3 Tdo 675/2023

Za to byl obviněný M. B. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 200denních sazeb po 150 Kč, tedy v celkové výši 30.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to: 3 ks plastových kanystrů (věci zajištěné při domovní prohlídce dne 30. 4. 2016 č. j. KRPC-61165-326/TČ-2016-020080).

Obviněný L. N. byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 200denních sazeb po 150 Kč, tedy v celkové výši 30.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to: 1 ks plastové nádrže IBC 1000 l, čerpací zařízení stav počítadla 00013732, 3 ks kovových sudů, 3 ks kovových kanystrů, ručního čerpadla zelené barvy s dřevěnou rukojetí, ručního čerpadla modré barvy s kovovou rukojetí, ručního čerpadla šedé barvy s kovovou rukojetí (věci zajištěné při domovní prohlídce dne 30. 4. 2016 č. j. KRPC-61165-224/TČ-2016-020080), 16 ks plastových barelů (věci zajištěné při domovní prohlídce dne 30. 4. 2016 č. j. KRPC-61165-230/TČ-2016-020080), 5 ks plastových kanystrů, 2 ks kovových kanystrů (věci zajištěné při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 30. 4. 2016 č. j. KRPC-61165-227/TČ-2016-020080), 6 ks plastových nádrží IBC 1000 l, 2 ks kovových barelů, 12 ks plastových kanystrů, elektrického čerpadla zn. WZ 250 BY, výr. číslo: XY s připojenou hadicí bílé barvy cca 4 m a hadicí zelené barvy cca 3 m, 1 ks mobilního telefonu iPhone 6S IMEI: XY s vloženou SIM kartou XY (věci zajištěné při domovní prohlídce dne 30. 4. 2016 č. j. KRPC-61165-239/TČ-2016-020080).

Obviněný T. P. byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 200denních sazeb po 150 Kč, tedy v celkové výši 30.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to: 29 ks plastových kanystrů, 1 ks plechových kanystrů, 6 ks plechových barelů, 5 ks plastových barelů, 1 ks plastových konví, 2 ks plastových trychtýřů, 1 páru pracovních rukavic, 3 ks hadic zakončených sítkem, 1 ks klíče na otevírání barelů (věci zajištěné při domovní prohlídce dne 30. 4. 2016 č. j. KRPC-61165-355/TČ-2016-020080).

Obviněný P. Š. byl rovněž odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 200denních sazeb po 150 Kč, tedy v celkové výši 30.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to: 69 ks plastových kanystrů, 53 ks plechových kanystrů, 26 PET lahví, 6 ks plastových barelů a 4 ks plechových sudů (věci zajištěné při domovní prohlídce dne 30. 4. 2016 č. j. KRPC-61165-269/TČ-2016-020080).

Dále bylo rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 3 T 137/2018, rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných F. B., V. H., J. K., J. K., M. M. (obvinění ad I. 1,3-6), kdy spoluobviněný F. B. byl rovněž shledán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, a J. R. (obviněný ad. IV.), který byl shledán vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči podle § 230 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaném ve formě účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Poškozená společnost Č., a. s., byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 3 T 6/2020, bylo dále rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. P., D. S., M. S., P. Š., P. Š., V. V., V. V. a P. Ž. (obvinění ad I. 9-12, 14-16). Poškozená společnost Č., a. s., byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 3 T 137/2018, podali obvinění M. B., L. N. a T. P. samostatná odvolání. Odvolání podali rovněž spoluobvinění F. B., V. H., J. K., M. M. a obviněný J. R. Odvolání podal rovněž spoluobviněný J. K., který však v mezidobí zemřel (č. l. 10928 spisu sp. zn. 3 T 137/2018).

Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 3 T 6/2020, podal obviněný P. Š. odvolání, stejně jako spoluobvinění M. P., D. S., M. S., P. Š., V. V., V. V. a P. Ž.

O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 1. 2023. Jednalo se o společné odvolací řízení ve věcech vedených u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 137/2018 >1< , 3 T 6/2020 >2< , 3 T 72/2020 >3< a 3 T 7/2020 >4< .

Odvolací soud pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. k odvolání poškozené Č., a. s., zrušil částečně, a to ve výrocích o náhradě škody, rozsudky Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 10. 2021, č. j. 3 T 137/2018-10731, ze dne 19. 5. 2021, č. j. 3 T 6/2020-297, a ze dne 8. 9. 2021, č. j. 3 T 7/2020-356.

Pod bodem II. podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou a) obvinění 1. M. B., L. N. a T. P., a spoluobvinění F. B., V. H., J. K., M. M., 2. P. Š. a spoluobvinění M. P., D. S., M. S., P. Š., P. Š., V. V., V. V. a P. Ž., 3. V. L., S. S. a L. V. (obvinění ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 7/2020, u odvolacího soudu pod sp. zn. 4 To 450/2022), povinni zaplatit poškozené Č., a. s., se sídlem XY, Praha, na náhradě škody společně a nerozdílně částku 35.973,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím od 19. 6. 2020 do zaplacení při 10% ročním úročení tohoto úroku jdoucím od 19. 6. 2020 do zaplacení, b) obvinění 1. M. B., L. N. a T. P. a spoluobvinění F. B., V. H., J. K. a M. M., 2. P. Š. a spoluobvinění M. P., D. S., M. S., P. Š., P. Š., V. V., V. V. a P. Ž. povinni zaplatit společně a nerozdílně úrok z prodlení z částky 35.973,18 Kč ve výši 10 % ročně jdoucí od 5. 6. 2020 do 18. 6. 2020 při 10 % ročním úročení tohoto úroku jdoucím od 5. 6. 2020 do 18. 6. 2020, c) obvinění M. B., L. N. a T. P. a spoluobvinění F. B., V. H., J. K. a M. M., povinni zaplatit společně a nerozdílně úrok z prodlení z částky 35.973,18 Kč ve výši 10 % ročně jdoucí od 22. 5. 2020 do 4. 6. 2020 při 10% ročním úročení tohoto úroku jdoucím od 22. 5. 2020 do 4. 6. 2020, d) a obviněný J. V. (obviněný ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 7/2020, u odvolacího soudu pod sp. zn. 4 To 450/2022) je povinen zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení částku 22.224 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím od 19. 6. 2020 do zaplacení při 10% ročním úročení tohoto úroku jdoucím od 19. 6. 2020 do zaplacení, přičemž v rozsahu jím poskytnutého plnění zaniká povinnost plnit dlužníkům uvedeným v bodě a) tohoto výroku a naopak, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Č., a. s., odkázána se zbytky uplatněných a soudem nepřiznaných nároků na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních.

Jinak zůstaly napadené rozsudky nedotčeny (bod III.).

V bodě IV. pak odvolací soud zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných M. B., L. N., T. P., a spoluobviněných M. M. a Jana Rezka, obviněného P. Š. a spoluobviněných M. S. a P. Š. a V. V., a dále odvolání obviněných P. Š. a M. S. a M. H. (obvinění ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 7/2020, u odvolacího soudu pod sp. zn. 4 To 450/2022), a K. S. a P. P. (obvinění ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 72/2020, u odvolacího soudu pod sp. zn. 4 To 448/2022).

Dovolání podali rovněž obvinění P. Š., M. S. a M. H. >5< , a K. S. a P. P. >6<

Dovolání obviněného M. B. (č. l. 11128-11139 spisu sp. zn. 3 T 137/2018) se opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Je přesvědčen, že důkazy žádným způsobem nepostačují k prokázání jeho viny, kterážto je založena pouze na skutečnosti, že jako zaměstnanec vykonával svou pracovní činnost na základě pokynů a rozkazů nadřízených. V tomto směru poukazuje na tzv. pomocné realizátory. Soudy hodnotily důkazy v jeho neprospěch, tedy v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Uvádí jako příklad skutečnost, že nafta vydaná při domovní prohlídce u něho doma, měla pocházet ze skladu společnosti Č., a. s., což soud odvodil pouze z domněnky o nepoužívání zaměstnaneckých karet EuroOil a údajné shody vzorků zajištěné nafty s jinými vzorky. Nelze mu klást za vinu, že jako zaměstnance poškozené společnosti si u ní nekupoval pohonné hmoty. Zadržená nafta přitom odpovídala jeho možné osobní spotřebě, přičemž tuto si sám zakoupil. Je-li mu za vinu kladeno, že ostatním několikrát asistoval u čerpání nafty, pak soudy zcela opomíjí skutečnost, že v předmětné době byl zaměstnancem poškozené společnosti a při své pracovní činnosti se řídil pokyny a rozkazy svých nadřízených. Mohlo se tak jednat o okolnosti vylučující protiprávnost či skutkový omyl. Tomu však nebyla ze strany soudů věnována jakákoli pozornost. Neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že by motorovou naftu odcizil či s ní dokonce dále obchodoval. Žádný svědek ničeho takového neuvedl. Je-li zachycen, že v areálu zaměstnavatele něco vozil či se zde pohyboval, neznamená to, že něco odcizil nebo že to byla právě nafta. Je toho názoru, že došlo k uplatnění principu kolektivní viny, aniž by byla diferenciována a posuzována případná trestní odpovědnost jednotlivých osob. Na tom nemohou změnit nic ani dohody o hmotné odpovědnosti osob pracujících u poškozené společnosti, stejně jako zaměstnanecký poměr, neboť nemají žádného opodstatnění pro závěr o vině. Obviněný dále uvádí, že nebylo prokázáno, že by byl srozuměn s údajným jednáním spoluobviněných. Ostatně sám nalézací soud toto připouští, když konstatuje, že dovolatel „pouze asistoval u čerpání nafty“. Napadá rovněž časové vymezení páchané trestné činnosti, kdy poukazuje na to, že ve skutkové větě je uvedeno „nejméně od června roku 2015 do dne 30. dubna 2016“, ale v odůvodnění je vycházeno převážně z období počátku roku 2016. Pro účast jeho osoby na trestné činnosti v roce 2015 není žádný důkaz, rozsudek v tomto směru ničeho nezmiňuje. Nelze mu tedy klást za vinu jednání za celé období, kdy údajně mělo docházet k trestné činnosti, stejně jako celou výši údajně způsobené škody.

Obviněný M. B. dále napadá právní posouzení jemu za vinu kladeného skutku s tím, že nebyly splněny podmínky pro kvalifikaci skutku jako spáchaného organizovanou skupinou ve smyslu ustanovení § 205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku či ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ne každá organizovaná skupina musí být současně spolupachatelstvím. Na rozdíl od spolupachatelství je třeba k tomu, aby byl pachatel členem organizované skupiny, jeho projev vůle směřující ke vzniku členství. Z toho, že je pachatel takovou skupinou toliko využíván, nelze automaticky dovodit, že by byl členem. Podle obviněného soudy nezaujaly žádné právní úvahy stran podmínek spolupachatelství, přičemž jeho existenci nelze odvozovat od skutečnosti, že mohou být dány podmínky organizované skupiny, jak to soudy učinily v projednávané věci. Soudy neposoudily dostatečně naplnění jak objektivních, tak subjektivních znaků spolupachatelství a bez dalších úvah paušálně odsoudily všechny obviněné včetně dovolatele ke spolupachatelství za jednání od června 2015 do 30. 4. 2016, ačkoliv bylo dostatečně prokázáno, že pokud se obvinění na trestné činnosti nějakým způsobem podíleli, pak nikoli po celou dobu. Stran jeho osoby se podle odůvodnění rozsudku jednalo o tři dny. Soudy se namísto mapování účasti jednotlivých obviněných uchýlily k paušálnímu vyvození viny, kdy k trestní odpovědnosti bylo přistupováno spíše prizmatem kolektivní viny než důkladným posouzením naplnění znaků předmětného trestného činu.

Dále obviněný brojí proti závěrům soudů týkajících se způsobené škody. Znovu poukazuje na své postavení zaměstnance, který byl povinen se řídit pokyny nadřízených. Právě s odkazem na existenci pracovněprávních vztahů rozporuje závěr odvolacího osudu o neexistenci zavinění poškozené na způsobené škodě.

Obviněný dále namítá podstatné procesní vady řízení. Nejprve namítá nezákonnost zahájení trestního řízení jako takového, a to s tím, že Celní úřad pro Jihočeský kraj není a nebyl příslušným policejním orgánem pro zahájení trestního řízení pro skutek a právní kvalifikaci jemu za vinu kladeného jednání >7< , a tudíž nebyl příslušný provádět procesní úkony ve smyslu § 158 odst. 1, 3 tr. ř. Nadto byly skutkové okolnosti v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení popsány velmi vágně (nikoli konkrétně, jak je požadováno) a jejich vymezení neodpovídá náležitostem § 158 odst. 3 tr. ř. Úkony příslušníků celních orgánů ohledně skutku, jímž byl uznán vinným, nebyly učiněny v souladu s trestním řádem, k čemuž obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 339/2019. S ohledem na uvedené nelze proto podle obviněného přihlížet k úkonům učiněných před zahájením trestního stíhání, konkrétně k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu, prohlídkám jiných prostor a použitým operativně pátracím prostředkům.

Z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu žádným způsobem nevyplývají skutečnosti odůvodňující jeho trestní stíhání. Příkaz k odposlechu byl vydán z podnětu nepříslušného policejního orgánu, za okolností, kdy nebylo dáno konkrétní podezření ze spáchání zločinu, za který by hrozil trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let. Okruh podezřelých osob, vyjma podezřelého Jana Váni, vůči němuž byly zahájeny úkony trestního řízení, nebyl nijak konkretizován. Dovolatel je proto přesvědčen, že odposlechy bylo nepřípustně zasaženo do jeho soukromí. Je nepřípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání. Takový poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet, přičemž je třeba, aby byl validní, což znamená, že musí pocházet ze spolehlivého zdroje a musí být dostatečně přesvědčivý. Uvedené podmínky splněny nebyly. Za zásadní nedostatek lze považovat rovněž absenci konkrétních skutkových okolností odůvodňujících délku trvání odposlechů či chybějící uvedení konkrétních skutečností, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak. Obviněný rovněž poukazuje na to, že zde byla doslovná shoda části textu s původním návrhem celního úřadu, což je nepřípustné (viz. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Pzo 9/2019). Ke ztotožnění jeho telefonního čísla přitom došlo na podkladě jiného odposlechu, což znamená, že vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu č. j. Nt 1/2016-33 předcházely jiné odposlechy, které souvisely s jeho osobou. V trestním spise však absentují jakékoli zmínky o dříve provedených odposleších. Je tedy možné se podle dovolatele rozumně domnívat, že příkaz k odposlechu č. j. Nt 1/2016-33 je kauzálně odvozen od nezákonného důkazu, což zapříčiňuje jeho nezákonnost, resp. nepoužitelnost na základě něj vyhodnocených odposlechů.

Nezákonnost provedených prohlídek jiných prostor a pozemků shledává obviněný v tom, že předmětný příkaz není přiměřeně a dostatečně zdůvodněn a rovněž byl vydán z podnětu nepříslušného policejního orgánu. Nadto nebyla prohlídka provedena v souladu se zákonem, resp. ustanovením § 85 odst. 2 tr. ř., neboť je zde pochybnost, že jí nebyla přítomna osoba nezúčastněná. V protokolu uvedená osoba jménem D. B. takovou osobou podle obviněného nebyla, neboť se jednalo o pracovníka Finančního úřadu, přičemž finanční úřady, stejně jako celní úřady spadají organizačně pod Ministerstvo financí. Nelze tak vyloučit jejich spolupráci. Rovněž nebyl dodržen postup podle § 85 odst. 3 tr. ř., neboť před samotnou realizací domovní prohlídky nebyl řádně proveden výslech jeho osoby. Prohlídka započala v čase 12:45 hod., samotný výslech až ve 13:10 hod.

Nezákonnost dalších operativně pátracích prostředků (sledování osob a věcí) spatřuje obviněný rovněž v již zmiňované skutečnosti, že byly povoleny na podkladě návrhu nepříslušného policejního orgánu, a dále, že celním úřadem zmiňované povolení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. ř. ze dne 27. 1. 2016, č. j. V1-10/2016-ZN 319/2016, v trestním spise absentuje. Stejně tak není patrné, zda bylo povolení vydáno na základě náležitě odůvodněné písemné žádosti. Poukazuje rovněž na časovou prodlevu mezi vydáním povolení a uskutečněným sledováním s tím, že se lze domnívat, že povolení bylo vydáno pouze formálně. Obviněný brojí proti závěru nalézacího soudu, že sledování bylo provedeno v souladu s judikaturou Ústavního soudu, neboť bylo prováděno pouze na veřejně přístupných místech. Takový závěr se z usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 449/03 nepodává, nadto je přesvědčen, že areál společnosti Č., a. s. není veřejně přístupné místo a bylo tak nepřiměřeno zasaženo do jeho práva na soukromí. K užití operativně pátracích prostředků měl být v přípravném řízení dán souhlas soudce a nikoli jen státního zástupce.

Obviněný rovněž namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť již nalézací soud se nevypořádal s jeho obhajobou. Především co se týká skutkových zjištění stran jeho zaměstnaneckého poměru a s tím spojených povinností řídit se pokyny a rozkazy svých nadřízených, absence úmyslu jednání, dostatečnosti odůvodnění příkazů k provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, zákonnosti provedení domovní prohlídky u něho doma a kritérií k ukládání trestu (např. k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody). Odvolací soud tak podle obviněného nedostál podmínkám ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. Rovněž je přístup odvolacího soudu v rozporu s právem na obhajobu, resp. právem na spravedlivý proces, neboť „není z napadeného rozsudku zřejmé, jak bylo s jeho návrhy a argumenty soudem I. stupně naloženo a zda se jimi soud I. stupně zabýval“.

Obviněný rovněž nesouhlasí s odůvodněním jemu uložených trestů, kdy tyto shledává nepřiměřenými, nedostatečně odůvodněnými, jakož i uloženými v rozporu s účelem a zněním zákona. Výrok o trestu nedostál podmínkám § 125 odst. 1 tr. ř., neboť nebyl pečlivě odůvodněn, soud se uchýlil k paušálnímu frázovitému citování zákona, nijak se nevypořádal s jedinečností projednávaného případu, což činí výrok o trestu nepřezkoumatelným. Trest je současně nepřiměřeně přísný a nezákonný. Jelikož mu byl uložen vedle podmíněného trestu odnětí svobody i trest peněžitý, měl soud zvážit aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž byl všem obviněným uložen trest ve stejné výměře, což je v rozporu s myšlenkou na spravedlivé potrestání pachatele, resp. zásadou přiměřenosti trestních sankcí ve smyslu § 38 tr. zákoníku. Trest se pak jeví jako trest kolektivní, nikoli individualizovaný, tedy úměrný konkrétnímu trestnému činu a osobnosti pachatele. Soudy rovněž dostatečně nezohlednily další okolnosti pro zmírnění trestu, např. časové aspekty trestního řízení, tedy délku řízení, která činí více než 6 let, a dobu, která uplynula od údajného spáchání trestné činnosti, či zásah do dalších práv dovolatele, kdy např. nebyl přijat na nové pracovní místo z důvodu nesplnění podmínky bezúhonnosti, ačkoli všechny další podmínky splnil. Dovolatel je tedy přesvědčen, že jemu uložený trest nemá oporu v zákoně a jako takový je nepřiměřený daným skutkovým okolnostem a jeho poměrům.

S ohledem na výše uvedené obviněný M. B. navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2023, č. j. 4 To 449/2022-11011, a v souladu s § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tím způsobem, že jej zprostí obžaloby podle § 226 tr. ř., případně v souladu s § 265l odst. 1 tr. ř. přikáže věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný L. N. v rámci podaného dovolání (č. l. 11146-11149 spisu sp. zn. 3 T 137/2018) uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

Obviněný namítá, že odvolací soud se nevypořádal řádně s jeho obhajobou, kdy tuto bez řádného odůvodnění odmítl. Důkazy předložené ze strany obžaloby byly přitom opatřeny procesně nepřípustným způsobem, nemohly tedy být použity jako důkazy prokazující jeho vinu. Zejména se jedná o důkazy zajištěné při domovní prohlídce, neboť domovní prohlídky byly nezákonně provedeny, jelikož byly uskutečněny bez řádného, resp. dostatečného důvodu a jejich provedení coby neodkladného nebo neopakovatelného úkonu nebylo dostatečně odůvodněno ve smyslu příslušné judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Odůvodnění příkazů k provedení domovní prohlídky musí být dostatečné, určité a pregnantní a nemůže být doplňováno „odkazy“ na pokyny státního zástupce, či obsah trestního spisu tak, jak uvádějí soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích, kdy takto „dodatečně“ aprobují zákonnost daných příkazů. Tyto však ve vztahu k vytýkané vadě nemohou obstát. Domovní prohlídka proběhla i v prostorách, které dovolatel neužívá, resp. jsou užívány jeho otcem a matkou, čímž došlo k nezákonnému zásahu do jejich garantovaných práv. Stejně tak za nezákonné považuje i důkazní prostředky vzešlé ze sledování věcí a osob, kdy toto nebylo povoleno zákonem předvídaným způsobem, a to přímo osobou soudce. Jelikož takto zajištěné důkazy nelze vůči jeho osobě použít, měl soud vycházet ze zásady in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby.

Obviněný rovněž brojí proti závěru, že by se měl trestného jednání dopustit jako člen organizované skupiny ve smyslu ustanovení § 205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, když nebylo dostatečně prokázáno, že by mezi osobami označenými za pachatele trestných činů – obviněnými panovala kooperace v rovině a intenzitě požadované judikaturou vztahující se k definování organizované skupiny.

Je rovněž přesvědčen, že soudy obou stupňů zcela nesprávně postupovaly v otázce zjištění výše škody, resp. výši škody zjistily na základě nezákonně zajištěných podkladů – důkazů vzešlých z domovních prohlídek. Orgány činné v trestním řízení nezajistily důkazy týkající se skutečného množství ropných produktů, které mají poškozené společnosti Č., a. s., chybět, kdy si nevyžádaly řádné doklady o stavu zásob – skladů pohonných hmot, účetní závěrky, inventurní záznamy atd. a spokojily se s tím, že škodu určily na základě zajištěných ropných produktů u jednotlivých – vytipovaných osob. K výši škody dospěly pouhým součtem hodnot, tj. množstvím zajištěných ropných produktů, přičemž nebyl jakkoli zkoumán a prokázán původ těchto ropných látek, resp. zda se vůbec jednalo o naftu. Poškozená společnost pak nedoložila jakékoli relevantní a přezkoumatelné záznamy týkající se zásob nafty, např. inventurní záznamy, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit množství, které mělo být odcizeno a v jakém období. Poškozená se mlčky ztotožnila se závěry policejního orgánu o množství odcizených pohonných hmot a v celém řízení vystupovala nanejvýš pasivně, kdy jí byla pozice poškozené víceméně „vnucena“ orgány činnými v trestním řízení.

S ohledem na uvedené námitky obviněný L. N. navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil, jakož i vadné řízení mu předcházející, a přikázal tomuto, aby věc znovu projednal a rozhodnul, eventuelně sám ve věci rozhodl podle § 265m tr. ř.

Dovolání obviněného T. P. (č. l. 11152-11157 spisu sp. zn. 3 T 137/2018) bylo podáno společně s obviněnými P. Š., D. S. (trestní řízení vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 7/2020) a P. P. a K. S. (trestní řízení vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 72/2020). V rámci dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“, maje za to, že soudy nedostatečně zohlednily jeho jednání, kdy byla běžná pracovní činnost zaměněna za trestnou a stejně tak i zadržené uhlovodíkové látky byly mylně považovány za naftu distribuovanou společností Č., a. s.

Obviněný namítl, že ve věci je dán extrémní nesoulad mezi právním posouzením skutku a skutkovými zjištěními. Dále namítl existenci tzv. opomenutých důkazů, kdy konkrétně poukázal na znalecké posudky RNDr. Evy Kolářové a Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích, které byly toliko přečteny jako listinné důkazy, ačkoli se jedná o znalecké posudky ve smyslu § 106 tr. ř. Obviněný namítá, že pokud měl soud pochybnosti o správnosti posudků, měl si znalce předvolat, aby případné vady doložky odstranil.

Za nesprávný pak označuje postup soudů při čtení úředních záznamů, neboť nedal nikdy souhlas s jejich čtením ve smyslu § 211 odst. 6 tr. ř., a obsah těchto úředních záznamů tak nelze použít jako důkaz a nelze z jejich obsahu ve vztahu k jeho osobě vycházet. Soudy nerozlišují, jaké důkazy hodnotí ve vztahu, k jakých obviněným, což je právně nepřípustné. Obviněný má rovněž za to, že došlo k pochybení při pořizování zvukových záznamů a zejména pak jejich přepisů, kdy přepisy neodpovídají tomu, co je nahráno na jednotlivých CD založených ve spise. Přestože bylo žádáno přehrání všech odposlechů, SOPTA 3 vůbec nebyla přehrána v plném rozsahu. Jako důkazní prostředky přitom mohou být použity jen ty důkazy, které byly provedeny v průběhu hlavního líčení.

Obviněný rovněž vyjádřil nesouhlas se závěry týkajícími se způsobené škody, kdy poukazuje na skutečnost, že právní kvalifikace zahrnující znak značné škody neodpovídá skutečně přihlášené škodě. Nadto nebylo v hlavním líčení vůbec zjištěno, zda nějaká škoda poškozené Č., a. s., opravdu vznikla, neboť nebyly předloženy řádné inventury. Přestože inventury byly provedeny, a to včetně mimořádné inventury ke dni zásahu ve skladu Bělčice, byly doloženy jen jakési nic nevypovídající tabulky zpracované přímo společností Č., a. s. To nahrává podezření, že celé řízení mohlo být uměle vytvořeno poškozenou společností.

Nesprávné posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku spatřuje obviněný v tom, že aby byl naplněn znak zmocnění se cizí věci, musela by být poškozená společnost vyloučena z držení věci, kterou byla motorová nafta. Ze znaleckého posudku RNDr. Evy Kolářové se však podává, že u dovolatele nebylo nalezeno nic, co by bylo majetkem poškozené. Ropné látky zadržené u dovolatele neodpovídaly svým složením motorové naftě v žádném ze sledovaných měření a nelze je proto dávat do souvislosti s motorovou naftou dodávanou na trh poškozenou společností. Obviněný rovněž brojí proti závěru, že se dopustil uvedeného jednání vloupáním. Uvádí, že jako zaměstnanec poškozené společnosti pravidelně a zcela běžně jezdil do práce, nevyužíval tak žádné lsti, ani nikdy nepřekonával žádnou zamčenou překážku. Jako zaměstnanec toliko poslouchal pokyny svých nadřízených L. N. či P. Š., kteří jej úkolovali >8< . Konkrétně se jednalo vjezdy ve dnech 20. 3. 2016, 4. 4. 2016 a 9. 4. 2016, které se však týkaly údržby areálu společnosti Č., a. s. I z vyjádření J. D., předsedy představenstva společnosti Č., a. s., se podává, že k vjezdům bočními vraty běžně docházelo, samozřejmě však při sejmutí plomby a zápisu do knih plomb, která je taktéž obsahem soudního spisu. Obviněný dále nesouhlasí s tím, že by se měl dopustit jednání jako člen organizované skupiny. Není možné věc paušalizovat tím, že se zjednoduší celkový obraz vzniku generální skupiny, ale mělo by být tvrzeno a hlavně prokázáno, jak ten, který obžalovaný do skupiny zapadal a kdo ji tvořil. Rovněž je třeba úmyslného zavinění, resp. toto musí být prokázáno.

S ohledem na uvedené námitky proto obviněný T. P. navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 4 To 449/2022, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 3 T 137/2018, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Obviněný P. Š. v rámci dovolání (č. l. 668-673 spisu Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 3 T 6/2020) uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., maje za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, jakož i že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu >9< uvedl, že v rámci dokazování je třeba uplatňovat pravidlo in dubio pro reo, stejně jako detailně popsat důkazní postup a přesvědčivě jej zdůvodnit, a to včetně důkazních pramenů a jejich procesní spolehlivosti, dostát podmínkám § 125 odst. 1 tr. ř. a věnovat náležitou pozornost důkaznímu řízení v případě jediného usvědčujícího důkazu. Má za to, že odvolací soud se těmito judikaturními východisky neřídil. Dovolatelova detailní argumentace v rámci řádného opravného prostředku nebyla odvolacím soudem vypořádána, odvolací soud se namísto toho pustil do velmi nestandardní povrchní argumentace. Jednalo se o souhrn skutkových zjištění, kdy nebylo uvedeno, na základě jakých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož nebyly vysvětleny ani případné rozpory mezi nimi. Rozsudek odvolacího soudu je tam nepřezkoumatelný. Krajský soud v bodě 71. napadeného rozsudku uvádí katalog „nepravděpodobných souher náhod“ a dovozuje z nich vinu dovolatele. Činí tak způsobem často ironickým a zlehčujícím, což shledává obviněný nevhodným. Obviněný následně poukazuje na jednotlivá tvrzení odvolacího soudu s tím, že není nic trestného na tom, že si někdo doma skladuje naftu v nevyhovujících nádobách, neuchovává si doklady od nákupu nafty a není znalý okolností rozhodných pro degradaci nafty. Podle obviněného si Krajský soud v Českých Budějovicích vůbec neuvědomuje, že všichni lidé nejsou stejní a neodpovídají jakési idealizované představě soudu o poctivosti lidí. Pokud dovolatel nezapadl do takovéto virtuální škatulky, je podle Krajského soudu v Českých Budějovicích vinen ze spáchání zločinu krádeže. Odvolací soud nezajímaly důkazy o vině dovolatele, ale jej jakési nepravděpodobné souhry náhod. Tímto postojem byla podle obviněného porušena zásada in dubio pro reo.

Obviněný dále rozebírá jednotlivé provedené důkazy a z nich se podávající skutková zjištění. Poukazuje na to, že svědkyně R. Z. vypovídala k období roku 2008, které se míjí s obdobím, které bylo předmětem obžaloby. Svědkyně tvrdila, že dovolatel se účastnil krádeží nafty, přitom sama uvedla, že jej vůbec nezná. Z žádného úředního záznamu o podaném vysvětlení (osoby M. P., P. Š., L. N., J. K.), z úředních záznamů s fotodokumentací, příkazů k domovní prohlídce a protokolům k nim se vztahujícím či z protokolů o sledování osob nevyplývají žádné skutečnosti, které by se týkaly jeho osoby. Jediné, co vyplývá z výše uvedených důkazů je, že po areálu společnosti Č., a. s. jezdily osobní automobily a kolem nich se pochybovaly různé osoby. Neexistuje však ani jediný důkaz, že by dovolatel kradl naftu či jakkoli napomáhal jinému v takové činnosti.

Obviněný dále poukazuje na záznam o sledování osob ze dne 18. 4. 2016 s tím, že na záznamu není on, ale obviněný P. Š., což tvrdí od samého počátku, nicméně uvedená skutečnost je odvolacím soudem popírána. Nejedná se přitom o marginální skutečnost, ale o skutečnost přímo vypovídající o jednání, které bylo posouzeno jako zločin krádeže. Pokud není jednoznačné, zda se jednalo skutečně o osobu dovolatele, je nutné důkazní stav revidovat a učinit skutečně nesporným, které osoby se tedy na pořízených fotografiích vlastně nacházely. Policejní orgán byl stran identifikace osob v záznamech o sledování mimořádně neprofesionální a nyní lze velmi těžko uvěřit přijatým závěrům o tom, kdo je vlastně v těchto záznamech ztotožněn. Krajský soud v Českých Budějovicích pak obhajuje takto diletantsky zpracované záznamy o sledování osob, které musely být rozsáhle opravovány a tím je tak zcela podstatně degradována jejich vypovídací schopnost, ale na druhou stranu odmítá důkazy předložené obhajobou se skutečně absurdním spekulativním odůvodněním, že poškozená společnost se v civilním řízení mohla zmýlit.

Obviněný poukazuje rovněž na výši zjištěné škody s tím, že se soudy spokojily s jejích určením podle množství nafty nalezené při domovních prohlídkách, ačkoli množství odcizené nafty mělo být nutně zkoumáno v souvislosti s pohybem nafty v produktovodním vedení. Je přesvědčen, že se nepodařilo prokázat, že nafta nalezená u něho doma v množství 3.614,31 litru pocházela z trestné činnosti či ze skladu společnosti Č., a. s., nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že nafta byla zakoupena tzv. na horší časy, jakkoli se to zdá odvolacímu soudu nemožné či neekonomické. Laboratorní výsledky shody vzorků zajištěné nafty nebyly stoprocentní, průměr byl 0,64, což je pochopitelné, neboť nafta ze skladu společnosti Č., a. s., je ke koupi na čerpacích stanicích v širokém okolí bydliště dovolatele.

Dále obviněný poukazuje na druh a výši jemu uloženého trestu s tím, že při ukládání trestu je třeba vzít do úvahy řadu okolností, což však nalézací soud neučinil, resp. neuvedl, k jakým okolnostem přihlédl a k jakým závěrům dospěl, kdy odůvodnění bylo učiněno ke všem obviněným obecně, ačkoli by mělo být individualizováno pro každého z obviněných zvlášť, a to minimálně při stanovení výše a druhu trestu. Ve vztahu k peněžitému trestu soud nezkoumal majetkové poměry dovolatele.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný P. Š. namítl, že nebylo prokázáno, že by byl trestný čin spáchán vloupáním, kdy měly být odstraněny plomby. Nebylo uvedeno, o jaké plomby se jednalo, jaký měly charakter a právní význam, kdo k nim měl přístup, za jakých okolností se odstraňovaly, apod. Závěr o odstraňování plomb není kryt dokazováním, natož pak za celé inkriminované období. Navíc se jako zaměstnanec nemohl vloupávat do vlastního zaměstnání. Rovněž nebyl naplněn znak organizované skupiny, kdy odůvodnění napadeného rozsudku postrádá ve vztahu k dovolateli jakoukoli bližší argumentaci. Stran znaku způsobení značné škody obviněný uvedl, že u vědomí naprostého selhání při stanovení výše škody je kvalifikace způsobení značné škody nepodložena řádným dokazováním, a tudíž je nutně nesprávná.

S ohledem na uvedenou argumentaci obviněný P. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 01. 2023, č. j. 4 To 447/2022–591, a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Opisy dovolání obviněných byly za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zastupitelství, které je obdrželo dne 9. 6. 2023. Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podaným dovoláním ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovoláním obviněných a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 4 To 449/2022 a sp. zn. 4 To 447/2022, jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují proti rozhodnutí, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest, kdy došlo ke změně pouze ve výrocích o náhradě škody. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými M. B., L. N., T. P. a P. Š. vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Pokud jde o obviněným M. B. uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. a) – l).

Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích odvolání obviněného, ostatních obviněných a poškozené projednal, přičemž z podnětu poškozené rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.

V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvody uvedené pod písm. g), h).

Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. uplatnili všichni čtyři dovolatelé. Je nicméně třeba uvést, že pouze obviněný P. Š. podřadil konkrétní dovolací námitky pod jím uplatněné dovolací důvody. Ostatní spoluobvinění toliko v obecné rovině odkázali na dovolací důvody výše uvedené, aniž by blíže konkretizovali, jaké jimi vznesené námitky naplňují podle jejich názoru jeden či druhý z dovolacích důvodů. V praxi se sice mohou uvedené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. obsahově překrývat, resp. navazovat na sebe, slouží však k nápravě jiných vad. Není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaký dovolací důvod ve vztahu ke konkrétní námitce uplatňuje. Dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek je opravným prostředkem značně formalizovaným. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů.

I přesto obviněný T. P. označil důvod dovolání podle písm. g) odst. 1 § 265b tr. ř., s tím, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. S ohledem na takto uvedenou formulaci je zjevné, že obviněný odkazuje na § 265b odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, přestože dovolání bylo podáno dne 5. 5. 2023, ignorujíc tak novelu trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, a v rámci níž byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bez obsahových změn nově podřazen pod písm. h). Jelikož Nejvyšší soud uplatňuje normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, bude užito označení v souladu s novelizovaným zněním. Námitky obviněného T. P. nicméně odpovídají jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pouze částečně. Uvedený dovolací důvod je totiž dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Námitky obviněného jsou proto v obecné rovině pod tento dovolací důvod podřaditelné pouze v té části, v rámci níž zpochybňuje právní kvalifikaci jemu za vinu kladeného jednání jako zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, resp. naplnění znaků předmětné skutkové podstaty. Drtivá většina dovolacích námitek obviněného T. P. se týká oblasti dokazování a z něho se podávajících skutkových zjištění. Takové námitky však pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze. Námitky zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, tzv. opomenutých důkazů či nepoužitelnosti úředních záznamů pro absenci souhlasu podle § 211 odst. 1, 6 tr. ř. obsahově odpovídají spíše dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

Uvedený dovolací důvod byl, jak již uvedeno výše, do ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. zařazen novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, vycházeje z dosavadní soudní praxe, která rozšířila dovolací důvod podle písm. g) ve znění do 31. 12. 2021 [a který byl novelou bez obsahových změn nově zařazen pod písm. h)] i na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. K takovému porušení docházelo podle soudní praxe i prostřednictvím nesprávné aplikace práva procesního, konkrétně nesprávnou realizací důkazního řízení, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nově rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Obviněný M. B. namítá procesní nepoužitelnost důkazů mimo jiného i z toho důvodu, že samotné zahájení trestního řízení bylo nezákonné. Nikoli však proto, že by trestní stíhání vedené proti jeho osobě bylo nezákonné podle zákona, čemuž by odpovídal dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. >10< , ale z toho důvodu, že Celní úřad pro Jihočeský kraj není a nebyl příslušným policejním orgánem pro prošetřování obecné kriminality, pod níž spadá i trestný čin krádeže. Je třeba uvést, že se jedná o námitku procesního charakteru, kterou nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Nadto se jedná o námitku, s níž se již vypořádal soud odvolací. Lze odkázat na bod 52. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kde odvolací soud vysvětlil, že prvotní šetření prováděly celní orgány na podkladě prvotního podezření, že byl spáchán daňový delikt týkající se spotřební daně vázané na pohonné hmoty – motorovou naftu. Celní orgány mají postavení policejního orgánu podle § 12 odst. 2 písm. d) tr. ř. mimo jiného v řízení o trestných činech spáchaných porušením daňových právních předpisů, a to tehdy, jsou-li v postavení správce daně. >11< Uvedené šetření tak bylo plně v pravomoci celního orgánu, neboť celní orgány spravují celou oblast spotřebních daní. Poté, co vyšlo během prověřování najevo, že se nejedná o daňový delikt, ale delikt krádeže, byla dalším vyšetřováním pověřena Policie ČR, tedy celní úřad předal předmětnou kauzu Policii ČR. Nad rámec uvedené možno zmínit, že usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného M. B. podle § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 1. 5. 2016, č. j. KRPC-61165-247/TČ-2016-020080, bylo vydáno Policií ČR Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování (č. l. 5 spisu sp. zn. 3 T 137/2018). Uvedený postup je zcela v pořádku.

Obviněný T. P. namítá procesní nepoužitelnost protokolů o výslechu svědků a úředních záznamů o vysvětlení osob, neboť nebyl z jeho strany udělen souhlas s jejich čtením ve smyslu ustanovení § 211 odst. 1, 6 tr. ř.

Procesně nepoužitelnými důkazy jsou takové důkazy, které nebyly opatřeny v souladu s trestním řádem a trpí tak podstatnou procesní vadou, která způsobuje jejich procesní neúčinnost. Neúčinnost důkazů v trestním řízení je tedy důsledkem, který vyplývá právě z toho, že určitý důkaz v řízení opatřený procesem dokazování sice existuje, ale je zatížen podstatnou procesní vadou, k níž došlo při jeho opatřování nebo provádění, případně je nepoužitelný z jiných důvodů, a proto z něj nelze činit žádné závěry o dokazované skutečnosti. Stěžejní je zde tedy postup realizovaný v rámci toho, co ustanovení § 12 odst. 10 tr. ř. nazývá trestním řízením.

V rámci hlavního líčení konaném dne 20. 5. 2020 (protokol č. l. 10341-10347 spisu sp. zn. 3 T 137/2018) byl obviněný T. P. (a ostatní spoluobvinění) dotázán podle § 211 odst. 1 tr. ř., zda souhlasí se čtením protokolů o výslechu svědků, jejichž seznam byl uveden na č. l. 10338 spisu, a podle § 211 odst. 6 tr. ř., zda souhlasí se čtením záznamů o vysvětlení osob, jejichž seznam byl uveden na č. l. 10339-10340 spisu. Obviněný k dotazu soudu uvedl, že se čtením protokolů o výslechu svědků a záznamů o vysvětlení osob nesouhlasí a současně nenavrhuje osobní výslech těchto osob. Výjimkou byl protokol o výslechu svědka J. Z., s jehož čtením byl souhlas udělen a uvedený protokol byl následně podle § 211 odst. 1 tr. ř. přečten. U úředního záznamu o vysvětlení J. D. nebyl souhlas s jeho čtením udělen, obviněný však trval na osobním výslechu jmenovaného. Jmenovaný svědek byl vyslechnut v rámci hlavního líčení dne 7. 4. 2021 (č. l. 10498-10500 spisu sp. zn. 3 T 137/2018). Z protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 5. 2020 se podává, že byly čteny protokoly o výslechu svědků, a to vždy ve vztahu ke jmenovaným obviněným, mezi nimiž obviněný T. P. uveden není, s výjimkou protokolu o výslechu svědka J. Z. (č. l. 10347 spisu sp. zn. 3 T 137/2018). V rámci hlavních líčení konaných ve dnech 26. 8. 2020 a 16. 9. 2020 byly čteny záznamy o vysvětlení osob, a to vždy ve vztahu ke jmenovaným obviněným, mezi nimiž nebyl obviněný T. P. uveden (č. l. 10365-10366, 10371-10372 spisu sp. zn. 3 T 137/2018). Uvedené skutečnosti si byl nalézací soud vědom, kdy toto se jasně podává i z odůvodnění rozsudku (bod 6. odůvodnění rozsudku sp. zn. 3 T 137/2018).

Uvedeným postupům nelze ničeho vytknout. Nalézací soud provedl k důkazu pouze ty protokoly o výslechu svědků, u nichž byl souhlas s jejich čtením obviněným dán. Je třeba uvést, že v rámci odůvodnění rozsudku ve vztahu k obviněnému T. P., stejně jako ke zbývajícím 26 obviněným, jasně uvedl, že obviněné „lze totiž z trestné činnosti tak, jak jsou v ní v obžalobě i viněni, bez dalšího usvědčit již pouze samotnými listinnými důkazy, které jsou spolu navzájem natolik provázány, že neumožňují jiný závěr než o vině všech obžalovaných“ (bod 267. odůvodnění rozsudku sp. zn. 3 T 137/2018), resp. „i samotné listinné důkazy umožňovaly všech 9 obžalovaných z výroku uvedené trestné činnosti plně usvědčit“. (bod 6. odůvodnění rozsudku sp. zn. 3 T 137/2018). Z odůvodnění nalézacího soudu se nikde nepodává, že by ve vztahu k obviněnému T. P. byly učiněny jakékoli závěry mající svůj původ v protokolech o výslechu svědků či úředních záznamech o vysvětlení osob. Případná skutečnost, že se v rámci těchto úředních záznamů objevuje jméno obviněného, resp. je v nich zmiňován, není vzhledem k rozsahu trestné činnosti, množství osob na ní participujících a jejich vzájemné provázanosti, kdy se jednalo zejména o zaměstnance poškozené společnosti a jejich známé, nijak překvapující. Nalézací soud však na těchto skutečnostech vinu obviněného nezaložil. V rámci odůvodnění rozsudku nalézací soud ve vztahu k obviněnému jednotlivé důkazy konkretizoval, jednalo se v drtivé většině o důkazy listinné, přičemž s ohledem na skutečnost, že na projednávané trestné činnosti participovalo větší množství osob, nalézací soud odůvodnění svého rozsudku koncipoval tak, že konstatoval obsah každého jednotlivého důkazu a hned nato provedl jeho zhodnocení. Ačkoli se nejedná o zcela standardní postup, odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je přehledné a srozumitelné.

Obviněný M. B. namítá procesní nepoužitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, prohlídek jiných prostor a pozemků a dalších operativně pátracích prostředků. Ta je v první řadě dána tím, že byly vydány z podnětu nepříslušného policejního orgánu. Uvedená námitka byla vypořádána výše.

Otázkou procesní použitelnosti důkazů se z podnětu podaných řádných opravných prostředků zabýval odvolací soud, kdy lze odkázat zejména na body 47. až 51., 54. až 57. a 59. až 60. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Nelze opomenout ani to, že otázkou procesní použitelnosti operativně pátracích prostředků a dalších institutů se zabýval již soud nalézací, přičemž lze odkázat na detailní odůvodnění v bodech 278. až 282. stran příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, v bodech 269. až 274. stran příkazů k domovním prohlídkám či prohlídkám jiných prostor a pozemků, a v bodech 275. až 277. stran sledování osob a věcí (rozsudku sp. zn. 3 T 137/2018) >12< . Nejvyšší soud se se závěry jak soudu odvolacího, tak soudu nalézacího zcela ztotožňuje, přičemž nepovažuje za nutné tyto v detailu opakovat, kdy zejména soud nalézací věnoval pozornost každému namítanému aspektu. Odvolací soud pak zcela správně uvedl, že náhled obviněného M. B. na využití operativně pátracích prostředků a dalších právních institutů sloužících k prověřování skutečností je takový, že tyto je možné využít pouze tehdy, je-li důkazní situace již spolehlivě objasněna, tedy je znám celý okruh ztotožněných osob podílejících se na údajné trestné činnosti, tato je zasazena do přesného časového rámce a jsou objasněny skutkové a právní okolnosti případu. Takováto situace by však měla být výsledkem přípravného řízení, nikoli jeho výchozím bodem. Použití operativně pátracích prostředků či dalších právních institutů v přípravném řízení totiž slouží právě k tomu, aby byly ověřeny skutečnosti nasvědčující spáchání trestné činnosti a zjištěny skutečnosti nové sloužící k jejímu objasnění. Jinými slovy jedná se o právní instituty umožňující orgánům činným v trestním řízení efektivně odhalovat trestnou činnost, objasňovat skutkové okolnosti případu, a na jejich podkladě následně učinit závěr o tom, zda došlo ke spáchání trestné činnosti, a pokud ano, zjistit, resp. ztotožnit pachatele. S ohledem na omezené množství výchozích informací v rané fázi přípravného řízení proto nelze vyžadovat, aby bylo nasazení operativně pátracích prostředků a dalších právních institutů v rámci přípravného řízení, zejména pak ve fázi prověřování, podmíněno detailními informace o konkrétních osobách, místech a souvislostech. Současně se však jedná o právní instituty, jejichž použití vede k určitému zásahu do osobnostních práv prověřované osoby. Trestní řád proto stanovuje podmínky, za nichž lze použití takovýchto prostředků povolit. Z obsahu spisu se nepodává ničeho, co by jakkoli indikovalo procesní nepoužitelnost důkazů získaných prostřednictvím těchto institutů.

Nezákonnost provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu spatřuje obviněný M. B. v tom, že z nich nevyplývají žádné skutečnosti odůvodňující trestní stíhání jeho osoby, resp. nebylo zde dáno konkrétní podezření ze spáchání zločinu s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let. Jednalo se o nepřípustný zásah do jeho soukromí, kdy teprve na podkladě provedeného odposlechu obviněného J. V., měly být získány informace o tom, že se dovolatel údajně dopustil protiprávního jednání. O nezákonnosti příkazu k povolení odposlechů svědčí i absence konkrétních skutkových okolností odůvodňujících délku trvání odposlechu, konkrétní skutečnosti stran toho, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, případně proč by jeho dosažení bylo podstatně ztížené, přičemž obviněný rovněž poukazuje na to, že odůvodnění příkazu je v části textu doslovně shodné s původním návrhem celního úřadu. Domnívá se, že příkaz k odposlechu jeho osoby byl kauzálně odvozen od nezákonného důkazu, kterým musel být dříve provedený odposlech jeho osoby, přičemž však příkaz k takovému odposlechu ve spisovém materiálu absentuje. Procesní nepoužitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, resp. pochybení při jejich pořízení a zejména pak jejich přepisu namítl obviněný T. P., ten však žádnou bližší argumentaci neuvedl, Nejvyšší soud tedy v tomto rozsahu odkazuje na vyčerpávající odůvodnění nalézacího a odvolacího soudu.

Podle § 88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestné činy taxativně uvedené v tomto ustanovení nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. V příkazu musí b