3 Tdo 583/2022 — Nejvyšší soud

3 Tdo 583/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 7. 2022 Spisová značka:3 Tdo 583/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.583.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doručování Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Obhájce zvolený Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 31 předpisu č. 500/2004 Sb. § 31 předpisu č. 500/2004 Sb. § 33 předpisu č. 500/2004 Sb. § 34 odst. 2,3 předpisu č. 500/2004 Sb. § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 583/2022-131 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 4 To 70/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 47/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného D. M. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 3 T 47/2021, byl obviněný D. M. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 10. 6. 2021 v době od 17:20 hod. do 17:25 hod. vykonal jako řidič jízdu s osobním automobilem tov. zn. BMW 535 D Xdrive, RZ XY, ve Strakonicích minimálně z ulice XY do ulice XY, XY, XY a následně do ulice XY, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Strakonice, Obvodního oddělení Strakonice, přičemž jízdu vykonal i přesto, že mu byl příkazem Městského úřadu Strakonice, odboru dopravy ze dne 4. 2. 2021 č. j. MUST/005037/2021/OD/lob, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 23. 4. 2021, pravomocným dne 30. 4. 2021, uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců se započetím ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, když předmětné rozhodnutí mu bylo doručeno do datové schránky jeho zmocněnce M. J., XY, XY, kterého zmocnil k zastupování v uvedené věci dne 5. 10. 2020. Za to byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 20 denních sazeb po 1.000 Kč (v celkové výši 20.000 Kč). Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku byla stanovena splatnost splátek peněžitého trestu ve výši 2.000 Kč měsíčně vždy nejpozději k 20. dni v daném kalendářním měsíci počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě, že obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na 2 (dva) roky. Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 3 T 47/2021, podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 4 To 70/2022, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 109-112), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr.ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, výrok o vině tímto trestným činem, jehož spáchání se měl dopustit, je založen na nesprávném právním posouzení skutku a usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 tr. ř., přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. K nesprávnému právnímu posouzení skutku nalézacím soudem došlo podle obviněného proto, že tento soud, potažmo odvolací soud nesprávně posoudily judikaturou Nejvyššího soudu dosud neřešenou právní otázku, nakolik je maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podmíněno dodržením procesních podmínek právní moci rozhodnutí, jehož výkon měl mařit a zda lze v trestním řízení relevantně zpochybňovat doložku právní moci vyznačenou správním orgánem na předmětném úředním rozhodnutí. Obviněný ve zkratce reprodukoval obsah rozhodnutí soudu prvního stupně a svého odvolání proti němu. Citoval skutkovou podstatu přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku s tím, že trestní odpovědnost za tento trestný čin je založena na úmyslném zavinění, tj. že pachatel o pravomocně uloženém zákazu věděl a chtěl ho porušit, popř. byl s jeho porušením srozuměn. Uvedl, že ve výroku o vině uvedený příkaz nebyl vydán, je však nepochybné, že i jinak označené rozhodnutí MÚ Strakonice bylo určeno k doručení do vlastních rukou adresáta ve smyslu § 72 odst. 1 č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), což je splněno i tím, že je doručeno zástupci účastníka, ovšem za předpokladu, že taková osoba splňuje všechny předpoklady řádného zastoupení. Obviněný poukázal na to, že v roce 2017 přes internet kontaktoval Motoristickou vzájemnou pojišťovnu, a to k využití služby „pojištění na pokuty“, kdy tímto způsobem řešil přestupky v dopravě, aniž by se osobně musel účastnit jakéhokoli správního řízení. Stačilo nahlásit přestupek a pojišťovna na základě plné moci případy vyřizovala, aniž by pojištěnému cokoli následně sdělovala. Stejně postupoval i v případě přestupku spočívajícího v jízdě pod vlivem návykové látky, kdy zaplatil za služby navíc a podepsal plnou moc s tím, že pojišťovna vše vyřeší jako předchozí přestupky, tj. opět bez jeho účasti. Správní orgány ani orgány činné v trestním řízení však nezjišťovaly, a proto ani nezjistily, zda tento na podkladě plné moci ustanovený zmocněnec je advokátem a zda jeho zmocnění je platné. Skutečnost zmocnění k zastoupení považovaly za jasnou a nepochybnou, aniž by prověřily právní relevantnost plné moci ze dne 5. 10. 2020. Nezabývaly se tím, zda v konkrétním případě je splněna podmínka zastoupení pro doručení písemnosti vydané správním orgánem uvedená v § 33 správního řádu. Okolnost, že správní orgán ve svém řízení vychází z předpokladu, že zastoupení účastníka je řádné, protože má k dispozici plnou moc, podle dovolatele neznamená, že zastoupení bylo platně sjednáno a že odpovídající právní vztah existuje. Soudy obou stupňů zatížily svoje rozhodnutí vadami, pokud neprověřily jeho obhajobu a pominuly jeho argumentaci vycházející z civilního práva. Orgány činné v trestním řízení se totiž nemohou spokojit s náhledem, který ve svém řízení uplatnil správní orgán. K naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je přitom nezbytné, aby rozhodnutí, kterým byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, nabylo právní moci. V řízení, v němž byl obviněný zastoupen advokátem, postačí doručení rozhodnutí advokátovi, který měl plnou moc pro celé řízení (generální plná moc). S odkazem na závěry poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 10. 4. 2012, pak podle obviněného nelze připustit použití generální plné moci na základě § 33 odst. 2 písm. d) správního řádu v případě generální moci obecného zmocněnce, jak tomu bylo v projednávané věci. V této souvislosti nebyla podle obviněného řádně posouzena ani samotná podstata plné moci, neboť je třeba rozlišovat mezi dohodou o plné moci (§ 23 občanského zákoníku) a samotnou plnou mocí (§ 441 občanského zákoníku). Orgány činné v trestním řízení nerozlišily právní vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem vzniklý na základě dohody o plné moci a právní vztahy mezi zmocnitelem a osobami třetími, které vznikají v důsledku právních úkonů zmocněnce, učiněných jménem zmocnitele na základě jím předložené plné moci. Plná moc má osvědčovat uzavření dohody o zastoupení. Obviněný zdůraznil, že takovou dohodu s J. nikdy neuzavřel a plnou moc podepsal toliko na základě žádosti Motoristické vzájemné pojišťovny, tedy třetí strany. S osobou zmocněnce se nikdy nesetkal. V předmětné trestní věci tedy nebyl podán žádný důkaz o uzavření dohody o zastoupení a vychází se jen z předpokladu, že tomu tak bylo. Správní orgány ani orgány činné v trestním řízení nerespektovaly ustanovení § 34 odst. 2 správního řádu, podle kterého o povinnosti něčeho se zdržet či něco strpět