3 Tdo 37/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 37/2025-936 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání, které podala obviněná H. H. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 7. 2024, č. j. 50 To 161/2024-866, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 108/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále také jen „okresní soud“) ze dne 18. 3. 2024, č. j. 6 T 108/2020-826, byla obviněná H. H. (dále také jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že (převzato z rozsudku uvedeného soudu) „1) dne 6. 3. 2017 ve svém písemném i ústním vyjádření do spisu Odboru sociálněprávní ochrany dětí a mládeže MÚ XY, 2) dne 5. 10. 2017 při výslechu policejnímu orgánu 1. oddělení obecné kriminality Městského ředitelství Policie ČR Plzeň ve věci šetřené pod č. j. KRPP-111652-19/TČ-2017-030571, 3) dne 30. 1. 2018 osobně znalkyni Mgr. Petře Sumcovové přibrané Okresním soudem Plzeň-jih dne 22. 11. 2017 pod č. j. 3 Nc 13/2017-213, opakovaně úmyslně nepravdivě uváděla, že ji bývalý partner poškozený D. K., nar. XY, v červenci nebo srpnu 2012 v jednom případě a následně v období od srpna 2012 do října 2013 ve stovkách případů znásilnil, přičemž na podkladě její výpovědi byla věc prověřována na 1. oddělení obecné kriminality Městského ředitelství Policie ČR Plzeň pod č. j. KRPP-111652-19/TČ-2017-030571 po zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu ze dne 5. 10. 2017 pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, načež usnesením ze dne 11. 12. 2017, které nabylo právní moci dne 27. 12. 2017, byla věc odložena podle § 159a odst. 1 trestního řádu, a takto jednala v úmyslu dosáhnout vedení trestního stíhání poškozeného nejméně pro citovaný zločin znásilnění, čímž by mohla dosáhnout v rámci opatrovnického řízení u Okresního soudu Plzeň-jih znemožnění styku poškozeného D. K. s jejich nezletilou dcerou AAAAA (pseudonym)“. 2. Za to byla obviněná podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody na 12 měsíců, jehož výkon okresní soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce 20 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložil povinnost zaplatit poškozenému D. K. na náhradě nemajetkové újmy částku 20 000 Kč a se zbytkem uplatněného nároku poškozeného odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. K odvolání poškozeného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 7. 2024, č. j. 50 To 161/2024-866, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné uložil povinnost zaplatit poškozenému D. K. na náhradě nemajetkové újmy částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 15. 5. 2021 do zaplacení. Se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy pak poškozeného podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná H. H. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Pavla Cinka, LL.M., dovoláním s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. V jeho odůvodnění namítla, že v dosavadním řízení nebylo prokázáno, že se vytýkaného jednání dopustila tak, jak je popsáno ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku okresního soudu. Skutkový stav podle ní nebyl zjištěn dostatečně a spolehlivě. Soud prvního stupně například pominul, že poté, co opustila s dcerou společnou domácnost, ji poškozený po několik měsíců zahrnoval SMS zprávami, v nichž se neustále omlouval za vše, co jí kdy udělal, a sliboval, že změní své chování a bude docházet na terapie. K závěru o její vině dospěl pouze na základě nepřímých důkazů, resp. na základě svědeckých výpovědí osob blízkých právě poškozenému. Ten má přitom na výsledku nynějšího trestního řízení eminentní zájem, neboť se jí chce pomstít a zároveň si zajistit důkazy pro občanskoprávní řízení o vrácení daru i pro případné řízení o změně péče o nezletilou dceru AAAAA. Soudy dále vůbec nezkoumaly, zda dovolatelka svým jednáním naplnila i subjektivní stránku přečinu křivého obvinění. Nepřihlédly k tomu, jakým způsobem v rozhodné době vnímala jednání poškozeného, což mohly zjistit nejen z její vlastní výpovědi, ale především ze znaleckého posudku PhDr. Bc. Martiny Rezkové, která uvedla, že u ní během spolupráce pozorovala strach a obavy ze msty od bývalého partnera. Dovolatelka dále zdůraznila, že na poškozeného sama nepodala trestní oznámení. K zahájení trestního stíhání D. K. došlo na základě jejího vyjádření ke společnému soužití, které předložila orgánu sociálněprávní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) ve věci úpravy péče o nezletilou dceru. Sám OSPOD pak situaci vyhodnotil tak, že celou věc včetně příslušných podkladů předal k prošetření orgánu činnému v trestním řízení, který ji následně předvolal k podání vysvětlení. Také při něm pouze popsala, jak probíhalo soužití s poškozeným, které bylo dlouhodobě toxické a konfliktní, a vyjádřila se k tomu, co prožívala a jakým způsobem to tehdy vnímala. Ostatně i znalkyně PhDr. Bc. Martina Rezková v rámci své výpovědi před soudem uvedla, že obviněná vzhledem ke své osobnosti mohla chování bývalého partnera (tj. jeho sexuální naléhání, vyžadování pohlavního styku i přes její gynekologické problémy, drsnější sexuální aktivity aj.) opravdu chápat již jako znásilnění a v tomto smyslu vědomě nefabuluje. Soudy patřičně nehodnotily ani lékařské zprávy, z nichž vyplývá, že dovolatelka je od roku 2014, kdy se poprvé odstěhovala od poškozeného, v péči psychiatra a užívá pravidelně antidepresiva, což ukazuje na to, že soužití s poškozeným ji negativně poznamenalo až do současnosti. 6. Výpovědi svědkyň J. J. T. a L. T. podle jejího názoru nelze brát za podstatné důkazy prokazující její vinu. Jedná se toliko o důkazy nepřímé, přičemž je logické, že ona sama, ale ani D. K., se svědkyním se svými problémy v partnerském vztahu dříve nezmiňovali. Svědkyně T. nadto připustila, že poškozený ji navštívil o víkendu před jejím výslechem v hlavním líčení. Ani tím se však okresní soud nezabýval. K svědkovi J. H. dovolatelka podotkla, že z předložených listinných podkladů, které jsou součástí procesního spisu, vyplývá, že jmenovaný ji v minulosti během manželství rovněž fyzicky napadal. Jeho výpověď v nynější věci tak považuje za důkazně bezcennou, resp. významnou jen potud, že je vždy schopna doložit svá tvrzení a že nemá zapotřebí si vytvářet nějaké smyšlené scénáře. Okresnímu soudu také vytýká, že nepřihlédl k výpovědi J. J. která se k vlastnímu intimnímu soužití s poškozeným vyjádřila tak, že na ní velmi často vyžadoval pohlavní styk, mnohdy i v přítomnosti dítěte, docházelo mezi nimi k častým hádkám a občas z jeho strany i k fyzickému napadání. Opomenuty zůstaly rovněž závěry psychiatrických a psychologických znaleckých posudků PhDr. Karla Bröckla a Mgr. Petry Sumcovové, z nichž vyplynulo, že poškozený je sebestředný, trpí smíšenou poruchou osobnosti s narcisistickými rysy, projevuje despekt vůči odlišným názorům a stanoviskům, prezentuje sám sebe v lepším světle, než jaký je ve skutečnosti, je zvýšeně senzitivní na kritiku a odmítnutí, má nedostatečný vhled do důsledků svého jednání, je méně citlivý k potřebám a pocitům druhých lidí, má silné potřeby pozornosti a blízkosti, kvůli nimž – jestliže nejsou naplněny – se uchyluje i k méně přijatelnému chování, v němž se mohou objevit i výbuchy negativních emocí, a že nynější trestní stíhání může pojímat jako mstu a příležitost získat „plusové body“ pro řízení o úpravě styku s dcerou, které je zajisté připraven opětovně vyvolat. 7. Obviněná odmítla i další úvahy, jimiž soudy odůvodnily své přesvědčení o tom, že bývalého partnera lživě obvinila z trestné činnosti. Nepovažuje za podstatné, že se v minulosti se sexuálním násilím ze strany poškozeného nesvěřovala slyšeným svědkyním, ani to, že se s ním později intimně stýkala. To totiž podle ní neznamená, že s pohlavními styky vnitřně souhlasila a netrpěla je jen proto, aby od poškozeného měla tzv. „pokoj“, resp. že neuvažovala tak, že pokud se mu nepodvolí, bude to pro ni mít daleko horší důsledky. Právě o této variantně skutkového děje vypovídají předložené SMS zprávy, kterými ji poškozený častoval a z nichž je zřejmé, že sex si na ní vynucoval mimo jiné i různými výhrůžkami a podmiňoval tím i další finanční pomoc, kterou jí bude jako invalidní důchodkyni poskytovat. K této elektronické komunikaci však soudy opět nezaujaly podrobnější stanovisko. Její trestní odpovědnost za křivé obvinění dovodily bez toho, aby zohlednily zásadu