3 Tdo 43/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 43/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 2. 2025 Spisová značka:3 Tdo 43/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.43.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5 tr. ř. § 196 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 43/2025-212 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. M. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, č. j. 10 To 224/2024-159, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 140/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 6. 2024, č. j. 16 T 140/2023-133, byl obviněný uznán vinným přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Za prvé dva přečiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 z 8. 1. 2024, sp. zn. 4 T 103/2023, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok s ostrahou, kdy současně byl zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za třetí přečin pak byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 měsíců s ostrahou. Obviněný byl také zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené firmě Pekařství u Píchů, s.r.o., 12 954 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný přečinů dopustil zjednodušeně řečeno tím, že a) navzdory uloženému zákazu řízení motorových vozidel řídil jednak dne 21. 10. 2023 ve večerních hodinách Mercedes-Benz ve XY a jednak dne 26. 10. 2023 v časných ranních hodinách Ford Tranzit v Praze [přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], b) v době od 21. do 29. 10. 2023 jako řidič a závozník firmy Pekařství u Píchů, s.r.o., vybral u koncových zákazníků hotovost 23 854 Kč, které řádně zaměstnavateli neodevzdal a peníze si ponechal pro svou potřebu (přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku), c) od února 2022 do 12. 2. 2024, kdy nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, kromě částky 37 000 Kč uhrazené postupně v šesti platbách, úmyslně řádně neplnil vyživovací povinnost na děti AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), která byla konkretizována schválenou dohodou rodičů z prosince 2016, v níž se zavázal přispívat na výživu dcery AAAAA částkou 3 500 Kč měsíčně a syna BBBBB částkou 2 500 Kč měsíčně, vždy do každého 20. dne v měsíci předem, ač bylo v jeho možnostech a schopnostech vyživovací povinnost plnit v plné výši, a dluží za uvedené období 107 000 Kč (úmyslný přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku). 3. Odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 9. 2024, č. j. 10 To 224/2024-159, zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. To opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h), vždy ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Své námitky nestrukturoval primárně podle jednotlivých dovolacích důvodů, ale uspořádal je především v rozčlenění stíhaného jednání na jednotlivé skutky. 5. K prvému skutku (zakázané řízení) shledal naplněným dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v tom, že ačkoliv prohlásil svou vinu, prvostupňový soud odmítl k tomuto přihlédnout jako k polehčující okolnosti. Tento chybný postup nenapravil ani odvolací soud, který toto pochybení bagatelizoval tím, že prvostupňový soud použil neobratnou formulaci, ale že z výměry trestu je zřejmé, že i prohlášení viny při stanovení výměry trestu náležitě zohlednil. Formulace prvostupňového soudu však nebyla neobratná, ale explicitní a neumožňující žádný prostor pro odlišnou interpretaci. Dovolatel uzavřel, že zákonná povinnost zohlednění prohlášení viny při stanovení výměry trestů byla coby otázka hmotného práva posouzena nesprávně. 6. K druhému přečinu (zpronevěra) obviněný shledal naplněným dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a to v alternativě, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Upozornil, že rozhodným skutkovým zjištěním bylo, jak probíhal výběr tržeb a jejich odevzdávání ve firmě, kde pracoval. Prvostupňový soud označil dovolatelovu obhajobu o tom, že ve firmě byl chaos, za nepravdivou a skutková zjištění učinil z výpovědí pracovníků firmy – Píchové, Píchy a M. Obviněným poptávané výslechy pracovníků firmy T. a S. soudy zamítly jako nadbytečné s argumentací, že rozhodné okolnosti již byly provedeným dokazováním spolehlivě prokázány. Dovolatel namítl, že za nadbytečný nemůže být označen důkaz, kterým má být vyvráceno to, co soud považuje za prokázané. Pokud tedy soudy zamítly zmíněné výslechy svědků jako nadbytečné, ale následně považovaly za prokázaný skutkový závěr, který dovolatel chtěl skrze tyto svědecké výpovědi vyvrátit, pak institut nadbytečného důkazu vyložily přesně opačně, než jaký je jeho skutečný význam. Jestliže totiž soudy vyšly z úvahy, že na věc si již názor vytvořily, a proto je další dokazování nadbytečné, pak takový postup je v rozporu buď se zásadou přímosti, anebo se zásadou materiální pravdy. Tedy buď má soud za to, že by navržené důkazy jeho názor stejně nezměnily, čímž porušuje zásadu přímosti, neboť nepřípustně hodnotí důkazy, které vůbec neprovedl. Anebo soud připouští, že provedení navržených důkazů by jeho názor změnit mohlo, ale přesto je neprovede, a tím porušuje zásadu materiální pravdy. 7. Ve vztahu k třetímu skutku (neplacení výživného) obviněný dovodil naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil v jeho prvé alternativě, totiž že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. To vztáhl k tomu, že odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, že příjem obviněného činil 70 000 Kč měsíčně, ačkoliv tomuto zjištění nepředcházelo žádné dokazování. Údaj o takovém příjmu totiž pocházel z vyjádření obviněného v jiném řízení, a to v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 4 T 103/2023. Listiny z tamního řízení se sice nacházejí ve spisu v nyní řešené věci, ale jen kvůli uložení souhrnného trestu, a nikoliv proto, že by se jimi provádělo dokazování k otázce dovolatelových příjmů. Navíc takové dokazování by bylo v rozporu se zásadou bezprostřednosti, podle níž platí, že pokud soud chce z výpovědi obviněného zjišťovat výši jeho příjmů, má tak činit právě skrze jeho výpověď v aktuálním řízení, a nikoliv prostřednictvím protokolu o jeho výpovědi z řízení jiného. 9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. opřel obviněný o to, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily subjektivní a objektivní stránku přečinu zanedbání povinné výživy. Ve vztahu k objektivní stránce měly nejprve vyřešit předběžnou otázku, zda a v jaké výši měl dovolatel svou vyživovací povinnost plnit. Přitom měly vzít v potaz úpravu občanského zákoníku, podle něhož je účelem vyživovací povinnosti zajistit shodnou životní úroveň dítěte a rodiče, a v rámci toho zohlednit jednak, že dovolatel musí živit i sám sebe (což je objektivizováno institutem nezabavitelné částky) a jednak, že vyživované dítě získalo jiného živitele v podobě nového partnera druhého rodiče. Dle výpovědi dovolatelovy manželky přispívá její partner do společné domácnosti částkou 8 000 Kč měsíčně. Tuto podstatnou okolnost prvostupňový soud nezohlednil, neboť nový partner je podle § 885 občanského zákoníku povinen o dítě ve společné domácnosti pečovat, přičemž péče je neoddělitelně spjata s výživou. Pokud tedy soudy okolnost nového živitele nevzaly v úvahu, je jejich hmotněprávní posouzení neúplné a tudíž nesprávné. 10. Z hlediska subjektivní stránky dovolatel upozornil, že by muselo být prokázáno, že vyživovací povinnost záměrně neplnil. Na jeho schopnost plnit výživné stanovené v opatrovnickém řízení soudy usuzovaly z toho, že obviněný disponoval zálohou od svého klienta ve