3 Tdo 640/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 640/2025-666 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 11 To 95/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 177/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 8 T 177/2024, byl L. Š. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) pod bodem I) výroku o vině uznán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se dopustil spolu se spoluobviněným T. Š. (dále jen „spoluobviněný“), jednáním spočívajícím v tom, že: 1) v době od ledna do dubna 2023 v XY s úmyslem se neoprávněně obohatit, vylákali z poškozené H. M. pod záminkou investic do nemovitostí prostřednictvím jistého B. J. z XY, z nichž měla mít vysoký zisk, a oproti Smlouvám o zápůjčce finančních prostředků, částku 25.000 Kč, kterou jim poškozená předala dne 16. 1. 2023 v restauraci XY v XY, částku 300.000 Kč, kterou jim poškozená předala dne 31. 1. 2023 v italské kavárně v XY ulici v XY, částku 400.000 Kč, kterou jim poškozená předala dne 16. 2. 2023 v italské kavárně v XY ulici v XY, a částku 100.000 Kč, kterou jim poškozená předala dne 19. 4. 2023 rovněž v italské kavárně v XY ulici v XY, ačkoli B. J. ve skutečnosti neexistuje, k žádným obchodům s nemovitostmi nedocházelo a oba obžalovaní byli v dané době ve špatné finanční situaci, byla proti nim vedena exekuční řízení na milionové částky a řízení insolvenční, a do současné doby i přes výzvy poškozené vložené peníze nevrátili, pouze v lednu a v únoru 2023 dostala od L. Š. vždy po částce 12.000 Kč, které jí má posílat pan J., což učinil zřejmě proto, aby svoji legendu učinil věrohodnější, čímž poškozené H. M. způsobili škodu v celkové výši 825.000 Kč, 2) v lednu 2023 v XY s úmyslem se neoprávněně obohatit vylákali z poškozené H. B. pod záminkou investic do nemovitostí pozemků prostřednictvím jistého B. J. z XY, z nichž měla mít vysoký zisk, a oproti Smlouvě o zápůjčce finančních prostředků, částku 25.000 Kč, kterou jim dne 16. 1. 2023 v italské kavárně v XY ulici v XY předala sestřenice poškozené H. M., jíž H. B. své peníze za tímto účelem svěřila, ačkoli B. J. ve skutečnosti neexistuje, k žádným obchodům s nemovitostmi nedocházelo a oba obžalovaní byli v dané době ve špatné finanční situaci, byla proti nim vedena exekuční řízení na milionové částky a řízení insolvenční, a do současné doby i přes výzvy poškozené vložené peníze nevrátili, čímž poškozené H. B. způsobili škodu ve výši 25.000 Kč, celkem tak poškozeným způsobili škodu ve výši 850.000 Kč, a pod bodem II) výroku o vině byl uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v blíže nezjištěné době do června 2023 při telefonických hovorech, když se ho H. M. v souvislosti s uzavřenými Smlouvami o zápůjčce finančních prostředků ptala, kdy jí vyplatí nějaké zisky, úroky, popřípadě jí vrátí vložené peníze, jí několikrát sdělil, že pokud nevydrží a nepočká s termínem výplaty finančních prostředků, tak obchod kvůli ní zkrachuje a přijdou o peníze a v této souvislosti jí sdělil, že zná spoustu známých lidí a byl by nerad, aby někomu zapalovali barák, uváděl, že má doma zbraň a dále ji nepřímo zastrašoval Albánci, Dagestánci, mafií a dalšími skupinami osob, hovořil o vyhoření bytů nebo domů, čímž v poškozené H. M. vzbudil důvodné obavy o její zdraví a majetek. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za využití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému a spoluobviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené H. M. škodu ve výši 801.000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 801.000 Kč, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši repo sazby ČNB platné pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů ročně, jdoucího ode dne následujícího po dni seznámení obviněných se spisem, tj. ode dne 11. 9. 2024 do zaplacení, a poškozené H. B. škodu ve výši 25.000 Kč. 4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená H. M. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Uvedeným rozsudkem bylo taktéž rozhodnuto o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody spoluobviněného. 6. Proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 8 T 177/2024, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i výroku o trestu napadeného rozhodnutí jeho se týkající. Odvolání podal rovněž spoluobviněný, a to do výroku o náhradě škody. 7. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 11 To 95/2025, a to tak, že odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 8. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 11 To 95/2025, podal obviněný L. Š. dovolání (č. l. 597–601 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 9. Úvodem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu. Svou žádost odůvodňoval hospitalizací na lůžkovém oddělení psychiatrické nemocnice v Horních Beřkovicích, která významně ovlivňuje jeho osobní situaci a schopnost nastoupit do výkonu trestu. Ze zpráv, které přiložil k podanému dovolání, má vyplývat, že trpí Touretteovým syndromem, obsedantně kompulzivní poruchou a anxiózně depresivním syndromem, kdy jej tato vrozená neurologicko-psychiatrická onemocnění vyřadila z běžného života a znemožnila mu pracovat, a proto pobírá invalidní důchod III. stupně. Z doložených lékařských zpráv pak má vyplývat, že se doposud nepodařilo dosáhnout remise za pomocí psychofarmak a dalších léků. 10. Následně obviněný přistoupil k samotné dovolací argumentaci, kde vyjádřil přesvědčení, že byl uznán vinným na základě neúplného a nesprávně hodnoceného dokazování, přičemž nebylo prokázáno, zda se skutky kladené mu za vinu skutečně staly. Nedošlo tak k řádnému objasnění skutkového stavu věcí. 11. Obviněný se vymezil proti svědeckým výpovědím poškozených H. M. a H. B., které označil za nevěrohodné a nepravděpodobné. Vyjma nepřímých svědeckých výpovědí neexistuje žádný objektivní důkaz, přímý či nepřímý, o tom, že by mu poškozená H. M. předala finanční prostředky. Dovolatel je přesvědčen, že právní závěry prvostupňového i odvolacího soudu jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Berouně nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Soud prvního stupně se nevypořádal s rozpory ve výpovědi poškozené H. M. a poškozené H. B. a náležitě se nevypořádal ani s otázkou věrohodnosti těchto poškozených. 12. Obviněný měl výhrady i proti hodnocení výpovědí svědků I. M. a H. M. Zdůrazňoval, že se jedná o výpovědi zprostředkované, tj. svědectví z doslechu. Uvedl, že soudy byly povinny hodnotit důkazy nejen samostatně, ale především v kontextu provedených důkazů, jak vyplývá i z judikatury Ústavního soudu, na kterou poukazoval (usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. III. ÚS 994/18), avšak odvolací soud se s touto námitkou nevypořádal. Zmínění svědci jsou rodiči poškozené, kteří pouze reprodukovali informace od poškozené H. M. O incidentu se dozvěděli v různých časových obdobích výlučně od ní. Soudy proto měly tyto výpovědi hodnotit důsledněji z hlediska jejich důkazní síly, objektivity a věrohodnosti. 13. Dále obviněný uvedl, že opakovaně poukazoval na rozpory ve výpovědi poškozené H. M. a její matky H. M. Poškozená H. M. uvedla, že mu nejprve převedla částku 25.000 Kč, v lednu částku 300.000 Kč, v únoru částky 400.000 Kč a 100.000 Kč. Tyto finanční prostředky jí měla poskytnout Česká spořitelna, za což měsíčně splácela 6.240 Kč. Její matka, svědkyně H. M. uváděla, že ona sama poskytla své dceři zápůjčku ve výši 130.000 Kč. Jedná se o údaj nekorespondující s výpovědí poškozené, která se při podrobném popisu svých závazků o této zápůjčce nezmínila. Ve spise se nadto nenachází informace, které by podpořily tvrzení poškozené M., že od ní obviněný přijal 825.000 Kč. Výpověď dovolatele zásadně oslabuje důkazní sílu výpovědi poškozené M., a naopak potvrzuje existenci vážných pochybností o pravdivosti jejích tvrzení. Nelze přijmout závěr odvolacího soudu, že „skutečnost, že poškozená na rozdíl od svého vyjádření v přípravném řízení, v hlavním líčení podrobně nevysvětlila, od koho si předmětné prostředky půjčila a ani na to nebyla dotazována, neznamená, že její výpověď nekoresponduje s výpovědí její matky, případně s dalšími provedenými důkazy.“ Předání částk