3 Tdo 522/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 522/2025-603 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. Č. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 8 To 29/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 88/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného V. Č. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 38 T 88/2023, byl V. Č. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že jako jediná osoba, která ovládala společnost Organization trade s.r.o., IČO: 07237057, se sídlem Voskovcova 1075/49, 152 00 Praha 5 – Hlubočepy, v úmyslu snížit daňovou povinnost společnosti, podal dne 25. 11. 2021 k Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územnímu pracovišti pro Prahu 5, přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen roku 2021, v němž úmyslně neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu na základě fiktivních faktur, které byly vykázány v kontrolním hlášení za říjen roku 2021, a to konkrétně: 1) od dodavatele HAKY PRAHA, s.r.o., IČO: 25607103, se sídlem Voskovcova 1130/30, 152 00 Praha 5 – Hlubočepy, a) fakturu č. 300352021, s datem uskutečněného zdanitelného plnění dne 31. 10. 2021, znějící na částku 330.045 Kč bez daně z přidané hodnoty, na základě které uplatňoval odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 69.309,45 Kč, b) fakturu č. 300362021, s datem uskutečněného zdanitelného plnění dne 31. 10. 2021, znějící na částku 279.300 Kč bez daně z přidané hodnoty, na základě které uplatňoval odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 58.653 Kč, 2) od dodavatele timegent s.r.o., IČO: 06103421, se sídlem Jankovcova 1535/2a, 170 00 Praha 7 – Holešovice, a) fakturu č. 202110006, s datem uskutečněného zdanitelného plnění dne 31. 10. 2021, znějící na částku 188.540 Kč bez daně z přidané hodnoty, na základě které uplatňoval odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 39.593 Kč, b) fakturu č. 202110005, s datem uskutečněného zdanitelného plnění dne 30. 10. 2021, znějící na částku 108.796 Kč bez daně z přidané hodnoty, na základě které uplatňoval odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 22.885 Kč, c) fakturu č. 20211003, s datem uskutečněného zdanitelného plnění dne 30. 10. 2021, znějící na částku 132.182 Kč bez daně z přidané hodnoty, na základě které uplatňoval odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 27.758 Kč, d) fakturu č. 202110002, s datem uskutečněného zdanitelného plnění dne 29. 10. 2021, znějící na částku 343.474 Kč bez daně z přidané hodnoty, na základě které uplatňoval odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 72.130 Kč, ačkoliv věděl, že společnost Organization trade s.r.o. tato uvedená zdanitelná plnění od společností HAKY PRAHA, s.r.o. a timegent s.r.o. nikdy nepřijala, čímž, ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územním pracovištěm pro Prahu 5, se sídlem Peroutkova 263/61, 150 00 Praha 5, úmyslně zkrátil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen roku 2021 o částku ve výši 290.328,45 Kč. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon mu byl v souladu s § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 (dvaceti) měsíců. 3. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech ve výměře 20 (dvaceti) měsíců. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, se sídlem Peroutkova 263/61, Praha 5 škodu ve výši 279.740,25 Kč. 5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, se sídlem Peroutkova 263/61, Praha 5, odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 38 T 88/2023, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině, trestu a náhradě škody. 7. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 8 To 29/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 8. Proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání (č. l. 581–588 spisu), v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu , jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání. 9. Obviněný rozporuje závěr soudů, že byl jedinou osobou, která ovládala společnost Organization trade s.r.o., přičemž soudem prvního stupně bylo zjištěno, že byl toliko zaměstnancem této společnosti. Rovněž brojí proti závěru, že byl osobou, která vystavovala fiktivní účetní doklady (faktury a příjmové pokladní doklady), kdy uvádí, že s těmito nemá nic společného. Kdo byl osobou, která účetní doklady vystavovala, tedy nebylo prokázáno. Rovněž není vůbec jisté, zda účetní doklady byly opravdu fiktivní, resp. má za to, že nelze uzavřít, že plnění podle těchto účetních dokladů nebyla ve prospěch Organization trade s.r.o. vůbec poskytnuta. V tomto směru totiž dokazování nebylo vedeno ani po zrušení prvotního rozhodnutí. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1157/2020, uvedl, že není-li prokázáno, že práce či plnění, které byly fakturovány, nebyly provedeny, a že faktury byly vystavovány za fiktivní práce či služby, není možné nikoho uznat vinným úmyslným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Rozhodnutí soudů stojí primárně na domněnkách, které však nejsou podpořeny řádnými důkazy v řízení provedenými. Soudy rovněž pochybily při nedostatečném objasnění otázky, kdo vlastně v rozhodném období jednal za společnost HAKY PRAHA, s.r.o. Zůstalo nezodpovězeno, proč je souzen a stíhán dovolatel, který byl zaměstnancem, zatímco nebyl řádně vyslechnut jednatel společnosti – Tamara Gritco, ačkoli je to právě jednatel, kterému podle platného práva náleží vedení obchodní korporace. Pro absenci výslechu této svědkyně před soudem přitom nebyl dán dostatečný důvod, v důsledku čehož došlo k porušení jeho práva náležitě se vyjádřit k prováděným důkazům. Jedná se tak o tzv. „nepřítomného svědka“, k čemuž obviněný odkazuje na rozsudek ESLP ze dne 15․ 12. 2011, č. 26766/05, ve věci Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království, a z něho vycházející rozsudek ze dne 15. 12. 2015, č. 9154/10, ve věci Schatschaschwili proti Německu, a rovněž nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1860/16, který se uvedenou problematikou zabývá. Nastínil tříkrokový test, zda připuštěním výpovědi nepřítomného svědka jako důkazu nebylo porušeno právo obviněného vyslýchat svědky. V prvním kroku je třeba ujasnit, zda pro nepřítomnost svědka existoval dostatečný důvod, přičemž důvody musí být soudem podrobeny důkladnému přezkumu. V projednávaném řízení se však soudy obou stupňů podle obviněného nepokusily, byť pro věc rozhodného svědka slyšet tak, aby osoba, proti níž je řízení vedeno, tedy obviněný, mohla takovému svědkovi klást otázky. V tomto prvém bodě testu tedy orgány činné v trestním řízení zcela propadly. V druhém kroku je třeba zjistit, jakou váhu takový důkaz měl, zda byl jediným či rozhodujícím důkazem pro odsouzení obviněného. Podle ESLP je rozhodujícím důkazem takový, který lze svým významem považovat za pravděpodobně určující pro výsledek případu. Podle obviněného byla výpověď svědkyně Tamary Gritco důkazem nezaměnitelným a významným, resp. zásadním k otázce posouzení viny. Tedy i v druhém bodě testu orgány činné v trestním řízení propadly. Třetí krok testu vyhodnocuje, zda v řízení existovaly dostatečné vyvažující faktory, včetně silných procesních záruk, které kompenzovaly připuštění výpovědi nepřítomného svědka jako důkazu. Soud musí vyložit, proč považuje takové svědectví za spolehlivé, a to i se zřetelem k ostatním důkazům. Rozsah těchto záruk bude vždy záviset na tom, jakou váhu výpověď nepřítomného svědka měla pro rozhodnutí, přičemž platí, že čím závažnější taková výpověď byla, tím silnější záruky musí řízení vykazovat, aby jej bylo možno považovat za spravedlivé. I v tomto kroku testu soudy pochybily, a podle obviněného tedy došlo k zjevnému porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobody (dále jen „Listina“) ve spojení s právem vyslýchat