3 Tdo 312/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 312/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:3 Tdo 312/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.312.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přítomnost při soudních jednáních Zákaz činnosti Dotčené předpisy:§ 202 odst. 2 písm. a) tr. ř. § 202 odst. 4 tr. ř. § 73 odst. 1 tr. zákoníku § 73 odst. 4 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:9. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 312/2025-104 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. V. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 3 To 437/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 107/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. V. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. 7 T 107/2024, byl obviněný J. V. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že se záměrem nerespektovat uloženou sankci zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel řídil dne 24. července 2024 v době kolem 16:15 hodin řídil z obce XY do obce XY, osobní automobil tov. zn. Škoda Fabia, registrační značky XY, a takto jednal s vědomím, že byl příkazem Městského úřadu v Prachaticích, Odboru vnitřních věcí sp. zn. MUPt/37F-08867/2024/VV/Faj ze dne 14. 3. 2024, který nabyl právní moci 4. 4. 2024, postižen za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, mimo jiné sankcí zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 6 měsíců. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 50 denních sazeb po částce 800 Kč, tedy v celkové výši 40.000 (čtyřicet tisíc) Kč. 3. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno hradit uložený peněžitý trest ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně, a to vždy k 20. dni v daném měsíci pod ztrátou výhody splátek peněžitého trestu, jestliže nezaplatí dílčí splátku včas. 4. Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 16 (šestnáct) měsíců. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. 7 T 107/2024, podal obviněný odvolání, neboť nesouhlasil s rozsudkem a s průběhem řízení, které mu předcházelo. 6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 3 To 437/2024, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 7. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný dovolání (č. l. 91-93 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), i) tr. ř. 8. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje obviněný ve skutečnosti, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán na základě hlavního líčení, které proběhlo bez jeho účasti navzdory tomu, že se řádně a včas omluvil a nevyslovil souhlas s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Rozvedl, že se omluvil z důvodu nemoci, konkrétně zažívacích obtíží, a přestože povaha jeho nemoci nevyžadovala návštěvu lékaře, i tak soudu dodal lékařskou zprávu. Podle judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 743/2011) lze za včasné doručení omluvy z účasti obviněného a jeho obhájce při hlavním líčení považovat okamžik do zahájení hlavního líčení, což bylo v projednávané věci splněno, neboť lékařská zpráva byla do datové schránky soudu dodána před začátkem hlavního líčení, a stejně tak obhájce dovolatele Mgr. Zdeněk Burda ještě před začátkem hlavního líčení telefonicky soudu sdělil informace o převzetí zastoupení, o zdravotním stavu dovolatele a upozornil rovněž na skutečnost, že do datové schránky soudu byla zaslána lékařská zpráva, která toto potvrzuje. Mgr. Burda omluvil svou neúčast i neúčast dovolatele u nařízeného jednání, a to právě s odkazem na zmiňované zdravotní potíže na straně dovolatele, a požádal o odročení jednání s odkazem na skutečnost, že obviněný nesouhlasí s jednáním v jeho nepřítomnosti, protože se chce účastnit hlavního líčení osobně, což mu však jeho zdravotní stav v daný den neumožnil. Obviněný je přesvědčen, že oboje bylo řádně uskutečněno ještě před začátkem hlavního líčení, a proto mělo hlavní líčení být odročeno na jiný termín. Na tom nemění nic skutečnost, že úřední záznam z telefonického hovoru mezi obhájcem a pracovnicí informačního oddělení se k samosoudkyni dostal až po zahájení hlavního líčení a datová zpráva byla předložena předsedkyni senátu až po jeho ukončení. 9. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., obviněný je přesvědčen, že s ohledem na skutečnost, že se nejednalo o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, neměl mu být ukládán trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, resp. tento mu byl uložen v rozporu se zákonem. Domnívá se, že v souladu se zásadou přiměřenosti trestních sankcí mu měl být uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jako trest méně citelný, neboť uložení této sankce by bylo s ohledem na jeho osobu dostačující. 10. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2024, č. j. 3 To 437/2024-75, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2024, č. j. 7 T 107/2024-48, a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně. 11. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 11. 3. 2025, sp. zn. 1 NZO 175/2025. 12. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a obecná východiska dovolacích důvodů, kdy upozornil i na nedostatek spočívající v tom, že obviněný neuplatnil rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., státní zástupce uvedl, že dovolání obviněného považuje za zjevně neopodstatněné. 13. Stran námitky týkající se nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení státní zástupce uvedl, že s touto se již vypořádal soud odvolací v bodech 6. – 12. odůvodnění svého usnesení, a rovněž i soud prvního stupně v rámci bodu 2. odůvodnění svého rozsudku. Státní zástupce konstatoval, že obviněný svou účast na hlavním líčení ani řádně ani včas neomluvil, resp. prakticky se neomluvil vůbec. Úkon osoby vydávající se za obhájce, která obhájcem obviněného v té době ani není, nelze považovat za úkon obviněného směřující k jeho řádné omluvě neúčasti u hlavního líčení, ani za relevantní žádost o odročení hlavního líčení. Telefonát osoby bez vztahu k obviněnému, která na kancelář soudu volá v okamžiku, kdy je podle předvolání nařízeno zahájení hlavního líčení, není řádnou a včasnou omluvou. To samé platí o fotografii lékařské zprávy, z níž ani nevyplývá neschopnost obviněného se hlavního líčení zúčastnit, přeposlané jako příloha nic neříkající emailové zprávy pouhé dvě minuty před započetím hlavního líčení, přitom však dříve, než je uskutečněn telefonát a současně o několik hodin později, než k návštěvě lékaře došlo a o dva dny později, než u obviněného žaludeční potíže podle zprávy započaly. Lékařská zpráva, stejně jako doklad o pracovní neschopnosti, nejsou v soudní praxi považovány za dostatečný důvod k omluvě z hlavního líčení. Obviněný zcela zjevně postupoval takovým způsobem, že si soud dotazem u ošetřující lékařky před zahájením hlavního líčení ani nemohl ověřit, zda zdravotní stav obviněného je takové povahy, že vylučuje jeho účast u hlavního líčení. Podle státního zástupce mohl prvoinstanční soud hlavní líčení konat v nepřítomnosti obviněného, jelikož neměl žádný reálný podklad pro závěr, že obviněný vůbec má úmysl se hlavního líčení účastnit, že mu v tom brání závažná překážka, kterou vůči soudu včas a opodstatněně soudu prezentoval, aby dosáhl odročení hlavního líčení. 14. Dále státní zástupce poukázal na příslušnou zákonnou úpravu se závěrem, že hlavní líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně (§ 202 odst. 2 tr. ř.), příp. jej vůbec nelze konat (§ 202 odst. 4 tr. ř.). Z judikatury Nej