3 Tdo 38/2017 – Nejvyšší soud

3 Tdo 38/2017-40 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2017 o dovolání, které podal obviněný JUDr. L. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 9 To 51/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 40/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného JUDr. L. H. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Krajského soud v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 17 T 40/2015, byl obviněný JUDr. L. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „v době od 20. 10. 2011 do 13. 11. 2012 v T. a v D. jako předseda představenstva a generální ředitel společnosti Zoologická zahrada Tábor-Větrovy, a. s., IČ 27609898, se sídlem Praha 10 – Horní Měcholupy, Nad Přehradou 408, se záměrem tuto obchodní společnost neoprávněně obohatit vylákal od různých poškozených finanční prostředky tím způsobem, že nejméně v 7 případech s nimi uzavřel smlouvy o půjčkách a investicích na provoz zoologické zahrady, na základě kterých od nich převzal finanční prostředky, přestože si byl vědom nepříznivé ekonomické situace společnosti, nedostatku zdrojů jejích příjmů a toho, že nebude schopna převzaté finanční prostředky vrátit a převzatým smluvním závazkům ve lhůtách splatnosti ani později dostát, což věřitelům zatajil, a převzaté peníze následně řádně nevrátil, když takto konkrétně“, (dále podrobně popsáno pod body 1–7), přičemž uvedeným jednáním způsobil poškozeným CENTROPEN, a. s., Ing. L. Č., Ing. Z. K., P. K. a P. K. škodu ve výši 10.565.000 Kč. Za to byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti v trvání 6 (šesti) let spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu či jeho člena, prokuristy a osoby zmocněné k obchodnímu vedení obchodních korporací a družstev. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozeným: 1) CENTROPEN, a. s., IČ 00142492, se sídlem Dačice, Třída 9. května 161, částku 5.000.000 Kč, 2) Ing. Z. K., bytem S. Ú., K H. ..., částku 600.000 Kč, 3) P. K., bytem T., M. ..., částku 100.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození CENTROPEN, a. s., Ing. Z. K. a P. K. odkázání se zbytkem svých uplatněných a soudem nepřiznaných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. l tr. ř. byl poškozený P. K., bytem B., T. ..., odkázán s celým uplatněným a soudem nepřiznaným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 17 T 40/2015, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozhodnutí. O odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 9 To 51/2016, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 9 To 51/2016, podal obviněný JUDr. L. H. dovolání (č. l. 1700–1702), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. V rámci argumentace uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., obviněný namítá podjatost všech soudců a přísedících Krajského soudu v Českých Budějovicích a současně všech soudců a přísedících všech soudů v obvodu Vrchního soudu v Praze, s tím, že nejsou schopni v této věci rozhodovat nestranně a nezaujatě. Přičemž opakovaně namítal podjatost a současně se domáhal přikázání věci jiným soudům. O jeho námitkách nebylo beze zbytku a řádně rozhodnutu, především ve vztahu k námitce podjatosti všech soudců a přísedících všech soudů v obvodu Vrchního soudu v Praze. Má tedy za to, že tímto bylo porušeno jeho právo na nestranné posouzení věci a s tím spojené právo na spravedlivý proces. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl nesprávnou aplikaci právní normy při posuzování trestní odpovědnosti, kdy má za to, že pokud by vůbec byla naplněna subjektivní a objektivní stránka daného trestného činu, mělo být trestní řízení vedeno proti právnické osobě, jelikož k obohacení došlo na její straně. Nikdy nejednal jako fyzická osoba, nýbrž jako statutární orgán právnické osoby Zoologická zahrada Tábor-Větrovy, a. s., avšak nikoliv s úmyslem kohokoliv uvést v omyl či něčeho vylákat, popř. cokoliv zamlčovat či zkreslovat. Uvedené ostatně vyplývá ze všech listinných důkazů založených ve spise, či svědeckých výpovědí a ostatně i z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který konstatoval, že nebylo zjištěno, že se obviněný trestným činem sám obohatil. Dále uvedl, že nesprávně právně byl posouzen také institut Smlouvy o půjčce a Smlouvy o poskytnutí investice, přičemž se jedná o dva naprosto rozdílné finanční instituty a soudy mezi nimi nečinily žádného rozdílu. Odvolací soud všechny finanční prostředky vydává za půjčky, což se však neshoduje se skutečností. Taktéž uvedl, že údajně poškozený Ing. L. Č. se nepřipojil k trestnímu řízení, což nebylo odvolacím soudem nikterak reflektováno. Má taktéž za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil všechny okolnosti stran možnosti splacení předmětných půjček, jež obviněný měl. V této souvislosti poukázal na nedoplacenou platbu za projekt v D. či směnku vydanou společností Lumen E.D., s. r. o. V souvislosti s předmětnou směnkou obviněný rozsáhle popisuje majetkové poměry společnosti Lumen E.D., s. r. o., a soudní řízení o zaplacení směnečného peníze z předmětné směnky, kdy má za to, že postup Krajského soudu v Českých Budějovicích ve všech věcech týkajících se jeho osoby je velmi účelový a zaujatý a stejně tak se mu jeví i rychlé rozhodnutí odvolacího soudu v jeho trestní věci. Odvolacímu soudu taktéž vytýká nesprávný přístup k oceněnému majetku Zoologické zahrady Tábor-Větrovy, což má zásadní význam pro posouzení celé věci. Na základě posudků Ing. Zdeňka Kubísky, a. s., a Ing. Cihláře stran majetku společnosti obviněný sjednával předmětné půjčky s vědomím, že jejich vrácení bude vzhledem k majetku společnosti možné. Poukázal taktéž na situaci stran možnosti zpeněžení nemovitého majetku, konkrétně přeměny zemědělského půdního fondu na pozemky stavební a jejich následný prodej. Závěrem obviněný namítá nezákonnost získaných důkazů při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků, které však byly nařízeny v jiné trestní věci, přičemž nebyly dodrženy procesní předpisy zejména ve vztahu k § 85b tr. ř. Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud shledal podané dovolání jako důvodné a dále postupoval podle § 265k tr. ř. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), a to v rámci vyjádření doručenému dne 23. 11. 2016, sp. zn. 1 NZO 1235/2016 (č. l. 1720–1721). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitky obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. s odkazem na teoretická východiska a předchozí rozhodnutí soudů stran namítané podjatosti nepovažuje za důvodné. Přičemž lze konstatovat, že obviněný v podstatě poměr k věci či dotčeným orgánům ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř., nenamítá. Námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce taktéž nepovažuje za důvodné. Námitky obviněného, že měla být v dané věci stíhána osoba právnická nikoliv fyzická s ohledem na tuzemskou zásadu souběžné, vzájemně nezávislé trestní odpovědnosti fyzické a právnické osoby nemohou obstát. Ani zbývající námitky obviněného nemohou obstát, kdy ze skutkových zjištění je zcela zřejmé, že obviněný beze zbytku naplnil všechny znaky skutkové podstaty podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kdy se státní zástupce zcela ztotožňuje se závěry soudů a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění jejich rozhodnutí. Zbývající část námitek ve vztahu k nezákonně získaným důkazů považuje taktéž za nedůvodné a závěrem uvádí, že ve věci nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy postupovaly zcela v souladu s procesními předpisy a jejich rozhodnutí jsou plně přezkoumatelná. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovo