3 Tdo 464/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 464/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 7. 2025 Spisová značka:3 Tdo 464/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.464.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 464/2025-652 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný Bc. Th. Simeon Hýbl, trvale bytem Bohumín 148, na doručné adrese 2203 Prestigious Lane, Apt N Charlotte 28269, North Carolina, USA, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 5. 2024, č. j. 55 To 292/2023–583, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 181/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. Th. Simeona Hýbla odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 7. 2023, č. j. 2 T 181/2020–532, bylo rozhodováno o obviněném Simeonu Hýblovi a jím ovládané právnické osobě GOLD & BROTHERS PRODUCTION s.r.o. Osud této právnické osoby není pro dovolací řízení podstatný, neboť právnická osoba tento mimořádný opravný prostředek nepodala. Obviněný Simeon Hýbl byl citovaným rozsudkem uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 let. Poškozená společnost PT.PAVI s.r.o. byla s celým uplatněným a soudem nepřiznaným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že jako jednatel firmy GOLD & BROTHERS PRODUCTION s.r.o. uzavřel komisionářské smlouvy jednak s firmou PT.PAVI s.r.o. (dále PT.PAVI) ovládanou Pavlou Turečkovou a jednak s firmou PRETIS s.r.o. (dále jen PRETIS) ovládanou Milanem Maršíkem, na základě nichž převzal od jmenovaných firem do komisního prodeje zlaté šperky, avšak následně · v průběhu prosince 2018 a ledna 2019 nereagoval na ústní telefonické ani písemné výzvy Pavly Turečkové k provedení vyúčtování a vrácení neprodaného zboží, uzavřel jím provozovanou prodejnu zlatnictví, ukončil svou činnost, zlaté šperky ani zčásti nevrátil, čímž přivodil poškozené firmě PT.PAVI škodu 1,27 milionů Kč, · poté, co část šperků převzatých od PRETISu prodal a PRETISu uhradil, zcela uzavřel prodejnu svého zlatnictví, ukončil svou činnost a zbylé šperky nevyúčtoval, neuhradil, nereagoval na výzvy k vrácení zboží a stal se nekontaktním, čímž PRETISu způsobil škodu ve výši 182 449 Kč. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Proti němu podali odvolání jednak obviněný i jím ovládaná právnická osoba GOLD & BROTHERS PRODUCTION s.r.o. a jednak státní zástupce, který tak učinil v neprospěch obviněného Simeona Hýbla. Zatímco odvolání obviněného i právnické osoby byla zamítnuta, k odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 55 To 292/2023-583, prvostupňový rozsudek zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému Simeonu Hýblovi a znovu jej odsoudil k trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 let. V ostatním zůstal prvostupňový rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek druhostupňového soudu napadl odvoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obviněný Simeon Hýbl. Opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Patrně písařskou chybou zaměnil paragrafové označení uplatněných dovolacích důvodů a jejich věcné vymezení. S obsahem provedených důkazů shledal zjevný rozpor, pokud nižší soudy učinily skutkové zjištění o naplnění objektivní stránky zločinu zpronevěry, ačkoliv jednatelka firmy PT.PAVI Turečková byla opakovaně vyzývána obhajobou, aby si svěřené zlato vyzvedla (a nemohlo tak dojít k „přisvojení“ cizí věci), a ačkoliv z faktury a dohody o narovnání uzavřené s PRETISem vyplývá, že předané zlato nepředstavovalo ve vztahu k obviněnému „věc cizí“. Obviněný dále dovodil nesprávné právní posouzení skutku ve vztahu jednak k chybnému výkladu soukromoprávní úpravy týkající se místa plnění nepeněžitých závazků, jednak k objektivizaci škody způsobené firmě PT.PAVI a konečně k otázce, kdy mělo dojít k úmyslnému dokonání zpronevěry vůči této poškozené firmě. 5. Obviněný upozornil, že výroková část popisu skutku nemá ve vztahu k datu údajného dokonání zpronevěry oporu v odůvodnění odsuzujícího rozsudku, případně absentuje jakýkoliv časový údaj, kdy měla zpronevěra být dokonána. U poškozené firmy PT.PAVI obsahuje popis skutku datum „31. 1. 2019“ jako moment dokonání zpronevěry, aniž by tento datum byl jakkoliv odůvodněn, byť i nepřímým odkazem na komisionářskou smlouvu, a to vše za situace, kdy se o tomto datu nezmiňuje ani svědkyně Turečková. Ve skutkové větě přitom nelze uvádět jiné skutečnosti než ty, které mají oporu v provedeném dokazování. V případě PRETISu pak časové vymezení dokonání zpronevěry zcela absentuje, což je důsledek nedostatečně provedeného dokazování, kdy ani při podrobnějším studiu svědecké výpovědi svědka Maršíka nelze konkrétní datum, kdy měl obviněný zlaté šperky vrátit, jakkoliv dovodit. Z hlediska naplnění objektivní stránky zpronevěry je přitom naprosto klíčové právě objasnění okamžiku, kdy mělo dojít k tzv. přisvojení cizí věci a tedy od kterého byli oba svěřitelé trvale vyloučeni z dispozice se svými věcmi. 6. Způsob, jakým pachatel zpronevěry naložil se svěřenou věcí, sice není relevantní pro naplnění subjektivní stránky, je však významný pro samotné posouzení, zda došlo k jejímu přisvojení. Obviněný se ohradil proti závěru, že se nemohl vyvinit z protiprávního jednání tím, že pověřil svého otce E. H., aby kontaktoval Turečkovou a vrátil jí zlaté šperky. Argumentace nižších soudů o tom, že obviněný byl nekontaktní, svědčí o nepřípustné selekci důkazů, neboť v řízení byly provedeny listiny osvědčující opakované výzvy obhájce obviněného, aby si Turečková zlaté šperky vyzvedla. Dovolatel odmítl, že by Turečkovou trvale vyloučil z dispozice se zlatými šperky, pokud požádal svého otce, aby ji kontaktoval a vyzval ji k vyzvednutí šperků. Za neobhajitelný označil dovolatel právní výklad nižších soudů, podle nichž měl jeho otec Turečkové dovézt zlato do její provozovny. Obviněný upozornil, že jeho otec dostal jasný pokyn, a to kontaktovat Turečkovou a vyzvat ji, aby si zlato vyzvedla, takže jakákoliv jiná dispozice z otcovy strany by byla jasným porušením pověření. Navíc takové jednání je v rozporu s § 1955 občanského zákoníku o plnění nepeněžitého dluhu v sídle dlužníka. Zde nižší soudy nesprávným výkladem soukromoprávního předpisu naplnily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 7. Výhrady obviněný vznesl i ke stanovení ceny šperků, kdy nižším soudům vyčetl, že neopatřily revizní znalecký posudek a spokojily se se znaleckým posudkem, který neobsahoval žádné komparativní materiály znalce a který navíc oceňoval pouze obvyklou cenu zlata od PT.PAVI a nikoliv též od PRETISu. Pochybnosti o škodě způsobené firmě PT.PAVI pak budí i to, že tato firma byla na civilní řízení odkázána s celým škodním nárokem, a nikoli jen v rozsahu převyšujícím škodu objektivizovanou znaleckým posudkem. 8. U PRETISu porušily soudy obou stupňů zásadu presumpce neviny, když v pochybnostech nerozhodly zprošťujícím rozsudkem a vyšly nekriticky pouze z výpovědi svědka Maršíka, jenž tvrdil, že zlato obviněnému bylo předáno za účelem komise, ačkoliv faktura o prodeji části zlata tuto svědeckou výpověď ani nepotvrzuje, ani nevyvrací. Také dohoda o narovnání setrvává na sporné povaze smluvního závazku, kdy PRETIS má za to, že šlo o závazek z komisního prodeje, zatímco dovolatelova firma GOLD & BROTHERS PRODUCTION s.r.o. zaujímala stanovisko, že zlato jí bylo prodáno. Přesvědčivé – tj. pochybnosti nevzbuzující – objasnění pojmu dispozice s věcí buď vlastní na straně jedné anebo cizí na straně druhé přitom bylo významné nejen z hlediska naplnění objektivní stránky zpronevěry, ale taktéž z hlediska subjektivní stránky tohoto trestného činu. Obviněný uzavřel, že z dokazování tak bez pochybností neplyne, zda v případě šperků od PRETISu nakládal s věcí cizí či vlastní. 9. Dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací rozsudek ve vztahu jak k němu, tak i ke společnosti GOLD & BROTHERS PRODUCTION s.r.o., a aby odvolacímu soudu přikázal věc