3 Tdo 469/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 469/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 7. 2024 Spisová značka:3 Tdo 469/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.469.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Narovnání Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1 tr. zákoníku § 309 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 469/2024-207 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 11 To 40/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 94/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. Š. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2024, sp. zn. 3 T 94/2023, byl obviněný J. Š. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 15. 7. 2023 kolem půlnoci, v Hradci Králové, ulice XY, v obývacím pokoji rodinného domu, v průběhu hádky, uchopil za ruce svou bývalou přítelkyni K. B. a opakovaně ji, když vstávala, odhodil na bok gauče, který nebyl měkký, přitom ji kousnul i do malíčku na levé ruce, čímž poškozené způsobil poranění spočívající v oděrce kůže pravostranných partií hrudníku nad žeberním obloukem, oděrku kůže pravého boku nad lopatou kyčelní kosti, zlomeninu 8. a 9. žebra vpravo a krevní výron pod nehtem malíku levé ruky, kdy tato poranění si vyžádala ošetření na Klinice urgentní medicíny – urgentní chirurgie ve Fakultní nemocnici Hradec Králové a následnou léčbu ve výši nejméně 1 týdne. 2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Odborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČO: 47114321 se sídlem Roškotova 1225/1, 140 00 Praha 4 způsobenou škodu ve výši 3.509 Kč. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2024, sp. zn. 3 T 94/2023, podal obviněný odvolání, a to do všech jeho výroků. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 11 To 40/2024, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil v celém výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody na dobu 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 tr. zákoníku podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu, který bude vykonáván ve smyslu § 49 až § 51 tr. zákoníku, a podle § 85 odst. 1, 3 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu podmíněného odsouzení na 5 (pět) let a současně stanovil obviněnému přiměřenou povinnost spočívající v tom, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou svým jednáním způsobil. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. 6. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 11 To 40/2024, podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 189–193 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Obviněný úvodem svého dovolání uvedl, že se důkazní situace v projednávané věci nachází ve stavu „tvrzení proti tvrzení“, a je proto potřeba dbát zvýšených požadavků stran dokazování. Incident se odehrál takřka za zavřenými dveřmi za přítomnosti poškozené a obviněného. Obviněný považoval za důležité poukázat na to, že soudy opírají svá zjištění o výpovědi svědků, kteří incidentu fyzicky nebyli přítomni, přičemž „jejich vypovídající hodnota je vždy odvozena od té osoby, s níž je jakkoli emočně či jinak spjata“. Konkrétně se obviněný vymezil vůči svědectví M. V., když namítl, že bylo zcela opomenuto, že svědek měl v době konání hlavního líčení emoční a milostný vztah s poškozenou, se kterou pravděpodobně sdílel společnou domácnost, což vede k důvodnému přesvědčení o tom, že jeho výpověď mohla být zavádějící, předem připravená nebo domluvená. Jak poškozená, tak i tento svědek měli důvod k tomu, aby vypovídali zaujatě v neprospěch dovolatele. Z rozhodnutí odvolacího soudu však není zřejmé, jak se odvolací soud s touto okolností vypořádal. 8. Dále obviněný kritizoval postup obecných soudů, když neprovedly výslech jeho sousedů bydlících ve stejném rodinném domě, přestože z přiložené komunikace a výpovědi poškozené, jak jsou zachyceny na str. 4 úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 16. 7. 2023, vyplývalo, že byli v domě přítomni a mohli neshody mezi dovolatelem a poškozenou zaregistrovat. Jednalo se přitom o svědky, kteří by mohli poskytnout z hlediska objektivně vnímaného skutkového stavu spolehlivější výpověď než svědek M. V. Tato okolnost, ač musela být soudům známa, nebyla zaznamenána a obecné soudy se s ní nevypořádaly. 9. Obviněný rovněž v podaném dovolání rozebírá znalecký posudek MUDr. Miroslava Šafra, který uvedl, že příčinou zranění mohlo být odhození osoby poškozené působením cizí síly, avšak nevyvrátil, že by její zranění mohlo vzniknout i způsobem, který popisoval, tedy, že zranění vzniklo při přelézání 2,5 m vysokého plotu při útěku z rodinného domu. Orgány činné v trestním řízení se však takovou variantou odmítly zabývat. Obviněný připouští, že mezi ním a obviněnou došlo ke konfliktu, v rámci něhož mohlo dojít k podlitině na malíčku poškozené, avšak to by samo o sobě spadalo spíše do věcné působnosti norem správního práva. Vymezuje se proti hodnocení odvolacího soudu stran toho, jak mu bylo způsobeno zranění, a to řezná rána, kterou se odebral do koupelny vymýt a zastavit krvácení. V té době měla podle obviněného poškozená utéci z rodinného domu, přelézt plot, spadnout z něj a tím si sama přivodit zranění. Odvolací soud jeho tvrzení označil za účelová a nepodložená, a to toliko s odkazem na tvrzení poškozené či dvoudenní prodlevu mezi incidentem a pořízením lékařské zprávy. Nedává však smysl, že by zranil sám sebe či požadoval způsobení zranění od jiné osoby. Podle obviněného proti sobě stojí dvě verze jediných přímých svědků, přičemž znalec jako osoba nestranná dal de facto za pravdu oběma uváděným verzím skutkového děje. Zjištění o jiné možné variantě zranění poškozené bylo znalcem konstatováno až při jeho výslechu v hlavním líčení. Otázky předložené znalci ke zkoumání byly skrytě sugestivní a položeny tak, aby zjistily pravdivost a věrohodnost tvrzení poškozené, nikoliv též obviněného. Takto nastavené položení otázek znalci k vypracování znaleckého posudku porušuje zásadu presumpce neviny a postihuje celý navazující proces trestního řízení. 10. Obviněný taktéž brojil proti argumentaci odvolacího soudu týkající se dohody o neschválení narovnání. Hlavním argumentem odvolacího soudu pro závěr, že nebyly splněny základní předpoklady k využití institutu narovnání, byly předchozí vzájemné konflikty obviněného s poškozenou řešené vesměs v přestupkových řízeních. Sekundárním důvodem byla skutečnost, že nejednal s poškozenou pojišťovací institucí. Předchozí incidenty mezi poškozenou a obviněným ale nijak nedokládají neúčelnost ukončení trestního řízení formou tohoto odklonu. Předmětem zkoumání orgánů činných v trestním řízení má být při případném využití odklonu toliko požadavek dostatečného rozhodnutí ve smyslu toho, zda ukončení trestního řízení tímto způsobem bude dostačující k naplnění všech funkcí trestních sankcí. Z výpovědi poškozené před odvolacím soudem bylo ostatně zcela zřejmé, že se jejich vztahy ustálily do té míry, že k podobným incidentům již docházet nebude. Stran výtky o neuhrazení škody pojišťovně jakožto překážce pro využití institutu narovnání obviněný uvedl, že ustanovení § 309 odst. 1 písm. b) tr. ř. požaduje toliko učinit potřebné úkony k úhradě škody protiprávním jednáním způsobené, tedy vyvinout aktivitu. Obviněný bez problémů poskytl v tomto ohledu poškozené částku 100.000 Kč, lze tedy důvodně očekávat, že ohledně nároku pojišťovny ve výši 4.000 Kč nebude mít problém s jejím uspokojením. Bylo proto namístě postupovat v souladu se zásadou účelnosti a hospodárnosti trestního řízení, a poučit obviněného o doplnění předložené dohody o narovnání, aby mohla být schválena. 11. S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. ve spojení s § 265l tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soud