3 Tdo 613/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 613/2025-1007 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovoláních, která podali obviněný M. V. a obviněná M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2025, č. j. 13 To 50/2025-933, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 184/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. V. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 13. 1. 2025, č. j. 16 T 184/2024-894, uznal obviněného M. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) a obviněnou M. V. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“ společně pak „obvinění“ nebo dovolatelé“) vinnými spácháním zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého dopustili tím, že že v úmyslu získat pro M. V. neoprávněný majetkový prospěch po předchozí společné domluvě 24. ledna 2017 v obci XY, okres Praha-východ, uzavřela M. V. jakožto kupující se svým sousedem – prodávajícím M. U., jenž byl zastoupen opatrovnicí M. Ch., která mu byla ustanovena z důvodu omezení svéprávnosti M. U. pro duševní poruchu, v důsledku níž nebyl schopen činit jakákoliv právní jednání s výjimkou nakládání se svým jměním, pokud jeho hodnota nepřesáhne 2 000 Kč, kupní smlouvu o prodeji pozemků parc. č. St. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY v části obce XY, parc. č. St. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. – garáž, a parc. č. XY, to vše v obci a katastrálním území XY, jíž mu bylo současně zřízeno věcné břemeno doživotního užívání, za kupní cenu ve výši 2 500 000 Kč, která měla být podle smlouvy zaplacena do 30 dnů ode dne schválení kupní smlouvy Okresním soudem Praha-východ, tj. do 12. srpna 2017 poté, co 13. července 2017 soud smlouvu schválil v domnění, že bude kupní cena složena dle smluvního ujednání na účet opatrovnice M. Ch. č. XY, k čemuž ovšem nedošlo, přičemž uzavření této smlouvy inicioval M. V., který v této souvislosti oslovil opatrovnici M. Ch. a vstoupil s ní ve věci koupě nemovitostí do jednání, přičemž oba obžalovaní ještě před uzavřením shora uvedené smlouvy věděli, že kupní cena nebude uhrazena, neboť již v případě dříve uzavřené smlouvy s M. U., zastoupeným M. Ch., z 9. prosince 2015, nabyla M. V. do svého vlastnictví pozemek parc. č. XY, v katastrálním území XY, vydělený z pozemku parc. č. XY, za sjednanou kupní cenu ve výši 400 000 Kč, aniž by tato byla ve stanovené lhůtě uhrazena a aniž by to pro obžalované mělo negativní důsledky, a takovým jednáním způsobili M. U., resp. jeho oprávněným dědicům V. P., M. K., M. K., a J. P. škodu ve výši 2 500 000 Kč. 2. Za to byli odsouzeni podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku – obviněný k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, obviněná pak k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jejichž výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo oběma uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradili škodu způsobenou trestným činem. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. P. se svým nárokem na náhradu škody odkázán do řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku nalézacího soudu podali odvolání oba obvinění směřující svojí argumentací do výroku o vině, státní zástupce do výroku o trestu v neprospěch obviněných a poškozený do výroku o náhradě škody. O tomto opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2025, č. j. 13 To 50/2025-933, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu ohledně obou obviněných. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu při nezměněném výroku o vině uložil oběma obviněným tresty. Obviněnou M. V. odsoudil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon pak podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 3 (tří) let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí pak uložil peněžitý trest ve výměre 300 (tři sta) denních sazeb po 500 (pět set) Kč, tedy v celkové výměře 150 000 Kč (sto padesát tisíc korun českých). Obviněného M. V. pak podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu 4 (čtyř) let. Současně pak obviněnému uložil podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 300 (tři sta) denních sazeb po 500 (pět set) Kč, tedy v celkové výměře 150 000 Kč (sto padesát tisíc korun českých). Zároveň pak krajský soud podle § 256 tr. ř. odvolání obou obviněných a poškozeného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Oba obvinění podali proti rozsudku soudu druhého stupně prostřednictvím svých obhájců dovolání, která oba opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z jejich vlastní dovolací argumentace vyplývá, že tento svůj mimořádný opravný prostředek zaměřili především do výroku o vině. 5. Obviněný M. V. v rámci svého dovolání nejprve připomněl veškeré skutkové okolnosti a dosavadní průběh řízení. Vyjádřil přesvědčení, že jednání popsané ve výroku rozsudku nalézacího soudu nenaplnilo znaky žádného trestného činu, přičemž však současně i skutková zjištění tam uvedená nejsou správná a nesla znaky extrémního nesouladu s obsahem provedených důkazů. 6. Svoji dovolací argumentaci započal připomenutím základní skutkové podstaty podvodu s tím, že v nyní posuzovaném případě nebyly naplněny znaky objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu ani spolupachatelství. Aniž by chtěl zpochybňovat právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v usnesení ze dne 19. 3. 2024, č. j. 15 Tdo 960/2023, má za to, že nebyl na nyní posuzovanou věc použitelný, neboť skutkový základ obou věcí byl odlišný. Brojil především proti závěru o uvedení soudu v omyl. Ten spatřovaly soudy obou stupňů v tom, že ve smlouvě bylo uvedeno uhrazení kupní ceny za nemovitosti bezhotovostně, ačkoliv následně došlo k dohodě o úhradě v hotovosti, což je zcela legální způsob úhrady kupní ceny. Nadto není osoba uvedená v omyl zmíněna ani ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, což samo o sobě mělo vést ke zrušení rozsudku nalézacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 5 Tdo 1195/2021). Pokud by byl připuštěn extenzivní výklad zmíněného usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu, došlo by k absurdní situaci, kdy by jakákoliv modifikace podmínek uzavřené smlouvy, byla trestná. 7. Stejně tak napadená rozhodnutí postrádají odůvodnění subjektivní stránky k činu samotnému, jakož i k jeho spáchání ve spolupachatelství. Závěr o tom, že obvinění věděli od počátku, že kupní cenu neuhradí, označil za čirou spekulaci, navíc v rozporu s formální logikou. Kupní smlouva byla podepsána ještě před jejím předložením opatrovnickému soudu ke schválení a z ničeho nevyplynulo, že by věděli, že kupní cenu neuhradí. Navíc jejich finanční situace takovému závěru nenasvědčovala, případně bylo možno využít instituty civilního práva. 8. Obviněný nebyl ani účastníkem opatrovnického řízení, neučinil vůči soudu žádný úkon. Stejně tak nebylo provedeno dokazování k otázce, co bylo pro opatrovnický soud podstatné. Z toho nebylo tedy možno dovodit, že by obviněný uvedl opatrovnický soud v omyl. Trestní soud nemohl ex post posuzovat počínání opatrovnického soudu a vyvozovat z toho pro obviněného negativní důsledky. Obviněný tedy vyjádřil myšlenku, že byl stíhán a odsouzen za jednání přičitatelné toliko opatrovnici, která však stíhána nebyla. Jedině ta byla způsobilá uvést soud v omyl, ačkoliv ani na ni by nebylo možno vztáhnout akcentované usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu. Nadto byl opatrovnický soud informován o tom, že peníze z kupní ceny budou použity na zlepšení životních podmínek opatrovance. 9. Samostatnou otázkou byla pak výše způsobené škody, neboť ta byla zjištěna nesprávně, když nebyly zohledněny rekonstrukční práce na domě ve výši 2 473 990 Kč a vyjádření opatrovnice, že z kupní ceny zbylo na účtu cca 40 000 Kč. 10. V rámci druhého z uplatněných dovolacích důvodů [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] konstatoval, že závěr o tom, že kupní cena nebyla uhrazena je v rozporu s provedeným dokazováním, konkrétně potvrzením o úhradě na č. l. 771. Stejně tak ani závěr o vědomosti obviněných o tom, že kupní cena nebude uhrazena, nenašel v oporu v žádném z provedených důkazů. Dokazování pak bylo ignorováno i ve vztahu k výši způsobené škody, když nebyly zohledněny náklady na rekonstrukci nemovitosti. V podrobnostech pak odkázal na argumentaci uvedenou pod dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 11. Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2025, č. j. 13 To 50/2025-933,