3 Tdo 621/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 621/2025-177 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 9 To 31/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 T 12/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. V. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 12 T 12/2024, byl P. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 8. 3. 2024 v době od 15:00 hod. do 16:05 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 206, VIN XY, osazené odcizenými registračními značkami XY, MPZ: SK (kdy registrační značky XY, náležející k vozidlu, byly nalezeny uvnitř vozidla), a to nejméně z ulice XY v Brně, dále po komunikacích města Brna, kdy v km 194 najel na dálnici D1 ve směru na Prahu a pokračoval v jízdě až na km 119 dálnice D1, kde byl v exitu dálnice D1,v k. o. XY, okres XY, zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, ačkoliv věděl, že mu byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 92 T 115/2006, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 5 To 627/2006, nabyl právní moci dne 13. 12. 2006, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, tj. od 27. 5. 2023 do 27. 11. 2025, a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2019, č. j. 90 T 110/2019, který nabyl právní moci téhož dne, uložen další trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let, tj. od 27. 11. 2025 do 27. 11. 2027. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 12 T 12/2024, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině i trestu. 4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 9 To 31/2025, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. 5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 155–156 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť napadaným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného jakožto řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení před soudem prvního stupně dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolatel namítá, že i za skutkového stavu zjištěného v rozsudku soudu prvního stupně byl takto zjištěný skutek soudem prvního stupně nesprávně právně posouzen. 6. Obviněný uvádí, že si nebyl vědom platného zákazu řízení motorových vozidel, resp. měl za to, že po roce 2023 mu již nemohl být uložen zákaz řízení ze zákonných důvodů. Poukázal na časové zařazení uložených trestů zákazů řízení uvedených ve výroku rozsudku, když zákaz řízení, který měl být platný v letech 2023 až 2025, byl uložen rozsudkem z roku 2006, a zákaz řízení platný v letech 2025 až 2027 byl uložen rozsudkem z roku 2019, což je pro laika obtížné pro orientaci. Má proto za to, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu. Pro naplnění skutkové podstaty jemu přisouzeného přečinu musí pachatel vědět, že porušuje mu stanovenou povinnost, tedy, že ví, že porušuje předchozí rozhodnutí soudu a zároveň jej chce porušit. V projednávané věci si však nebyl vědom toho, že platný zákaz porušuje. 7. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, uvedeným v bodech 13. a 14. odůvodnění jeho rozsudku, který absenci subjektivní stránky trestného činu vyvrací tím, že se neobrátil na Městský soud v Brně ani na příslušný magistrát s dotazem, zda mu uložené tresty zákazu řízení motorových vozidel platí, a jednal tak nejméně v úmyslu nepřímém. Nijak tak nezohlednil jeho vyjádření u hlavního líčení, že se v roce 2012 byl osobně na soudě zeptat, kdy mu končí zákazy řízení, a bylo mu řečeno, že v roce 2019. Následně mu bylo soudem sděleno, že když nesedne za volant do roku 2023, tak mu soudní zákazy řízení skončí. Neguje tím, že by se o zákazy řízení nezajímal. Uvedl, že se toliko řídil získanými informacemi, a tedy měl za to, že po roce 2023 již zákazy řízení netrvají. 8. Obviněný dále namítl, že jemu uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný, a to i s ohledem na výše uvedenou složitost časové platnosti zákazů řízení, kdy vzhledem k okolnostem lze uložit trest mírnější, podmíněně odložený. 9. S ohledem na uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265m tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2025, č. j. 9 To 31/2025-147, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 1. 2025, č. j. 12 T 12/2024-127, zrušil a zprostil jej obžaloby v celém rozsahu. 10. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 6. 6. 2025, sp. zn. 1 NZO 400/2025. 11. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska uplatněných dovolacích důvodů, uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Námitky obviněného vyhodnotila jako pod jím uplatněné dovolací důvody podřaditelné, nicméně je shledala neopodstatněnými. Poukázala na body 6. až 14. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na které odvolací soud de facto odkázal. 12. Státní zástupkyně zastává názor, že se nalézací soud, potažmo i soud odvolací vypořádaly se všemi rozhodnými okolnostmi významnými pro závěr o naplnění subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve formě úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Důvody, pro které obviněný spoléhal, že nezpůsobí škodlivý následek, nemají charakter dostatečných důvodů, jak je koncipuje konstantní judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, dne 6. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1161/2005, ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015). O tom, že obviněný motorové vozidlo v inkriminované době skutečně řídil, není žádných pochyb. Současně věděl o uložení sankce zákazu řízení motorových vozidel dvěma pravomocnými rozsudky. Obviněný se nikdy neobrátil na Městský soud v Brně ani na příslušný magistrát s dotazem, zda, případně od kdy do kdy mu uložené tresty zákazu řízení motorových vozidel platí. Zároveň si byl vědom toho, že do trestu zákazu řízení motorových vozidel se nepočítají období výkonu trestu odnětí svobody, přičemž od roku 2006, kdy mu byl uložen zákaz činnosti, strávil ve výkonu trestu odnětí svobody 8,5 roku, a aktuální trest nyní vykonává ve věznici v Rakousku. Dokazováním navíc bylo zjištěno, že mu byly předmětné rozsudky doručeny do vlastních rukou. Obviněný si byl rovněž vědom, že mu byl uložen i další trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jehož výkon přímo navazuje na ten uložený na základě výše citovaných rozhodnutí. Samotná okolnost, že obviněný si prokazatelně neověřil, dokdy mu uložené tresty zákazu řízení motorových vozidel platí, navíc s vědomím, že řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění (dokonce vozidlo nezákonně opatřené jinými registračními značkami) subjektivní stránku přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozhodně nevylučují. 13. Státní zástupkyně rovněž zastává názor, že stručnou námitku dovolatele směřovanou proti výroku o trestu nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 265b tr. ř. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest odnětí svobody uložený dovolateli ještě pod polovinou zákonné trestní sazby, byť je spojený s přímým výkonem ve věznici, rozhodně není. Z odůvodnění rozhodnutí soudů totiž plyne, že jeho výše a způsob jeho výkonu byly Okresním soudem v Jihlavě odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním. V naznačeném směru byly odpovídajícím způsobem zohledněny trestní historie obviněného (odsouzení minimálně v celkem 18 případech za stejnorodou i různorodou trestnou činnost) a skutečnost, že se pro