3 Tdo 542/2017 – Nejvyšší soud

3 Tdo 542/2017-39 U S N E S E N Í Nejvyšší rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2017 o dovolání podaném obviněným A. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 7 To 29/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 151/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 6 T 151/2011, byl obviněný A. M. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným trestným činem legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. (bod 1) a přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 2). Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: 1) dne 29. 5. 2009 prostřednictvím L. S. v P. zakoupil havarované vozidlo Škoda Octavia Combi Scout 2,0 TDi a později na různých místech náhradní díly, kdy havarované vozidlo na různých místech nechal opravit a u oprav také pomáhal, a do 27. 7. 2010 užíval a to jako osobní vozidlo Škoda Octavia Combi, které je evidované na L. S., přičemž zakoupené náhradní díly užité k opravě vozu nejméně airbag řidiče, autorádio Stream s MP3, elektroinstalace vozidla a plastové nárazníky, vše v hodnotě 43.300 Kč, pocházely z odcizeného vozidla, přičemž skutečnost, že vozidlo Škoda Octavia Combi je sestaveno ze shora uvedených autodílů, které byly odcizeny od 18. 5. 2009 do 19. 5. 2009 v L. z vozidla Škoda Octavia Combi, se snažil zastřít tím, že jednak manipuloval s VIN kódem vozidla a dále při opravě vozidla použil náhradní díly, které byly zbaveny identifikačních znaků, čímž není možno zjistit jejich původ, a na doložení původu použitých autodílů předložil „kupní smlouvu“ ze dne 13. 6. 2009 a fakturu ze dne 31. 5. 2009, u kterých bylo zjištěno, že jsou fiktivní, 2) dne 23. 4. 2007 ve Š., okres L., podal na zákaznické centrum Kooperativa pojišťovna, a. s., telefonické oznámení o pojistné události evidované, které bylo doplněno zápisem o poškození motorového vozidla sepsaného dne 24. 4. 2007 ve Š., kdy při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uzavřené se společností Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Grup se sídlem Teplova 747, Praha 1, uvedl nepravdivé údaje, které se týkaly vestavěné originální autonavigace z motorového vozidla tovární značky Škoda Superb, kdy k odcizení této věci mělo podle jeho oznámení dojít dne 22. 4. 2007 v době od 18.00 hodin do 22.00 hodin, přičemž údajně odcizená autonavigace nebyla originální a ve vozidle nemohla z technických důvodů ani fungovat, a dále společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., na doložení původu údajně odcizené autonavigace DX zn. Škoda předložil fiktivní kupní smlouvu na její nákup, na základě čehož si neoprávněně nárokoval její proplacení, přičemž mu pojišťovna v rámci výše uvedené pojistné události vyplatila pojistné za autonavigaci ve výši 37.113 Kč.“ Za uvedené trestné činy Okresní soud v Litoměřicích uložil obviněnému podle § 252a odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., a § 35 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 1 roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. a § 59 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., škodu v částce 37.113 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Kooperativa pojišťovna, a. s., se zbytkem nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 6 T 151/2011, podal obviněný a státní zástupce odvolání. Odvolání státního zástupce bylo podáno v neprospěch obviněného a směřovalo do výroku o vině a trestu. Odvolání obviněného rovněž směřovalo do výroku o vině trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem o podaných odvoláních rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tř. ř. [správně § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř.] nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 1) a trestným činem legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. (bod 2). Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: 1) dne 23. 4. 2007 ve Š., okres L., podal na zákaznické centrum Kooperativa pojišťovna, a. s., telefonické oznámení o pojistné události evidované, které bylo doplněno zápisem o poškození motorového vozidla sepsaného dne 24. 4. 2007 ve Š., kdy při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uzavřené se společností Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Grup se sídlem Teplova 747, Praha 1, uvedl nepravdivé údaje, které se týkaly vestavěné originální autonavigace z motorového vozidla tovární značky Škoda Superb, kdy k odcizení této věci mělo podle jeho oznámení dojít dne 22. 4. 2007 v době od 18.00 hodin do 22.00 hodin, přičemž údajně odcizená autonavigace nebyla originální a ve vozidle nemohla z technických důvodů ani fungovat, a dále společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., na doložení původu údajně odcizené autonavigace DX zn. Škoda předložil fiktivní kupní smlouvu na její nákup, na základě čehož si neoprávněně nárokoval její proplacení, přičemž mu pojišťovna v rámci výše uvedené pojistné události vyplatila pojistné za autonavigaci ve výši 37.113 Kč., 2) dne 29. 5. 2009 prostřednictvím L. S. v P. zakoupil havarované vozidlo Škoda Octavia Combi Scout 2,0 TDi a později na různých místech náhradní díly, kdy havarované vozidlo na různých místech nechal opravit a u oprav také pomáhal, a do 27. 7. 2010 užíval a to jako osobní vozidlo Škoda Octavia Combi, které je evidované na L. S., přičemž zakoupené náhradní díly užité k opravě vozu nejméně airbag řidiče, autorádio Stream s MP3, elektroinstalace vozidla a plastové nárazníky, vše v hodnotě 43.300 Kč, pocházely z odcizeného vozidla, přičemž skutečnost, že vozidlo Škoda Octavia Combi je sestaveno ze shora uvedených autodílů, které byly odcizeny od 18. 5. 2009 do 19. 5. 2009 v L. z vozidla Škoda Octavia Combi, kdy tato okolnost byla dále skrývána tak, že při opravě vozidla byly použity náhradní díly, které byly zbaveny identifikačních znaků, čímž nebylo možno zjistit jejich původ, a na doložení původu použitých autodílů předložil obžalovaný „kupní smlouvu“ ze dne 13. 6. 2009, u které bylo zjištěno, že je fiktivní.“ Za uvedené trestné činy Krajský soud v Ústí nad Labem uložil obviněnému podle § 252a odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., a § 35 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 1 roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. a § 59 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., škodu v částce 37.113 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Kooperativa pojišťovna, a. s., se zbytkem nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 7 To 29/2015, podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho přesvědčení rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. Obviněný připouští, že na základě tohoto dovolacího důvodu sice nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, stejně tak prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení provedených důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolatel zároveň ovšem zdůrazňuje, že Nejvyšší soud opakovaně připustil, že tato zásada neplatí bezvýhradně, a to tehdy, jestliže nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení základních zásad spravedlivého procesu. V tomto směru obviněný odkázal i na judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04, PL. ÚS-st. 38/14). Současně uvádí, že Ústavní soud vymezil také zobecňující podmínky, za jejichž nesplnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu postulátů spravedlivého procesu, přičemž velmi podrobně tyto zobecňující podmínky rozvádí. Dovolatel následně vyjadřuje přesvědčení, že soudy při hodnocení provedených důkazů nepostupovaly důsledně podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy nehodnotily provedené důkazy po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě, i v jejich souhrnu. Soudy ve svých rozhodnutích pak nesrozumitelně vysvětlily, na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že se skutků dopustil. Soudy se dopustily deformace důkazů, když soud prvního stupně ve svých úvahách vycházel z procesně nepoužitelných důkazů,