3 Tdo 321/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 321/2025-389 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podala obviněná E. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 1. 2025, č. j. 14 To 321/2024-353, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 16/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné E. B. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 17. 10. 2024, č. j. 1 T 16/2024-329, byla obviněná E. B. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustila způsobem podrobně popsaným ve výrokové části rozsudku pod body I., II. a III. v době od 1. 2. 2024 do 7. 2. 2024. Za to byla odsouzena podle § 337 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 34 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému J. K. na náhradě škody částku 8 900 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 8. 1. 2025, č. j. 14 To 321/2024-353, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Josefa Chlubny dovoláním, a to s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 4. V odůvodnění jen velmi stručně uvedla, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podala pouze do výroku o trestu, neboť po zahájení hlavního líčení a řádném poučení ze strany soudu prohlásila svou vinu a soud toto prohlášení přijal. Odvolací soud pak své rozhodnutí odůvodnil tím, že uložený trest odnětí svobody na 34 měsíců není nepřiměřený s ohledem na předchozí trestnou činnost obviněné, když se jedná o sankci uloženou nepatrně nad polovinou zákonné trestní sazby podle § 337 odst. 3 tr. zákoníku. V napadeném výroku o trestu a jemu předcházejícím řízení neshledal žádná pochybení. Obviněná je však nadále přesvědčena, že v rámci odvolacího řízení mělo být přihlédnuto k významné polehčující okolnosti spočívající v jejím úplném doznání a prohlášení viny. Sama přitom navrhovala, aby jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody na 30 měsíců. „V rámci zákonné lhůty ustanovenému obhájci zaslala dne 20. 2. 2025 písemné zdůvodnění, proč chce podat dovolání, kdy toto je přílohou tohoto dovolání“. Na podání dovolání trvá a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích zrušil. 5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání obviněné nejprve připomněla usnesení Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v tehdy účinném znění), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu. Shodně rozhodl i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. Obě citovaná rozhodnutí pak zmínil Nejvyšší soud například i ve svém usnesení ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018, v němž striktně odmítl možnost podřadit otázku přiměřenosti trestu odnětí svobody z hlediska jeho podmíněného odkladu pod některý z dovolacích důvodů. Ústavní soud potvrdil shora uvedenou zásadu ve svém nálezu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, publikovaném pod č. 75/2018 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu, když konstatoval, že uplatnění diskrece při ukládání trestu, děje-li se v zákonných mezích, nelze považovat za nesprávné hmotněprávní posouzení a nepřiměřenost trestu tak zásadně nemůže naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v tehdy účinném znění). 6. V rámci dovolacích důvodů se tedy Nejvyšší soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle § 39 tr. zákoníku. Přiměřenost trestu může posoudit pouze ve dvou případech – jednak v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud by nastaly výjimečné podmínky vymezené citovaným nálezem Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 492/2017, a jednak mimo dovolací důvody, pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí. Trest uložený obviněné E. B. je však zcela přiměřený všem zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestu. Soud prvního stupně řádně posoudil skutečnosti významné pro určení druhu trestu a jeho výměry, přičemž vzal v úvahu i doznání obviněné a prohlášení viny. K tomu však došlo až u hlavního líčení, zatímco v přípravném řízení nevypovídala, a proto nelze konstatovat, že by její doznání usnadnilo průběh zejména přípravného řízení. Obviněná se dopustila tří úmyslných trestných činů, a to celkem šesti dílčími útoky. Přes svůj relativně nízký věk má již 20 záznamů v opisu rejstříku trestů, trestnou činnost páchá již od roku 2007 a je nutné na ni pohlížet jako na recidivistku, zejména ve vztahu k majetkové a násilné trestné činnosti. V minulosti jí byly ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody, aniž by vedly k její nápravě, úmyslnou trestnou činnost páchala dál. Postižena byla i za přestupková jednání a ze zprávy věznice, kde aktuálně vykonává trest odnětí svobody, je poukazováno na její čtyři kázeňské tresty a aktuální zařazení do třetí diferenciační skupiny. Současně je třeba poukázat na to, že u poškozeného J. K. zneužila jeho duševní choroby za účelem svého obohacení. Odvolací soud správně nepřisvědčil námitce obviněné, že pro výkon trestu neměla být zařazena na venkovní pracoviště, které jí umožnilo opustit věznici, neboť byla poučena o způsobu výkonu trestu na nestřeženém pracovišti. Dobrodiní ve formě práce mimo areál věznice svým útěkem zmařila. Nepodmíněný trest odnětí svobody byl uložen zcela správně ve snaze zabránit obviněné v dalším páchání trestné činnosti a rozhodně nelze hovořit o tom, že by šlo o trest nepřiměřeně přísný. Jeho výměra byla stanovena nepatrně nad polovinou zákonné trestní sazby uvedené v § 337 odst. 3 tr. zákoníku. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo třeba napravit cestou dovolání. Deklarovaný dovolací důvod nebyl naplněn. 7. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevila i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího senátu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 8. Dovolací soud nejprve ověřil splnění nezbytných procesních předpokladů pro projednání předloženého mimořádného opravného prostředku. Zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, jak ukládá ustanovení § 265d odst. 2 věty první tr. ř., a že současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjí od ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest. 9. Protože dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí zkoumat, zda obviněnou vznesené námitky obsahově vyhovují jí deklarovanému dovolacímu důvodu. Ty totiž nemohou být uplatněny jen formálně, ale je třeba, aby jim svým obsahem vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatelky. 10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo