3 Tdo 311/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 311/2025-933 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2024, č. j. 5 To 126/2024-792, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 3/2023,  takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2024, č. j. 1 T 3/2023-713, byl obviněný M. P. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil dvěma skutky tak, že 1. v přesně nezjištěném čase od 23:00 hodin dne 11. 2. 2022 do 04:30 hodin dne 12. 2. 2022, v době mimo službu, v bytě č. 3 v domě č. XY na ulici XY ve XY, kde byl na návštěvě, a to mimo jiné ve společnosti I. K., nar. XY, poté, co se pod vlivem alkoholu opakovanými slovními návrhy a nevyžádanými dotyky na jejích ramenou, tričku a posléze také na kalhotách v oblasti pozadí a v místech jejích intimních partií neúspěšně snažil přesvědčit I. K., která byla rovněž pod vlivem alkoholu, aby s ním měla dobrovolný pohlavní styk, ačkoli se jmenovaná proti tomuto jeho jednání slovně ohrazovala a pohlavní styk s ním zcela srozumitelně odmítala, což dávala najevo také opakovaným odstrkáváním jeho rukou od svého těla, přesto, veden  záměrem vynutit si na ní požadovaný pohlavní styk i za cenu překonání jejího odporu, nejprve v ložnici pronikl rukou pod její kalhoty a začal ji osahávat na holém těle v oblasti podbřišku, na což zareagovala tak, že odešla na toaletu, následně v chodbě bytu poté, co se vrátila z toalety, ji uchopil za ramena a opakovaně ji silou stlačoval směrem k zemi, přičemž jí říkal, aby si alespoň klekla, dále se jí snažil svléknout tričko, které si poškozená zase oblékla, a osahával ji přes oblečení v oblasti prsou a pozadí, kdy tímto jednáním se ji snažil přinutit k tomu, aby mu poskytla orální pohlavní styk, načež poté, co v tomto svém počínání nepolevil, přestože se proti tomuto jeho jednání slovně ohrazovala, z kleku vstávala, a on ji tak opakovaně musel k zemi stlačovat silou, přičemž takto překonával její kladený odpor, se I. K. ze strachu z reakce obžalovaného tomuto jeho násilnému počínání nedobrovolně podvolila a v pokleku si nejvýše pětkrát nechala vložit jeho ztopořený penis do úst, kdy poté ji chytil za boky a povalil na záda na podlahu, stáhl jí kalhoty pod kolena, klekl si mezi její nohy, které roztáhnul, a využívaje jejího strachu z něj a současně jejího šoku z nastalé situace, vsunul svůj ztopořený penis do jejího přirození a následně jej do ní opakovaně zasouval, kdy po přesně nezjištěné době svého jednání zanechal, pravděpodobně aniž by dosáhl vyvrcholení, nechal I. K. být a z chodby odešel do ložnice, 2. v přesně nezjištěném čase od 23:00 hodin dne 11. 2. 2022 do 04:30 hodin dne 12. 2. 2022, v době mimo službu, v bytě č. 3 v domě č. XY na ulici XY ve XY, kde byl na návštěvě, a to mimo jiné ve společnosti L. K., nar. XY, která spala v ložnici, ovlivněn alkoholem a veden záměrem vykonat na L. K. pohlavní styk s vědomím, že dotyčná v té chvíli spala tvrdým spánkem poté, co předtím sama požívala alkoholické nápoje, a že před svým usnutím nevyslovila s žádným intimním stykem s ním souhlas, vstoupil do ložnice, lehl si na postel za zády L. K., která ležela na svém levém boku, rozepnul jí body tričko, částečně jí stáhnul kalhoty a svůj ztopořený penis vsunul do jejího přirození, kam jej po přesně nezjištěnou dobu opakovaně zasouval do chvíle, než se L. K. probudila a odstrčila jej od sebe, kdy poté z bytu odešel. 2. Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené I. K. částku 90.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 27. 5. 2023 do zaplacení a poškozené L. K. částku 120.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 27. 5. 2023 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak obviněný do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně, tak i obě poškozené do výroku náhradě škody. O těchto opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 8. 2024, č. j. 5 To 126/2024-792, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení odvolacího soudu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku pak uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. V rámci prvého z uvedených důvodů dovolání konstatoval, že jeho naplnění spatřuje jednak ve variantě zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a jednak v nedůvodném neprovedení podstatného důkazu. Zároveň pak v podrobnostech odkázal na své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a vyjádření k odvolání poškozených. 6. Nejprve se pak zabýval právě neprovedením navrhovaného úředního záznamu č. j. KRPT-35719-11/TČ-2022-070779. Vyčetl soudu prvního stupně nesprávný procesní postup za situace, kdy se dotazoval na souhlas státního zástupce se čtením tohoto úředního záznamu ve smyslu § 211 odst. 6 tr. ř., ačkoliv se jednalo o úřední záznam o výjezdu, a nikoliv o podání vysvětlení. Zároveň brojil i proti negativnímu stanovisku státního zástupce k takovému provedení důkazu s poukazem na jeho povinnost přispívat k objasnění věci. Odvolací soud pak tento postup aproboval jako procesně čistý, aniž by jakkoliv vysvětlil, proč je možné na úřední záznam o výjezdu nahlížet jako na záznam o podaní vysvětlení. Pokud by tomu tak mělo být poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. II. ÚS 268/03, podle kterého je výslech policistů sepisujících záznam o podání vysvětlení nepřípustným důkazem, což se ovšem v daném případě stalo. Shrnul tedy, že okresní soud odmítl provést důkaz, který narušuje vinu dovolatele s ohledem na zákonnou limitaci použitelnosti důkazů, a místo toho provedl výslech svědků v rozporu s tou samou zákonnou limitací, u kterého je zřejmé s ohledem na plynutí času a množství obdobných úkonů, že jeho výpovědní hodnota bude podstatně nižší nebo žádná. Z navrhovaného důkazu vyplynul odlišný průběh skutku a nelze se spokojit s konstatováním, že obhajoba jeho význam přeceňuje a že určitá interpretace je vyloučena za situace, kdy jej ani neprovedl. Takovýto postoj vyvolal podezření z předpojatosti. Obviněný naopak setrval na jeho podstatném vlivu na rozhodná skutková zjištění. 7. K rozporům skutkových zjištění s obsahem důkazu konstatoval, že k tomu došlo ve více případech, u obou poškozených, přičemž jistě je naplněn v případě skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků znásilnění poškozené L. K. Dovolatel uvedl, že si k ní lehl a ona se začala třít pozadím o rozkrok, na což reagoval hlazením poškozené na hýždích a intimních partiích. Zda činil něco dalšího si nepamatoval a měl za to, že usnul. Naproti tomu poškozená uvedla, že se probudila a cítila v sobě pohyby penisu. Původně si myslela, že je to její přítel a nevěděla, zda se probudila před začátkem aktu nebo během něj. Dovolatel nemohl kvůli své opilosti vyvrátit soulož s poškozenou. Stejně jako poškozená, zda se o něj třela, neboť někteří lidé se ve spánku pohybují. Bylo třeba zkoumat, zda byla na počátku jednání obviněného ve stavu bezbrannosti či ne, přičemž pokud si sama nebyla jistá, zda na začátku jednání spala či nikoliv, bylo namístě uplatnit pravidlo in dubio pro reo a dospět k závěru, že bezbranná nebyla. 8. Stejně tak nebyl prokázán úmysl pachatele, jestliže se o něj poškozená skutečně třela, neboť si lze snadno představit, že obviněný z toho usoudil, že poškozená byla vzhůru a vědomě s ním navazovala intimní kontakt. Obviněnému se tedy nejevila jako bezbranná. Podle jeho mínění skutečnost, že svého jednání na výzvu zanechal, svědčila pro závěr, že až tím okamžikem byl srozuměn s tím, že poškozená soulož nechtěla. Zároveň to pak zpochybnilo i první skutek, neboť by nedávalo smysl, aby se u první poškozené nebál přistoupit k násilnému vynucení soulože a u druhé ano. 9. Skutková zjištění obsažená ve výroku rozsudku označil za rozporná s obsahem záznamu hovoru poškozené K. na linku 158, neboť při něm nahlásila toliko jedno znásilnění a nikoliv dvě. Zároveň uvedla, že si jej do bytu pozvala, nikoliv, že se jí tam vnutil. 10. Dále se pak obviněný ohradil vůči postupu soudu prvního stupně při posuzování věrohodnosti jednotlivých výpovědí, zejména vůči konstatování, že dovolatel blokoval některé vzpomínky. Každý svědek líčil skutek rozdílně a hodnocení přijaté so