3 Tdo 644/2013 — Nejvyšší soud

3 Tdo 644/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 7. 2013 Spisová značka:3 Tdo 644/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.644.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 8. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.10.2013I.ÚS 3113/13JUDr. Ivana Janůzrušeno29.4.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 644/2013-15 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17.července 2013 o dovolání, které podal obviněný Mgr. Bc. J. V., nar., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 11 To 57/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 46/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu s e dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 3 T 46/2012, byl obviněný Mgr. Bc. J. V. uznán vinným pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na tom skutkovém základě, že „v době nejméně od 21. 3. 2012 do 13. 4. 2012 v obci Ř., okres M. B., v rodinném domě čp., jehož je se svou manželkou J. V. spoluvlastníkem a v němž byt v prvním poschodí domu se souhlasem jeho a jeho manželky užívala dcera J. T., nar., se svou rodinou, v době její nepřítomnosti, nejméně v šesti případech vnikl do jí obývaného uzamčeného bytu, kdy - dne 21. 3. 2012 v blíže nezjištěné době odemkl nezjištěným způsobem dveře bytu a do dětského pokoje nastěhoval své věci, - dne 22. 3. 2012 v blíže nezjištěné době odstranil z uzamčených dveří bytu jistící lišty zajišťující skleněnou výplň dveří, přičemž tuto vyjmul a otvorem ve dveřích vnikl do pokoje bytu, - dne 2. 4. 2012 v blíže nezjištěné době odstranil z uzamčených dveří obývacího pokoje bytu náhradní dřevěnou výplň dveří tvořenou tzv. palubkami a vzniklým otvorem vnikl do pokoje, - dne 6. 4. 2012 kolem 08.00 hodin znovu vyndal z uzamčených dveří obývacího pokoje bytu palubky, které byly ve dveřích místo skleněné výplně, vyňal z dveří kliku a zámek, se kterými naložil nezjištěným způsobem, a z obývacího pokoje poté částečně vystěhoval zařízení pokoje do kuchyně v témže poschodí domu, kde u dveří taktéž demontoval zámek, přičemž tímto způsobil poškozené škodu ve výši cca 1.000,- Kč, - dne 9. 4. 2012 v době mezi 14.00 hodin až 18.00 hodin z neuzamčené kuchyně patřící k bytu obývaného J. T. a její rodinou, vystěhoval celé zařízení kuchyně včetně věcí, které tam nastěhoval dne 6. 4. 2012 z obývacího pokoje, věci nastěhoval do jiných částí domu, přičemž na poškození lustru způsobil škodu ve výši cca 500,- Kč, - dne 13. 4. 2012 v přesně nezjištěné době, nejdéle do 16.20 hodin, po vniknutí do bytu užívaného jeho dcerou J. T. a její rodinou, svévolně přestěhoval z bytu nábytek, přemístil ho do jiných místností, kdy následně u dveří místností bytu vyměnil zámky, čímž uživatelům bytu znemožnil přístup do pokojů“. Za to byl podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J. T. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 11 To 57/2013, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 3. 2013 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/tr.ř.). Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrok o vině i trestu) napadl obviněný Mgr. Bc. J. V. následně dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Co se přípustnosti dovolání týče, odkázal obviněný na konstantní judikaturu Ústavního soudu, např. nálezy II. ÚS 193/04, I. ÚS 670/05 a IV. ÚS 215/04, když současně uvedl, že si je vědom restriktivní interpelace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) v dovolacím řízení u Nejvyššího soudu, a v tomto směru poukázal na stanovisko Ústavního soudu II. ÚS 69/05. Vyjádřil též přesvědčení, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů jsou ve výrocích o spáchání přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku nesprávná z hlediska právního posouzení skutku a nepřezkoumatelná. V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný v podrobnostech popsal genezi rodinných vztahů. Uvedl, že je se svou bývalou manželkou spoluvlastníkem domu čp. v obci Ř., kdy užívali byt v jeho přízemí a v patře domu dočasně bydlela od r. 1994 dcera J. T. se svojí rodinou, do doby zajištění si jiného vhodnějšího bydlení. Tato se v roce 1999 stala vlastnicí bytu na tř. V. K. v M. B. po matce obviněného, jehož kupní cenu uhradil, a v němž v době svého studia na vysoké škole po určitou dobu přebýval. V důsledku verbálních i fyzických konfliktů se zetěm, který jej omezoval v užívání domu čp., a které byly též předmětem přestupkového řízení u Magistrátu města M. B. pod ev. č. ze dne 25. 5. 2011, docházelo postupně k narušení rodinných vztahů, které vyústilo i v rozvod jeho manželství. Protože se dozvěděl, že jeho manželka má v úmyslu jej zbavit spoluvlastnictví k rodinnému domu, nastěhoval se do něj zpět, chtěl se svého majetku opět ujmout a požadoval, aby mu byl uvolněn byt ve 2. nadzemním podlaží, který obývala jeho dcera s rodinou s tím, aby se přestěhovala do svého bytu v M. B., což však tato odmítla. Protože rodinný domek nebyl původně nijak dispozičně rozdělen, obviněný si do prostoru, který dcera obývala, dal svoje věci, a když dcera začala uzamykat dveře, odstranil z uzamčených dveří bytu lišty a do místnosti vstoupil s tím, že se jedná o jeho majetek a dceru několikrát k opuštění prostor rodinného domku vyzval. Podle obviněného tímto svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a 2 tr. zákoníku z důvodu absence objektivní stránky, neboť jeho jednání nesměřovalo k následku a mezi jednáním a následkem není příčinný vztah. Rovněž nebyla naplněna subjektivní stránka uvedeného přečinu, neboť neměl v úmyslu narušovat domovní svobodu své dcery ani nebyl srozuměn s tím, že se tak stane, ale chtěl si do bytu uložit svoje věci, poté co uvolnil byt, který byl ve vlastnictví právě jeho dcery. Je pravdou, že vylištoval sklo u dveří, aby se do prostor dostal, což u soudu doznal, své jednání však nepovažoval za protiprávní, neboť stejně jako on měla dcera přístup do bytu v M. B. v době, kdy zde bydlel. Poznamenal, že se snažil vše vyřešit v rámci rodiny, a proto se nedomáhal o vyklizení bytu soudně, na což měl jako spoluvlastník rodinného domku právo. Namítl, že soud měl zkoumat rovněž i jednání jeho dcery, která ačkoliv měla svůj vlastní byt, jenž jí zakoupil, přesto odmítala prostory rodinného domku opustit a jejíž chování, kdy na něj podala trestní oznámení a vystupovala proti němu i u soudu, je v rozporu s dobrými mravy. Rovněž má za to, že s ohledem na veškeré okolnosti týkající se spáchání předmětného přečinu se v dané věci nejedná o tak společensky škodlivý skutek, který by zakládal skutkovou podstatu předmětného přečinu, ale postačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, v daném případě zák. č. 200/ 1990 Sb. o přestupcích. Taktéž upozornil, že Okresní soud v Mladé Boleslavi původně jeho jednání podmíněně zastavil a uložil mu nahradit poškozené J. T. způsobenou škodu v částce 2.600,- Kč, což učinil, když tuto částku zaslal na účet bývalé manželky J. V., která poškozené částku předala. Přesto soud dne 23. 8. 2012 vydal usnesení, kterým bylo podle § 308 odst. 1 tr. ř. rozhodl o pokračování v jeho trestním stíhání z důvodu nesplnění povinnosti nahradit způsobenou škodu. Vytkl, pokud za této situace krajský soud toto nikterak nezhojil, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a nezabýval se předmětným usnesením okresního soudu v tom směru, zda bylo důvodné pokračovat v jeho trestním stíhání přesto, že veškeré povinnosti uložené mu okresním soudem splnil. Tím podle jeho názoru došlo i k procesně právnímu pochybení, když soud prvního stupně zcela bezdůvo