3 Tdo 657/2013 — Nejvyšší soud

3 Tdo 657/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 8. 2013 Spisová značka:3 Tdo 657/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.657.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:čl. 329 odst. 1 písm. a) tr. zák. čl. 331 § 3 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 9. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.12.2013I.ÚS 3779/13JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto14.1.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 657/2013-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2013 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. Z., nar., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. 6 To 385/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 177/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného Ing. M. Z. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 18 T 177/2010, byl obviněný Ing. M. Z. uznán vinným jednak přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), ve znění účinném do 30. 11. 2011, jednak zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a to na podkladě skutkových zjištění spočívajících v tom, že „ve V., okres Z., dne 10. 6. 2010 kolem 9.00 hodin na M. n.. jako příslušník Celní správy ČR pověřený plněním funkce kontrolního orgánu na úseku dodržování zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, po podpisu „Protokolu o kontrole na úseku zaměstnávání cizinců podle zákona o zaměstnanosti“, sepsaným v souvislosti s kontrolou provedenou dne 7. 6. 2010 ve smyslu § 126 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole v asijském bistru K. S. ve Z. na ul. G. na autobusovém nádraží, požadoval po panu L. N., nar., provozovateli asijského bistra K. S., finanční částku nejprve ve výši 20.000,- Kč, potom ve výši 15.000,- Kč a nakonec ve výši 10.000,- Kč jako úplatek za to, že neoznámí příslušným úřadům údajné nedostatky zjištěné při kontrole tohoto bistra dne 7. 6. 2010, přičemž ve výše uvedeném protokole žádné nedostatky nekonstatuje, po telefonické domluvě došlo k předání požadované finanční hotovosti ve výši 10.000,- Kč panem L. N. obžalovanému Ing. M. Z. dne 24. 6. 2010 v době mezi 13.35 hodin a 13.55 hodin ve V. na M. n.. a takto obžalovaný Ing. M. Z. jednal v rozporu s ustanovením § 45 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“. Za to byl odsouzen podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3,5 (tři a půl) roku. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a bezpečnostních sborech s rozhodovací pravomocí na dobu 4 (čtyř) let. Proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 18 T 177/2010, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků rozsudku. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. 6 To 385/2012, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. 6 To 385/2012, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 883 – 884, doplnění č. l. 885 - 892), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, kdy o odvolání bylo rozhodnuto v odvolacím řízení v rozporu s procesními ustanoveními, ač byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že má především výhrady ke skutkovým zjištěním soudů, kdy tato jsou dle jeho názoru v příkrém rozporu s provedenými důkazy. Má za to, že hodnocení provedených důkazů je v rozporu se zásadami formální logiky, kdy nesouhlasí s tím, že by byla jeho obhajoba vyvrácena, naopak je přesvědčen, že veškeré provedené důkazy byly hodnoceny důsledně v jeho neprospěch. Zejména pak ve věci pořízený jediný objektivní důkaz, kterým je prostorový odposlech průběhu schůzky, kdy tento byl soudem hodnocen v tom smyslu, že oznamovatel při jednání pouze reagoval na to, že mu předložil smlouvy, které si měl obviněný údajně připravit jako případné alibi. Soud tak smlouvy hodnotil jen jako krytí, ale již se nezabýval faktem, že o akci policie věděl obviněný až v okamžiku, kdy byl zadržen a v době následné, do dané doby není z odposlechu ani z ničeho jiného zřejmé, že by o akci policie věděl, tedy neměl důvod smlouvy použít jako krytí. Z odposlechu je zřejmé, že k podpisu smluv, které na schůzku přinesl, byli účastníci schůzky předem přizváni. Obviněný je toho názoru, že je dán extrémní nesoulad mezi tímto jediným objektivním důkazem a skutkovými závěry, kdy prostorový odposlech jednoznačně dokládá, že platba proběhla za vyhotovené smlouvy, přičemž soud prvního stupně se nezabýval právním hodnocením toho, zda přijetí platby za smlouvy je trestným činem či nikoliv (když v žádném případě by nemohlo jít o trestný čin přijetí úplatku). Odvolací soud pak tento nesprávný závěr neopravil. Současně se soudy nijak nezabývaly skutečností, že smlouvy, které vzaly za vyvracející obhajobu, jsou antidatované, resp. zmanipulované, kdy po kontrole dne 7. 6. 2010 byly dne 10. 6. 2010 podepsány kontrolní protokoly, přičemž písemná smlouva o sdružení je datována až dnem 12. 6. 2010, tedy zjevně po skončení kontroly. Obviněný dále namítl, že je přesvědčen, že když kontrolované osobě opatřil texty předmětných smluv, nejednal v rozporu s ustanovením § 45 odst. 1, písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), neboť v dané situaci nebyl úřední osobou a ani nejednal v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu. Jinými slovy se tedy nemohl dopustit uvedeného přečinu a ani zločinu, neboť výkon pravomoci úřední osoby skončil právě podpisem protokolu o kontrole, čímž současně skončil výkon obstarávání věci obecného zájmu, a tedy následným jednáním nemohlo dojít k překročení pravomoci úřední osoby, ani k žádosti o úplatek. Obviněný uvedl, že je třeba rozlišovat mezi výkonem služby a výkonem pravomoci, kdy tyto pojmy nelze zaměňovat či ztotožňovat. V projednávané věci byla výkonem pravomoci jeho osoby provedená kontrola, která skončila podpisem protokolu o kontrole a veškeré následující by se dalo hodnotit tak, že těžil z naskytnuté příležitosti či svého postavení. Připustil, že takovéto jednání by mohlo být kázeňským proviněním, tedy porušením řádného výkonu služby. V této souvislosti obviněný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 6 Tdo 466/2010). K naplnění skutkové podstaty ani jednoho z trestných činů, pro které byl uznán vinným, tedy nedošlo, neboť nebyla naplněna jejich objektivní stránka. S tím souvisí i námitka neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe. Obviněný závěrem uvedl, že celá záležitost se mu jeví tak, že oznamovatel mohl situaci od počátku cíleně vyvolat v zájmu jiných osob, kterým mohla být osoba obviněného nepohodlná, s cílem jeho profesní likvidace. V této souvislosti poukázal na nestandardní vyšetřovací postup, kdy vyšetřování vedla expozitura B., přestože se událost udála ve Z., a na propojenost osob zúčastněných na celé věci. Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. 6 To 385/2012, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 18 T 177/2010, a to v celém rozsahu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprošťuje. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.