4. 2011 v J., na ulici, okr. N., protiprávně jednal v rozporu se svými pravomocemi uvedenými v zákoně č. 553/1991 Sb., o obecní policii, neboť neoprávněně použil donucovací prostředky podle § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní polici, poté, co společně s dalšími členy hlídky, strážníkem M. M. a strážníkem P. D., provedl zákrok proti L. H., který předtím slovně urážel a vyhrožoval strážníkům této hlídky, pročež strážníci této hlídky podle § 18 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, proti L. H. použili donucovací prostředky, konkrétně hmaty, chvaty a nasazení pout, a dále bylo podle § 13 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, rozhodnuto o tom, že bude předveden na Obvodní oddělení Policie ČR v J., kam měl být eskortován na zadním sedadle služebního motorového vozidla Městské policie J., přičemž ale v danou chvíli ve služebním vozidle na začátku této eskorty poté, co byl L. H. strčen do interiéru vozidla, ho fyzicky napadl tak, že ho bez jakéhokoliv oprávnění a zjevné příčiny opakovaně udeřil pěstí a loktem do obličeje i přesto, že byl L. H. již omezen na osobní svobodě, byl spoután a prakticky bez možnosti kladení jakéhokoliv odporu, čímž mu způsobil závažnou újmu porušením jeho občanských i osobních práv a i zranění vyžadující zdravotní ošetření; po předání L. H. policistům Obvodního oddělení Policie ČR J. byla tato událost zaevidována v systému „D.“, užívaném Městskou policií J., a strážníky této hlídky byl vytvořen úřední záznam o předvedení osoby, úřední záznam o použití donucovacích prostředků, nicméně pouze o použití donucovacích prostředků, které předcházely jeho zajištění a omezení na osobní svobodě, neboť následující zákrok ve vozidle nebyl služebním zákrokem a oprávněným použitím donucovacích prostředků, protože k tomu nebyly splněny podmínky uvedené v § 18 odst. 2 a 3 citovaného zákona o obecní policii, 2) jako strážník Městské policie J. v přesně nezjištěné době během nočních hodin v měsíci listopadu 2011 na silnici v blízkosti restaurace „K.“ v J., okr. N., protiprávně jednal v rozporu se svými pravomocemi uvedenými v zákoně č. 553/1991 Sb., o obecní policii, neboť neoprávněně použil donucovací prostředky podle § 18 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, a to tak, že v okamžiku, kdy společně s dalšími strážníky městské policie řešil podezření z možného spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu s M. K., který chtěl jet na jízdním kole po pozemní komunikaci v podnapilém stavu, mu nařídil, aby si odmontoval ventilky od duší jízdního kola, a když to udělal, tak mu je vyrazil z ruky, ač takový způsob projednání věci není uveden v jakémkoli právním předpise, a dále ho zcela bezdůvodně a nad rámec jeho oprávnění fyzicky napadl tak, že k němu přistoupil a rukou ho udeřil do obličeje, čímž mu způsobil závažnou újmu porušením jeho občanských práv, a dále mu způsobil bolest a poranění nosu, ze kterého mu tekla krev, aniž by toto zranění poškozenému způsobilo omezení na běžném způsobu života, přičemž tento zákrok následně nebyl ani zaevidován v systému „D.“, užívaným Městskou policií J., a nebyl ani služebním zákrokem a oprávněným použitím donucovacích prostředků, neboť k tomu nebyly splněny podmínky uvedené v § 18 odstavec 2 a 3 citovaného zákona o obecní policii“. Za to byl obviněný podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu soud uložil rovněž trest zákazu činnosti, a to výkonu funkce „člena strážníka obecní policie a jiného ozbrojeného sboru“ na dobu tří let. Proti shora citovanému rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch také státní zástupce odvolání. Obviněný jím napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu; státní zástupce je pak zaměřil pouze do výroku o uloženém trestu, který považoval za nepřiměřeně mírný. Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl tak, že je usnesením ze dne 29. 10. 2015, č. j. 10 To 207/2015-542, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tím k uvedenému datu nabyl právní moci (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný P. J. následně dovoláním, v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že skutková zjištění soudů rozvedená v odůvodněních obou napadených rozhodnutí neskýtala dostatečný podklad pro závěr, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Způsob hodnocení provedených důkazů podle jeho názoru nerespektoval nejen významnou procesní zásadu, že v pochybnostech musí být rozhodnuto ve prospěch obviněného, ale především nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, vydaný ve „skutkově shodné“ trestní věci vedené Okresním soudem v Náchodě pod sp. zn. 3 T 115/2013 proti obviněnému P. S., rovněž strážníku Městské policie v J. Dovolatel připomněl, že oznamovatelem údajné trestné činnosti byl v obou případech jejich bývalý kolega M. M., na jehož výpovědích jako na klíčovém důkazu soudy při zjišťování skutkového stavu věci opřely své závěry. Zatím co v trestní věci obviněného P. S. však v důsledku zásahu Ústavního soudu nakonec nebyla výpověď zmiňovaného svědka vyhodnocena jako zcela věrohodná a stíhaný strážník byl obžaloby zproštěn, v nyní posuzovaném případě ji soudy vyhodnotily zcela opačným způsobem. Se skutečnostmi obsaženými ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu se přitom patřičně nevypořádaly a svůj rozdílný přístup k hodnocení tvrzení zjevně podjatého svědka odůvodnily paušálním poukazem na skutkové odlišnosti obou případů. Dovolatel je přesvědčen, že v jeho trestní věci měl být k osobě svědka M. M. opětovně vypracován znalecký posudek z odvětví psychologie, který se měl zabývat i otázkou jeho vztahu a vyhraněných postojů ke kolektivu strážníků Městské policie v J. jako celku a jeho případného motivu k podávání řady trestních oznámení na jejich osoby. To se však nestalo, když se soudy spokojily toliko s provedením listinného důkazu přečtením nekomplexního posudku vypracovaného Mgr. Lenkou Čermákovou ve věci obviněného P. S. a s výslechem této znalkyně v hlavním líčení. Výpovědi svědka M. a údajně poškozených L. H. a M. K. pak zcela nekriticky přijaly za základ pro svá skutková zjištění, zatímco skutkovou verzi dovolatele, podporovanou například výpovědí svědkyně P. D., bez dalšího nedůvodně označily toliko za jeho účelovou snahu zprostit se trestní odpovědnosti za své jednání. V závěrečné části dovolání obviněný soudům vytkl, že se dodatečně nevypořádaly ani s otázkou intenzity údajně vzniklé újmy na právech poškozených L. H. a M. K., která měla význam nejen z hlediska naplnění zákonného znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle § 329 tr. zákoníku v podobě úmyslného způsobení závažné újmy jinému, ale i z hlediska posouzení případné společenské škodlivosti stíhaného jednání. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl