3 Tdo 371/2021 – Nejvyšší soud

3 Tdo 371/2021-1144 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2021 o dovolání, které podal obviněný F. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 6 To 91/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 8/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného F. S. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2020, sp. zn. 39 T 8/2020, byl obviněný F. S. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) k § 140 odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 28. 1. 2020 v době kolem 2:20 hodin, ve XY, na ulici XY, kam jej před tím přivezl jako taxikář F. B., nar. XY, jehož obžalovaný pozval k sobě domů, kde se jej snažil pod různými záminkami přibližně 45 minut zdržovat, vedl hovor na téma možného napadení a usmrcení, či zahlazení stop takového činu, aby následně na chodbě u vstupních dveří do suterénní části rodinného domu, pod vlivem alkoholu a po požití pervitinu, v okamžiku, kdy poškozenému předal klíče od vstupních dveří se slovy, aby odemkl, a tento se k němu otočil zády, F. B. zezadu zasadil loveckým tesákem o délce čepele 16 cm jednu ránu do levé strany krku, kdy tímto mu způsobil bodně řeznou ránu na zadní straně krku délky 6 cm, orientovanou šikmo zprava shora doleva dolů s bodným kanálem hloubky 12 cm a zasažením kůže, podkoží, svalstva a menších cév a nervů s výrazným krevním výronem v měkkých tkáních levé strany krku, načež se F. B. k němu otočil a obžalovaný se mu nožem snažil zasadit druhou ránu, ale F. B. proti noži nastavil ruku, kdy tímto mu způsobil povrchní řeznou ránu třetího prstu levé ruky délky 1,5 cm a povrchní řeznou ranku pátého prstu levé ruky délky 0,5 cm, přičemž si musel být vědom toho, že úderem shora uvedeným nožem do oblasti krku, v místě, kde se ve vzdálenosti do 3 cm od bodného kanálu nachází důležité struktury jako velké cévy, větší nervy, krční orgány, páteř, prodloužená a krční mícha, reálně hrozilo jejich vážné poranění mající charakter bezprostředního ohrožení života, kdy jen shodou okolností, k žádnému takovému následku nedošlo. Za to byl odsouzen podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to loveckého nože s odlomenou špičkou. Podle § 81b odst. 1 tr. ř. bylo rovněž rozhodnuto o zničení zajištěné sušené rostlinné hmoty s obsahem THC o hmotnosti 0,9 gramů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rovněž rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, IČ: 41197518, majetkovou škodu ve výši 40.802 Kč. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2020, sp. zn. 39 T 8/2020, podali obviněný a jeho matka B. S. odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 6 To 91/2020, a to tak, že z podnětu podaných odvolání obviněného F. S. a jeho matky B. S. podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a za splnění podmínek daných ustanovením § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 28. 1. 2020 v době kolem 2:20 hodin, ve XY, na ulici XY, kam jej před tím přivezl jako taxikář F. B., nar. XY, jehož obžalovaný pozval k sobě domů, kde se jej snažil pod různými záminkami přibližně 45 minut zdržovat, vedl hovor na téma možného napadení a usmrcení, či zahlazení stop takového činu, aby následně na chodbě u vstupních dveří do suterénní části rodinného domu, pod vlivem alkoholu a po požití pervitinu, v okamžiku, kdy poškozenému předal klíče od vstupních dveří se slovy, aby odemkl, a tento se k němu otočil zády, F. B. zezadu zasadil loveckým tesákem o délce čepele 16 cm jednu ránu do levé strany krku, kdy tímto mu způsobil bodně řeznou ránu na zadní straně krku délky 6 cm, orientovanou šikmo zprava shora doleva dolů s bodným kanálem hloubky 12 cm a zasažením kůže, podkoží, svalstva a menších cév a nervů s výrazným krevním výronem v měkkých tkáních levé strany krku, načež se F. B. k němu otočil a obžalovaný se mu nožem snažil zasadit druhou ránu, ale F. B. proti noži nastavil ruku, kdy tímto mu způsobil povrchní řeznou ránu třetího prstu levé ruky délky 1,5 cm a povrchní řeznou ranku pátého prstu levé ruky délky 0,5 cm, přičemž si musel být vědom toho, že úderem shora uvedeným nožem do oblasti krku, v místě, kde se ve vzdálenosti do 3 cm od bodného kanálu nachází důležité struktury jako velké cévy, větší nervy, krční orgány, páteř, prodloužená a krční mícha, reálně hrozilo jejich vážné poranění mající charakter bezprostředního ohrožení života, kdy jen shodou okolností, k žádnému takovému následku nedošlo. Za to byl odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to loveckého nože s odlomenou špičkou. Podle § 81b odst. 1 tr. ř. bylo rovněž rozhodnuto o zničení zajištěné sušené rostlinné hmoty s obsahem THC o hmotnosti 0,9 gramů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rovněž rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, IČ: 41197518, majetkovou škodu ve výši 40.802 Kč. II. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 6 To 91/2020, podal obviněný F. S. dovolání (č. l. 1126–1131) v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný namítl, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu vraždy, přičemž konkrétně zpochybnil naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu. Uvedl, že si nic nepamatuje a poškozený F. B. ve své výpovědi neuvádí žádné zásadní skutečnosti. Z toho, že poškozeného zdržoval ve svém bytě, vedl „divné řeči“ a přiložil mu nůž na krk nelze podle něj usuzovat na naplnění subjektivní stránky zločinu vraždy, k čemuž poukázal na rozhodnutí R 20/1969, které uvádí, že demonstrativní či teatrální chování zpravidla nesvědčí o úmyslu vraždu provést. Z takového druhu chování lze podle obviněného spíše dovodit, že u něj nebyl dán úmysl poškozeného usmrtit. Pokud by takový úmysl měl, je otázkou, proč by tak například neučinil za vhodnějších okolností ve sklepní místnosti, která je oddělena od ostatních částí domu a nejsou z ní slyšet žádné zvuky. Ve vztahu k zpochybnění naplnění subjektivní stránky trestného činu uvedl, že z provedených důkazů nevyplynulo, jakým motivem byl při svém útoku veden, přičemž pro závěr o jeho motivu nelze použít závěry znalkyně PhDr. Mohammadi, jak činí nalézací soud v odst. 64 svého rozsudku, neboť její závěry nejsou natolik kategorické, aby na jejich podkladě mohl být činěn jeden z klíčových závěrů o jeho vině. Nelze ani přisvědčit úvaze o možném majetkovém motivu, kterou soud založil na tom, že obviněný neměl finanční prostředky a mohl se tak snažit odvrátit zaplacení částky 100 Kč. Tento závěr je pouhou spekulací nalézacího soudu, kdy sám poškozený vypověděl, že zaplacení částky ho až tak nezajímalo, a stejně tak z dokazování neplyne, že by u sebe měl finanční prostředky, o které by obviněný mohl usilovat. Nelze tedy uvažovat ani o případném majetkovém motivu jeho jednání. Dále dovolatel kritizoval závěry nižších soudů stran způsobu provedeného útoku, kdy zdůraznil, že ze zasažení útočné rány do krku automaticky nevyplývá úmysl poškozeného usmrtit. Poukázal na to, že se nacházel ve stavu tzv. kombinované opilosti návykovými látkami, a umístění rány mohlo být ovlivněno daleko spíše tímto stavem. Závěr o úmyslném útoku proti poškozenému do oblasti krku proto nemůže obstát. Rovněž zpochybnil závěr odvolacího soudu, že intenzita působícího násilí svědčí o tom, že se z jeho strany jednalo o cílené a razantní bodnutí. Samotná intenzivní síla podle obviněného totiž nevylučuje, že se mohlo jednat o máchání či ohánění nožem, zvláště za situace zhoršené koordinace obviněného silně ovlivněného požitými návykovými látkami. Dovolatel rovněž brojil proti závěru nalézacího i odvolacího soudu, že jen díky shodě šťastných náhod nedošlo k zasažení důležitých struktur, k čemuž stačilo, aby byl bodný kanál posunut o několik centimetrů. Ze znaleckého posudku MUDr. Krajsy podle dovolatele vyplývá, že pokud by šla rána ještě