3 Tdo 319/2019 – Nejvyšší soud

3 Tdo 319/2019-1339 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2019 o dovolání, které podal obviněný V. K., nar. XY, trvale bytem XY, okr. Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 8 To 397/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 233/2017 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 3 T 233/2017, byl obviněný V. K. uznán vinným přečinem neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že jako tehdejší starosta Obce XY, IČ: XY, se sídlem XY, XY, přestože si byl vědom skutečnosti, že na pozemku parcelní č. XY a XY v k. ú. XY bylo povoleno provozování skládky tuhého komunálního odpadu do 15. 04. 1995, tak povolil a umožnil v rámci tzv. terénních úprav a domnělé rekultivace: nejméně v době od 16. 4. 1995 do 14. 07. 2015, v k.ú. a obci XY, okres Prostějov, v rozporu s § 12 odst. 2, 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění (dále jen „zákon o odpadech), když se nejednalo o odpad spadající pod ust. § 17 zákona o odpadech, a s § 14 odst. 1 zákona o odpadech, a v rozporu s § 6 odst. 2, § 12 odst. 1, § 13 odst. 1, 2, 3 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhl. č. 383/2001 Sb., a v rozporu s § 4 odst. 2, § 21 odst. 1, § 23 odst. 1 vyhlášky č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady, v rozporu s § 3 odst. 1 písm. c) zák. č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, v rozporu s § 4 odst. 2, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, dříve v rozporu se zákonem č. 238/1991 Sb. o odpadech ve znění do 31. 12. 1997, a se zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění do 31. 12. 2001, bez řádné kontroly a evidence navážených odpadů různým fyzickým a právnickým osobám navážení výkopové zeminy a stavebních sutí v množství nejméně 58 149 tun, tedy odpadu stavebního a demoličního charakteru zařazených podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 93/2016 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postupu při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů, pod skupinu 17 Stavební a demoliční odpady (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst), a dříve vyhláškou téhož orgánu pod č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postupu při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů, pod skupinu 17 Stavební a demoliční odpady (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst), na pozemek parcelní č. XY a částečně i na pozemek parcelní č. XY, oba pozemky majitele Obce XY, IČ: XY, se sídlem XY, XY, kdy předmětné pozemky v uvedené době nebyly žádným způsobem k nakládání s odpady určené, přičemž z výsledků chemických analýz vyplynulo, že čtyři z pěti testovaných vzorků obsahovaly nadlimitní množství polyaromatických uhlovodíků (PAU), kdy naměřené hodnoty činily 23,25 mg/kg, 16,09 mg/kg, 33, 78 mg/kg a 11,14 mg/kg sušiny (při limitu 6 mg/kg sušiny). tímto jednáním způsobil poškození dvou složek životního prostředí, a to významného krajinného prvku - tj. vodního toku a údolní nivy, když popsaným jednáním v rozporu s § 4 odst. 2 zák č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, došlo k zasypání původního koryta bezejmenné vodoteče mimo plochu původní skládky TKO v délce cca 140 m a odstranění stromové vegetace podél tohoto koryta, a dále půdy, když popsaným jednáním v rozporu s § 3 odst. 1 písm. c), d) zák. č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, došlo k ukládání odpadů i na části pozemku 1490/1, chráněného jako zemědělský půdní fond se způsobem využití trvalý travní porost, k jehož vynětí ze ZPF před zavážením nedošlo; k tomu uvedeným jednáním ohrozil kvalitu podzemní a povrchové vody, když k faktickému poškození této složky životního prostředí nedošlo jen vlivem náhody a přírodních podmínek dané lokality; přičemž k odstranění popsaného porušení a ohrožení způsobeného neoprávněným uložením odpadů v množství nejméně 58 149 tun je třeba vynaložit náklady ve značném rozsahu, tedy v částce nejméně 6.977.880 Kč (58 149 tun x 120 Kč), nepočítaje v to náklady na biologickou rekultivaci (tj. souhrn zásahů směřujících k navrácení porušených složek životního prostředí do původního stavu). Za to byl odsouzen podle § 298 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Naposledy bylo rozhodnuto tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. se poškozená Obec XY, IČ: XY, se sídlem XY, XY, odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání obviněného V. K. (a obce XY) bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 8 To 397/2018, tak, že se podle § 256 tr. ř. zamítají. Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání, které odůvodnil prostřednictvím své obhájkyně a uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně zaměřil svou argumentaci v tom směru, že starosta obce není statutárním zástupcem obce, jak tomu je u právnických osob obchodního práva. Jeho jednání obec nezavazuje, nýbrž svým jednáním starosta realizuje pouze vůli obce a zastupitelů. Z dokazování vyplynulo, že o skládce odpadu věděli vždy všichni členové zastupitelstva, členové rady a členové dalších orgánů obce, a dokonce i orgány státu. Je-li tak trestní odpovědnost přičítána pouze starostovi obce, když ukládání odpadů na skládku bylo jednoznačně odsouhlaseno jednáním rady i zastupitelstva obce jako kolektivního orgánu, znamená to, že je trestní odpovědnost vyvozována vůči nesprávné osobě. Takové jednání, pokud bylo v rozporu s právní normou dotýkající se životního prostředí, mělo být navíc posouzeno pouze ve správním řízení, obci mohla být uložena pokuta, ale nemělo být kriminalizováno jako trestný čin jedné osoby starosty. V daném oboru životního prostředí je laik, a byl přesvědčen, že podobně obec může jednat a odpad ukládat de lege, zvláště když se jedná o tzv. inertní materiál, kterým se běžně skládky připravují do patřičného tvaru před rekultivací, a jedná-li v souladu s odbornou studií, kterou si nechala obec vypracovat. Rovněž vypracování odborné studie svědčí o tom, že obec, včetně starosty V. K., jednala s odbornou péčí, a nejednalo se tedy o jednání úmyslně protiprávní. Obviněný jako soukromá osoba nikdy nemohl vystupovat, ani za obec vydávat potvrzení o uložení odpadu apod., šlo o činnost, kterou realizovala obec XY jako zcela legitimní činnost obce jako právnické osoby, v souladu s právními předpisy, dokumentací a s cílem dotvarovat těleso skládky. S poukazem na jiný příklad, z města XY, kde byl mnoho let navážen dokonce komunální odpad za vědomí vedení města XY včetně starosty města, policie konstatovala, že nedošlo ke spáchání žádného trestného činu. Zde se dokonce obec domnívala, že jedná zcela legálně, vše schvalovala, vydávala potvrzení o uložení bezpečného odpadu na dotvarování skládky, jeho kvalitu tím hlídala, s přesvědčením, že se bezpečným odpadem dotváří těleso skládky podle zpracované studie. Tato studie existuje, a starosta jednal podle ní. Soud rovněž přehlédl, že svědek K., nový starosta a dříve místostarosta byl přesvědčen, že je vše ukládáno řádně, stejně jako ostatní členové rady a zastupitelstva obce i odborník M. Rovněž snaha o evidenci svědčí o tom, že obec jednala odpovědně, a rozhodně jejím cílem nebylo zneužívat nějaké situace uzavřené skládky, naopak, jednala veřejně a transparentně s přesvědčením že jedná legálně a po právu. Podrobně popsal postup při vydání souhlasu s provedením terénních úprav a udržovacích prací. S poukazem na civilní rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2878/2012, uzavřel, že pokud někdo zastupuje právnickou osobu, a jinak by takto nemohl jednat, je odpovědným subjektem tato právnická osoba, nikoli daná fyzická osoba. Platí-li to v řízení civilním, musí to platit i v řízení trestním. Dále namítl, že se jednalo o ukládání zeminy a stavebního odpadu za účelem dorovnání terénu na bývalé skládce. Veškeré navážení tohoto nezávadného odpadu kontroloval zaměstnanec obce Z. P., který rovněž řídil na skládce úklid a terénní úpravy. Jeho činnost byla kontrolována starostou obce a ten mu rovněž přiděloval úkoly, pokud se týká prací a kontrol na skládce. Z toho všeho vyplývá, že obec jednala v přesvědčení, že jedná podle zákona. Nebylo prokázáno, že by jeho jednání vykazovalo znaky narušování životního prostředí, a že by vůbec bylo společensky nebezpečné. Významným svědectvím je výpověď Z. O., bývalé vedoucí oddělení odpadového hospodářství, referátu životního prostředí Okresní úřadu Prostějov, a H. K., které byly s provozem skládky podrobně s