3 Tdo 466/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 466/2025-635 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, č. j. 10 To 90/2024-534, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 4/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, č. j. 9 T 4/2024-476, uznal obviněného P. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024), kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: v nočních hodinách přesně nezjištěného dne s největší pravděpodobností v období let 2016 až 2017, v místě bydliště na adrese XY, okres XY, poškozenou nezletilou AAAAA (pseudonym), narozenou XY, jejíž věk znal, přiměl, aby s ním šla spát do ložnice, kde si musela ulehnout do manželské postele, kam k ní přilehl nahý, a zneužívaje toho, že neměla náležitý náhled na protiprávnost jeho jednání, smyslu jeho jednání nerozuměla a účinnou obranu nebyla schopna vyvinout i pro celkové ztuhnutí těla, neboť byla jeho jednáním zcela zaskočena, za účelem svého sexuálního uspokojení, nejprve uchopil její ruku, kterou si přiložil a přidržoval na obnaženém penisu, a přestože začala plakat, jí následně vysvlékl pyžamové kalhoty a po roztažení nohou olizoval na jejím přirození, přičemž v důsledku tohoto jeho jednání se u poškozené postupně začaly projevovat stupňující se psychické obtíže, které nejméně na podzim roku 2022 vedly k plnému rozvoji do současné doby přetrvávající posttraumatické stresové poruchy v závažné formě, pro kterou byla po dobu více jak 6 týdnů podstatnou měrou negativně ovlivněna kvalita jejího každodenního života, když zejména trpí úzkostně depresivní symptomatikou, panickými atakami, strachem z lidí na ulici i v interiéru, kdy se zamyká ve vlastním pokoji, aby někdo neznámý nevstoupil dovnitř jako tenkrát obviněný, častým úzkostným ohlížením se na ulici za mnohými muži, v nichž mnohdy „vidí“ jeho, stupňující se emoční nestabilitou, genderovou dysforií, začala se i sebepoškozovat a mít suicidální ideace a disociativní projevy, kdy ke korekci jejích obtíží byla nezbytně nutná jednak hospitalizace na psychiatrii a jednak dlouhodobá medikace antidepresivy, anxiolytiky a neuroleptiky a poškozenou i nadále aktivně využívaná psychoterapeutická péče. 2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy v oblasti osobnostních práv částku 500 000 Kč a za ztížení společenského uplatnění poškozené nezletilé částku 500 000 Kč a dále nahradit škodu ve výši 23 200 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž napadl všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2025, č. j. 10 To 90/2024-534, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozené a nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost uhradit poškozené 200 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy v oblasti osobnostních práv a částku 23 200 Kč na náhradě škody. Se zbytkem uplatněných nároků odkázal poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že dovoláním napadl výrok o vině, trestu i náhradě škody. Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Ze stejných důvodů brojí i proti výše specifikovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. 5. Ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. podal obviněný, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, rovněž žádost o přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, konkrétně žádá o odložení vykonatelnosti výroku o trestu a povinnosti nahradit škodu. 6. Obviněný primárně namítl, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, konkrétně výrok o náhradě škody, je neurčitý a nepřezkoumatelný. Za výrazně závažnější pochybení považuje skutečnost, že odvolací soud nerozhodl o odvolání do výroku o vině a do výroku o trestu. Způsob rozhodnutí, jímž odvolací soud konstatoval, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn, resp. takový výrok podle něj trestní řád nezná. Proto se dovolatel táže, jakým způsobem bylo o této části odvolání rozhodnuto, tedy je přesvědčen, že v rozsudku odvolacího soudu absentuje výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. 7. Dále obviněný, přestože trvá na své nevině, namítl ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nesprávné právní posouzení skutku, protože byl odsouzen za trestný čin znásilnění podle § 185 tr. zákoníku. Tuto právní kvalifikaci nezměnil ani odvolací soud, který konal veřejné zasedání 14. 1. 2025, tedy v době účinnosti novely z. č. 166/2024 Sb., která zavedla do trestního zákoníku nový trestný čin sexuálního útoku § 185a tr. zákoníku. Podle dovolatele odvolací soud nereflektoval změnu trestního zákoníku v právní kvalifikaci jednání obviněného a tím porušil pravidla uvedená v § 2 a § 3 tr. zákoníku o užití pozdějšího zákona, je-li pro pachatele příznivější. 8. Podle dovolatele je naplněn i dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se odvolací soud nevypořádal s absencí důkazů, rozpory mezi provedenými důkazy vzájemně ani rozpory mezi důkazem a chybně učiněným závěrem soudu prvního stupně o informaci získané z důkazu. Obviněný má za to, že rozsudek odvolacího soudu trpí závažným nedostatkem relevantního odůvodnění. Podle dovolatele došlo oběma soudy k porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo a zásady presumpce neviny, protože skutková zjištění soudů nemají oporu v provedeném dokazování. Obhajoba je přesvědčena, že nebyly provedeny všechny dostupné a navrhované důkazní prostředky, čímž byla porušena i rovnost zbraní. 9. Dovolání bylo doplněno dokumentem psaným samotným obviněným, v němž namítá neschopnost Policie České republiky, soudů prvního i druhého stupně vypořádat se s důkazním břemenem, důkazy, doplněním dokazování, kdy obviněný žádal přibrání alespoň 3 znalců, kteří by se vyjádřili k jeho osobě i osobě poškozené, provedení konfrontace, rekognice, vyšetřovacích pokusů a rekonstrukce, a jiných důkazů. V tom spatřuje (zkráceně řečeno) porušení a potlačení práv obviněného v přípravném řízení a upření řádného a spravedlivého procesu. 10. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze napadený dovoláním a současně též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 9. 2024, č. j. 9 T 4/2024-476, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu projednal a rozhodl. 11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám. 12. Státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že dovolací argumentaci obviněného ohledně absence výroku vrchního soudu lze formálně podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nicméně je nedůvodná, protože odvolací soud vyčerpal v celém rozsahu vše, co bylo předmětem jeho rozhodování. Státní zástupce s pomocí judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu uzavřel, že výrok o částečném zamítnutí podaného odvolání z povahy věci vůbec nepřichází v úvahu. 13. Dovolací argumenty, které obviněný formálně správně podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce opět shledává věcně neopodstatněnými. Podle něj totiž jednání obviněného spočívající v olizování přirození poškozené je s odkazem na účel normy, jazykový výklad, komentářovou literaturu a judikaturu jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží. Tedy nelze dát obviněnému za pravdu a překvalifikovat jeho trestnou činnost na pouhý sexuální útok podle § 185a tr. zákoníku. Pokud jde o nemajetkovou újmu, státní zástupce připustil nedokonalé odůvodnění této části rozhodnutí, nicméně podle jeho názoru není namístě do výroku o náhradě nemajetkové újmy jakkoliv zasahovat, protože základ nároku poškozené byl zjištěn bez