3 Tdo 578/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 578/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:3 Tdo 578/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.578.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. § 8 odst. 5 t.o.p.o. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 578/2025-1032 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání obviněné Geis Solutions CZ s.r.o., IČO 052 02 078, se sídlem Zemská 211, 337 01 Ejpovice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2025, č. j. 5 To 245/2024-994, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 47 T 31/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické osoby Geis Solutions CZ s.r.o. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, č. j. 47 T 31/2023-964, uznal obviněnou Geis Solutions CZ s.r.o. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustila tím, že: P. K., narozený XY, jako zaměstnanec společnosti Geis Solutions CZ s.r.o., vykonával svoji pracovní činnost v rámci její podnikatelské činnosti ve skladovacích prostorách této společnosti v XY, přičemž s vědomím nadřízených pracovníků řídil vysokozdvižné vozíky zn. Linde, přestože nikdy nebyl držitelem oprávnění k řízení vysokozdvižných vozíků a nebyl v jejich řízení proškolen, a v 18:35 hodin dne 28. 12. 2018 při řízení vysokozdvižného vozíku zn. Linde, typ R14 HD v. č. P21120J04621, se plně nevěnoval situaci kolem sebe, ač byl při vstupním proškolení dne 23. 10. 2018 proškolen o prevenční povinnosti upravené zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, zákonem č. 309/2006 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a byl proškolen z nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používaní strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, a po zatočení do regálové řady č. 9013 v prostoru regálu č. 25 se střetl horní částí zdvihového sloupu svého vozíku se zde stojícím vysokozdvižným vozíkem zn. Linde typu V Modular, v. č. 615213J00379, který v té době obsluhovali poškozený P. T., narozený XY a poškozená S. S., narozená XY, kteří se nacházeli na výsuvné plošině vozíku ve výšce cca 4 m nad zemí, přičemž v důsledku střetu došlo k překlopení jejich vozíku na bok na podlahu haly a poškozený P. T. zůstal zaklíněn pod jednou ze železných částí vozíku, odkud jej vyprostili ostatní zaměstnanci skladu, čímž poškozenému P. T. způsobil vymknutou zlomeninu horního konce levé loketní kosti otevřenou ránou délky asi 0,5 cm a dále tržně zhmožděnou ránu kůže a podkoží délky 6 cm odhalující pravou Achillovu šlachu, s pracovní neschopností v délce 3 měsíců a poškozené S. S. způsobil pohmoždění hlavy v levé temeno-týlní krajině s krevním výronem a otokem rozsahu asi 6 x 5 cm, pohmoždění levého kolene tržně zhmožděnou ránou kůže a podkoží délky 2,5 cm na čéšce, pohmoždění levého bérce s podkožními krevními výrony a otokem rozsahu 10 x 15 cm resp. 20 x 30 cm (šířením podkožního krevního výronu), lehké podvrtnutí krční páteře a lehké pohmoždění hrudníku s pracovní neschopností v délce 44 dnů. 2. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 418/2011 Sb., § 18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 300 000 Kč (tři sta tisíc korun českých), který činí 150 (sto padesát) denních sazeb po 2 000 Kč (dvou tisících korunách českých). Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky byla se svým nárokem odkázána podle § 229 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, jímž napadla všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 2. 2025, č. j. 5 To 245/2024-994, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání. Obviněná dovoláním napadla, nikoli explicitně, výrok o vině, o trestu i o náhradě škody. Dovolání opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Obviněná v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla zjevný rozpor skutkových zjištění rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu s obsahem provedených důkazů, konkrétně rozporuje nesprávný závěr soudů ohledně oprávnění svědka P. K. k řízení vysokozdvižných vozíků (dále jen „VZV“). Podle dovolatelky byl svědek P. K. držitelem tohoto oprávnění, a proto byl oprávněn VZV řídit v prostorách dovolatelky. Obviněná nezpochybňuje, že svědek P. K. se jako zaměstnanec nezúčastnil školení společnosti LINDE pod vedením S. S., nicméně poukazuje na nutnost zabývat se obsahem jednotlivých školení, protože podle jejího přesvědčení svědek P. K. absolvoval jiná školení (zejména vstupní školení, v jehož rámci je zaměstnanec seznámen mimo jiné s dopravně provozním řádem, která ho k řízení VZV opravňovala), díky nimž mohl VZV řídit. Dále poukazuje na to, že školení od společnosti LINDE, která VZV dovolatelce poskytla, je pouze vhodné, doplňující a nástavbové, nikoli závazné. Výpovědi pouze dvou svědků, konkrétně V. D. a I. D., které soudy ignorovaly, jsou jediné, z nichž měly soudy čerpat, protože jde o odborníky v oblasti proškolování. Ostatní výpovědi k proškolování považuje dovolatelka za nevýznamné, protože je poskytli svědci, kteří nemají přehled o povinnostech zaměstnavatele v proškolování. Obviněná uzavírá, že soudy ignorovaly skutečnosti svědčící v její prospěch, obsahy některých důkazů deformovaly a dospěly k závěrům lichým a spekulativním. Podle jejího názoru bylo prokázáno, že vstupní školení obsahovala veškerá potřebná školení pro řidiče VZV, takže po jejich absolvování včetně praktické zkoušky je osoba s oprávněním k řízení VZV a zkušenostmi z předchozích zaměstnání způsobilá VZV u dovolatelky řídit. 6. Dále dovolatelka spatřuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněným skutkovým zjištěním v závěru soudů ohledně duplikátu průkazu obsluhy motorových manipulačních vozíků (dále jen „průkaz“). Podle dovolatelky nebylo podmínkou k oprávnění řízení VZV u ní předložení průkazu. Zaměstnanec, který disponoval průkazem, musel projít vstupním školením a praktickou zkouškou, čímž byly ověřeny zkušenosti s ovládáním VZV. Dovolatelka se pak logicky nezabývala ověřováním pravosti průkazu, spoléhala na pravdivost skutečností uvedených v osobním dotazníku. Obviněná průkaz vnímá jako deklaraci toho, že někdo absolvoval školení na řízení VZV a je tedy ukazatelem toho, že ten konkrétní zaměstnanec VZV již řídil. Nicméně podle jejího přesvědčení je nezbytné, aby zaměstnanec u jiného zaměstnavatele absolvoval školení z místního dopravně provozního řádu, což svědek P. K. absolvoval. 7. Obviněná uzavírá, že učinila veškeré kroky, které po ní lze spravedlivě požadovat, aby zajistila, že VZV řídí zkušená osoba, konkrétně vypočítává: doložení průkazu s tím, že věřila pravdivosti prohlášení svědka P. K., dále absolvování vstupního školení, prokázání praktické dovednosti a účast na nadstavbovém školení společnosti LINDE. Podle dovolatelky byl svědek P. K. zkušeným řidičem, což je zřejmé z kamerového záznamu, přesto soudy vyvodily opačný skutkový závěr, tedy že neumí řídit VZV, čímž nepřípustně deformovaly důkaz. 8. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v dovolání nesprávně uvedeno písmeno g) – viz str. 11 dovolání] podřadila obviněná ignoraci splnění zákonných podmínek pro exkulpaci ve smyslu ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu dovolatelka namítá, že dodržela všechny zákony a další předpisy, včetně interních předpisů a vynaložení veškeré snahy, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, demonstruje na reakci na dřívější nehodu svědka P. K. Zdůrazňuje, že neexistuje dokonalý compliance program, který řeší veškerá možná rizika na pracovišti, proto je třeba se vyvarovat přepjatému formalizmu. 9. A v rámci posledního dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., v jeho druhé alte