3 Tdo 629/2023 — Nejvyšší soud

3 Tdo 629/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 8. 2023 Spisová značka:3 Tdo 629/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.629.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 629/2023-381 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 50 To 14/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 81/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 19 T 81/2022 byl obviněný L. S. uznán vinným přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle § 350 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu byl dle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 50 To 14/2023, jímž k odvolání obviněného L. S. byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 19 T 81/2022 ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 trestního řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že se obviněný L. S. odsuzuje podle § 350 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Obviněný k dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu uvedl, že tato námitka vyvstává především z úvah nalézacího soudu a soudu odvolacího a týká se naplnění § 350 odst. 1 alinea trestního zákoníku. Podle něj není pravda, jak soud prvního stupně dovodil, že se předmětného jednání dopustil v úmyslu přímém. Rovněž nemůže obstát úvaha, že se takového jednání mohl obviněný dopustit i jen v úmyslu eventuálním. Obviněný dále uvedl, že získal potvrzení na evidenčním listu, poté uběhla nemalá doba, v níž disponovala evidenčním listem nejméně jedna další osoba a poté, co obdržel evidenční list zpět, jej odevzdal v příslušné mateřské škole. Z tohoto důvodu nelze shledat vinným osobu obviněného a není možné přiznat jednání či opomenutí na jeho straně nějaký trestně právně relevantní význam. Pokud obviněný vyzvedl evidenční list a pak jej až po určitém časovém období předal dále, bylo by nepřiměřené na jeho osobu klást odpovědnost za to, že v mezidobí nesledoval osud listiny. Nelze proto uzavřít, že i kdyby lékařské potvrzení padělal někdo jiný, musel by třeba jednat s vědomím či povědomím obviněného, že evidenční list musel být pozměněn. Znak skutkové podstaty, že pachatel užil dokument jako pravý ve smyslu § 350 odst. 1 věta druhá trestního zákoníku není a nemůže být naplněn, když pachatel věděl (a tak i činil), že předmětná listina (evidenční list) bude předložena k řízení orgánu veřejné moci. Podle obviněného měly soudy prověřit jeho obhajobu v tom duchu, že motivace na straně nejméně jedné svědkyně vedla k okolnostem, které mohly založit nepříznivé rozhodnutí v jeho neprospěch. Stejného prohřešku, jenž je obviněnému kladen za vinu, se dopouští svědkyně V. ve vztahu k jiné mateřské škole. Dále uvedl, že v postupu obecných soudů lze vysledovat jistou překvapivost rozhodování. Zatímco dříve okresní soud rozhodl tak, že v jednání obviněného nelze vysledovat intenzitu dosahující až k trestní represi, pak po vrácení věci krajským soudem již tato otázka zapadla a soud se k ní nevyjadřoval. Obviněný byl tudíž uvržen v nejistotu z pohledu zásady ultima ratio, když na jedné straně krajský soud při dřívějším rozhodování hovořil o upřímném zájmu o dceru, vedle toho objekt skutkové podstaty, tedy chráněný zájem, byl porušen zcela bagatelně, a na straně druhé doléhá na obviněného trestní represe způsobilá ovlivnit jeho další život, především jeho postavení v dalších civilních řízeních u Okresního soudu v Sokolově. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou dle obviněného ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Z jeho pohledu je sporné, v jakém okamžiku došlo k pozměnění evidenčního listu. Za tímto účelem navrhoval výslech svědka Ž., tento důkaz však okresní soud neprovedl, což zakládá vadu opomenutého důkazu. Obviněný proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil napadený rozsudek a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce tam činný nejprve uvedl, kdy je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Je to mj. tehdy, kdy se jedná o zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy. Žádnou takovou vadu však obviněný nevytýkal a mimo citaci zákonného znění § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu na tento pojem ani formálně neodkazoval. Předkládal pouze vlastní skutkovou verzi, podle které obdržel od lékařky MUDr. Boumové vyplněný formulář evidenčního listu, který na určitou dobu předal třetí osobě, bývalé manželce V., která tento dokument padělala, resp. pozměnila. V tomto ohledu obviněný opakuje skutkovou verzi, kterou nalézací soud označil za absurdní. Státní zástupce blíže k tvrzení obviněného uvedl, že je v rozporu s výpovědí svědkyně V. a především svědkyně MUDr. Boumové, která vyloučila, že by nezletilou AAAAA (pseudonym) kvůli nástupu do mateřské školy vyšetřila a vyplnila výše uvedenou část evidenčního listu. Obviněný tedy nikdy nedisponoval vyplněným dokladem od MUDr. Boumové, který by mohl předat třetí osobě. Dále se státní zástupce vyjádřil, že obviněný v souvislosti s tzv. opomenutými důkazy především opakoval vlastní skutkovou verzi a jediným údajně opomenutým důkazem měl být výslech svědka Ž., k čemuž se dle tvrzení obviněného nalézací soud nijak nevyjádřil. Tento soud ale v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč návrh na provedení výslechu svědka Ž. a další důkazní návrhy zamítl. Dále shrnul podstatu dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Obviněný formálně vytkl absenci úmyslného zavinění, přičemž tato námitka nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy, ale výlučně z jeho vlastní skutkové verze, a dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Dodal k tomu, že obviněný věděl, že lékařka MUDr. Boumová dítě nevyšetřovala a formulář v části „vyjádření lékaře“ nevyplnila. Logicky proto musel vědět i to, že formulář, který v souvislosti s řízením o přijetí dítěte do mateřské školky předkládá, je v této části padělaný. Jednal tedy v přímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. K námitce týkající se zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 trestního zákoníku státní zástupce uvedl, že obviněný k tomu nevznáší žádné konkrétní námitky týkající se škodlivosti činu. O uplatnění zásady subsidiarity trestní represe lze uvažovat až tehdy, kdy je postaveno najisto, že formální znaky trestného činu byly beze zbytku naplněny. Obviněný ale současně namítl, že se trestného činu vůbec nedopustil. Státní zástupce proto konstatoval, že ve věci nejsou dány žádné výjimečné okolnosti, pro které by společenská škodlivost činu nedosahovala škodlivosti ani nejlehčích v praxi se vyskytujících případů přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu spáchaného v základní skutkové podstatě podle § 350 odst. 1 trestního zákoníku. K tomu dodal, že původní rozhodnutí o postoupení věci soudem prvního stupně bylo nepříliš přiléhavě odůvodněno absencí okolností, které nejsou znakem základní skutkové podstaty uvedeného přečinu. Pokud obviněný zmínil posouzení jeho osoby, pak okolnosti uvedené v bodě 6. odůvodnění kasačního usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 50 To 197/2022 svědčí spíše v jeho neprospěch. V závěru uvedl, že z jiných hledisek, např. z hlediska charakteru řízení o p