3 Tdo 56/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 56/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2025 Spisová značka:3 Tdo 56/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.56.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví úmyslné Trest Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 tr. zákoníku § 145 odst. 2 písm. g) tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 5. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.06.2025II.ÚS 1768/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost13. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 56/2025-866 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. A., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 3 To 41/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 53 T 10/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. A. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 53 T 10/2023, byl obviněný A. A. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. g) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 26. 4. 2022 v době kolem 08:20 hodin v obci XY, v prostoru společných sprch 8. oddílu Věznice XY, v úmyslu ublížit jinému na zdraví po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného P. V., a to tak, že jej opakovaně razantně udeřil pěstí do obličeje, a když poškozený P. V. v důsledku úderů upadl na podlahu koupelny a zůstal ležet na zádech, poklekl k poškozenému, levou rukou jej přidržoval na zemi, aby nemohl vstát, a pravou rukou sevřenou v pěst mu zasadil přesně nezjištěný počet úderů do obličeje, načež byl od poškozeného odstrčen I. T. A., v důsledku čehož obžalovaný již v útoku nepokračoval, tímto jednáním způsobil poškozenému zranění spočívající v tříštivé zlomenině nosních kůstek a nosní přepážky, tříštivé zlomenině horní čelisti, tříštivé zlomenině dutin horní čelisti s krvácením do dutin horní čelisti, otřesu mozku, uvolnění čtyř horních řezáků, podkožních krevních výronech kolem očí, nad horním rtem vpravo a na bradě, výrazném otoku měkkých tkání obličeje, nahromadění vzduchu v podkoží v oblasti tváře a krku vpravo a tržné ráně v týlní krajině a na nose, v jejichž důsledku byl poškozený výrazně omezen v běžném způsobu života v důsledku bolestivosti a otoku měkkých tkání poraněných tělesných partií a navazující nutnosti dodržovat dietní opatření po dobu nejméně 4 týdnů, přičemž současná ztráta zubů – čtyř horních řezáků představuje trvale hyzdící změnu na obličeji poškozeného, která může vzbuzovat negativní reakce okolí, a tohoto jednání se obžalovaný dopustil přes to, že byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 2 T 84/2012, který nabyl právní moci dne 11. 7. 2013, uznán vinným zločinem těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČO 47672234, sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava, na náhradě škody částku 7.740 Kč. 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 4. 2023, sp. zn. 53 T 10/2023, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. 5. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 3 To 41/2024, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 6. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 3 To 41/2024, podal obviněný dovolání (č. l. 791–837 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 7. Odvolací soud se podle názoru obviněného nevypořádal s jeho argumentací uvedenou v podaném odvolání a u veřejného zasedání, a ani s navrhovanými důkazy. Soudy obou stupňů se nevypořádaly se všemi skutečnostmi, které mohly mít význam pro samotné rozhodnutí ve věci, kdy konkrétně zmínil nedůvěryhodnost svědků a podstatné rozpory a nesrovnalosti v jejich výpovědích a výpovědi poškozeného. Soudy se rovněž opakovaně odmítly zabývat jeho návrhy na doplnění dokazování, např. rekonstrukcí, rozsudky osvědčujícími odsouzení svědků T. a K., znaleckým posudkem z oboru stomatologie, resp. stomatochirurgie (k posouzení možného vlivu paradentózy poškozeného V. na ztrátu jeho zubů, otázky, zda bylo možné zuby zachránit, kdyby byl jeho chrup zdravý), záznamy Věznice XY o proběhlých incidentech dva roky zpětně, a kamerovými záznamy z místa, kde se uskutečňuje procházka od eskortní cely, k prokázání skutečnosti, že svědci s ním po incidentu mluvili a rovněž i poškozený po návratu z ošetření. Všechny tyto návrhy soudy označily za nadbytečné, ač se podle obviněného jednalo o důkazy důležité. 8. Podle obviněného rovněž nelze z provedeného dokazování učinit jednoznačný a spolehlivý závěr o tom, že se dopustil jednání kladeného mu za vinu. Soudy se měly za použití zásady in dubio pro reo přiklonit k verzi pro něj příznivější, svědčící pro to, že se skutku popsaného ve skutkové větě výroku o vině nedopustil. 9. Obviněný rovněž brojil proti uloženému trestu a měl za to, že se soudy nižších stupňů neřídily ustanovením § 39 odst. 4 tr. zákoníku a nijak nepřihlédly k druhu a výměře trestů, které byly obviněnému uloženy za jinou trestnou činnost a nebyly zcela vykonány. V součtu tak bude vykonávat trest odnětí svobody v celkové délce 27,5 let. Soudy nevzaly do úvahy, že na něj ještě nebylo v plné míře působeno právě dříve uloženými tresty, a tudíž nebylo možno posoudit, zda dříve uložené tresty splnily svůj účel. V této souvislosti se uložená délka trestu (jejich kumulace) jeví jako přehnaně přísná a represivní. 10. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2024, č. j. 3 To 41/2024-717, včetně mu předcházejícího rozhodnutí, a to rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 4. 2024, č. j. 53 T 10/2023-625, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 11. Obhájkyně obviněného v rámci dovolání odkázala na vlastnoručně sepsané podání obviněného označené jako „Dovolání odsouzeného“, které bylo připojeno k jí podanému dovolání, kdy toto podání označila jako přílohu dovolání. Nejvyššímu soudu bylo rovněž dne 30. 1. 2025 (tedy po uplynutí lhůty určené k podání dovolání, která uběhla dne 23. 12. 2024) doručeno prostřednictvím soudu prvního stupně vlastnoručně psané podání obviněného v běloruském jazyce. Zde je nutno uvést, že podle § 265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, přičemž podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Požadavku tohoto ustanovení odpovídá pouze takové podání, které obhájce sám zpracoval. To nelze obejít odkazem na podání, které si sepíše sám obviněný a na které obhájce jen formálně odkáže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 7 Tdo 669/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 6 Tdo 983/2024), jak učinila obhájkyně obviněného v projednávané věci. Dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek je opravným prostředkem značně formalizovaným. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nadto je nutno poznamenat, že Nejvyšší soud se v dovolání může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., a které jsou uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. „Vlastní podání“ obviněného ať už připojené k dovolání podaném obhájkyní nebo následně zaslané v běloruském jazyce nemá povahu podání adresovaného soudu, nelze mu tedy přiznat žádné účinky dovolání, a proto nemůže představovat ani součást jeho obsahu. Nejvyšší soud se tedy těmito