3 Tdo 546/2007 — Nejvyšší soud

3 Tdo 546/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2007 Spisová značka:3 Tdo 546/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.546.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 546/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2007 o dovolání M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 5 To 680/2006 ze dne 31. 1. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 124/2006, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 9 T 124/2006 ze dne 2. 11. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen dle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. O odvolání, které proti předmětnému rozsudku obviněný podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 680/2006 ze dne 31. 1. 2007, a to tak, že je dle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal M. Š. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a písm. k) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel k dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedl, že v napadených rozhodnutích je neúplným výrok o vině trestným činem ublížení na zdraví dle § 223 tr. zák., kterého se dopustí ten, kdo poruší důležitou povinnost uloženou mu dle zákona. Jelikož se jedná o ustanovení s blanketní dispozicí, je vždy třeba v takovém případě již v popisu skutku uvést odkaz na ustanovení právního předpisu, který měl obžalovaný svým jednáním porušit nebo v případě dopravních nehod jednoznačně specifikovat důležitou povinnost stanovenou zákonem, o jejíž porušení se má jednat. Jde totiž o naplnění příslušného znaku skutkové podstaty tohoto trestného činu. Tyto skutkové okolnosti, které jsou v daném případě konkrétním obsahem zákonných znaků uvedené skutkové podstaty, však nejsou ve výroku rozsudku soudu I. stupně, který byl potvrzen soudem II. stupně v tzv. skutkové větě, obsaženy. K dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak uvedl, že v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (a to pouze v něm) je uvedeno, že zcela evidentně porušil ust. § 12 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen též zákon o silničním provozu). Toto ustanovení upravuje přejíždění z jízdního pruhu do dalšího jízdního pruhu v případě více jízdních pruhů ve směru jízdy řidiče. Dle tvrzení svědků bylo auto poškozeného nárazem odhozeno cca 2,5 – 3 m, ale zůstalo v levém jízdním pruhu ve svém směru jízdy. Pokud by tedy dovolateli bylo kladeno za vinu porušení citovaného ustanovení zákona o silničním provozu, potom by muselo k dopravní nehodě dojít v jízdním pruhu dovolatele. V případě, že by vjel do protisměru, mohlo by se jednat o porušení povinnosti dle ust. § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., dle kterého se na pozemní komunikaci jezdí vpravo. Porušení tohoto ustanovení mu však nikdy kladeno za vinu nebylo. Opět pouze v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je konstatováno porušení § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., nebylo však nikterak zdůvodněno, čemu dovolatel nepřizpůsobil rychlost vozidla, zda svým schopnostem, vlastnostem vozidla či jeho nákladu atd. Právě takové zjištění má vliv na posouzení skutku, zejména naplnění subjektivní stránky. Nadto, že v řízení nebylo prokázáno, kde došlo ke střetu vozidel, tj. zda vůbec přejel do protisměru, nebylo mu ani prokázáno, jakou rychlostí v době střetu jel. Pokud nějakou rychlost soudy označily za nepřiměřenou, měly ji i určit. Takové skutečnosti jsou při dopravních nehodách v drtivé převaze případů prokazovány zpravidla znaleckými posudky vypracovanými na základě pořízených fotografií. Jestliže tedy není v řízení rychlost vozidla v době střetu zjištěna, nelze ji ani označit za nepřiměřenou. Pokud nejsou zjištěny uvedené okolnosti nehody, nemůže být ani činěn závěr, jakou důležitou povinnost stanovenou zákonem měl dovolatel porušit. Namítl dále, že oba soudy v odůvodněních svých rozhodnutí konstatují, že byl správně zjištěn skutkový stav, přičemž za stěžejní důkaz považují přiznání obviněného při výslechu dne 2. 3. 2006. Toto jeho přiznání však vůbec nemělo a nemohlo být jako důkaz v trestním řízení použito, a to pro jeho nezákonnost dle ustanovení § 89 odst. 3 tr. ř. Dle ustanovení § 91 tr. ř. je povinností orgánů činných v trestním řízení mimo jiné objasnit obviněnému podstatu sděleného obvinění. Podle protokolu o výslechu obviněného ze dne 2. 3. 2006 byl poučen, že vypovídá k usnesení o zahájení trestního stíhání z trestného činu dle § 223 tr. zák., které mu bylo doručeno dne 23. 2. 2006. Žádné takové usnesení mu však doručeno nebylo, neboť v usnesení, které mu bylo v toto datum doručeno, mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a tato právní kvalifikace nebyla do jeho výslechu změněna. V době výslechu mu bylo 20 let, navíc utrpěl při dopravní nehodě několik dní předtím otřes mozku. Pod vlivem poučení, že pokud se ke spáchání trestného činu dozná a způsobenou škodu nahradí, bude věc ukončena podmíněným zastavením jeho trestního stíhání, které bylo učiněno před výslechem dne 2. 3. 2006, pak svou vinu doznal, a to i bez ohledu na to, že si v důsledku svého zranění průběh dopravní nehody plně nepamatoval. Příznakem otřesu mozku je totiž amnézie, dočasná ztráta paměti, v důsledku které postižený není schopen přesně vylíčit a objasnit momenty před úrazem. Nehledě na tuto poruchu pak při výslechu vypověděl, že se ke křižovatce blížil rychlostí asi 60 km/h, kdy tuto vymezil jako maximální, a dále, že při vjezdu do křižovatky přibrzdil, takže do ní najížděl maximálně rychlostí povolenou. Doplnil dále, že výslech trval pouhých 25 min., během nichž stihl mimo celé řady dalších úkonů protokol přečíst a podepsat. Ohledně poučení má za to, že z formálního hlediska tomuto bylo učiněno zadost, nicméně ve skutečnosti k žádnému poučení o jeho právech nedošlo. Poukázal dále na to, že svědecké výpovědi ostatních tří svědků připouští jiný průběh dopravní nehody, než ten, který je popsán ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Podle nich ke střetu nedošlo v odbočovacím pruhu vozidla Ford Tranzit, neboť po nárazu bylo toto vozidlo odhozeno cca 2,5 - 3 m a zůstalo stát ve svém pruhu. Tito svědci dále uvedli, že v době nehody byli připoutáni, ovšem rozsah zranění tomuto zcela neodpovídá. Má za to, že tyto svědecké výpovědi nejsou v souladu ani vůči sobě navzájem, ani s výpovědí jeho, ačkoli soudy dovodily, že jsou věrohodné. Dalšími důkazy, o něž soudy opírají skutková zjištění, je plánek nehody pořízený svědkem V. L. a protokol o dopravní nehodě. Plánek V. L. ale nedokazuje nic a vzhledem k tomu, že byl načrtnut pouze za přítomnosti jmenovaného svědka, aniž by byl odsouhlasen ostatními účastníky, může být pouze pomůckou pro jeho výpověď, avšak zcela nepotřebnou, neboť ani s jeho pomocí nebylo možno vyznačit místo, kde k nárazu přesně došlo, zda v pruhu obviněného či poškozeného. Co se týče protokolu Policie České republiky, jež byl sepsán více než po hodině po dopravní nehodě a za absence jejích účastníků, má za to, že tento nezachycuje postavení vozidel po ní, ani místo jejich střetu. Pokud tedy místem střetu bylo blíže nezjištěné místo v prostoru křižovatky, nelze klást dovolateli za vinu, že přejel do protisměru, neboť tato skutečnost nebyla nijak prokázána. Je přesvědčen, že ani jeden z těchto důkazů neprokazuje skutkový děj obsažený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně potvrzeného rozhodnutím odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyly prokázány popsané skutečnosti, měly soudy v duchu zásady in dubio pro reo rozhodovat ve prospěch dovolatele. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejv